Kvalitu piva určuje sládek, říká se. V případě teplického Monopolu to ale není tak úplně pravda. Na klíčové pozici ve zdejším minipivovaru totiž dělá žena – sládková Martina Valterová.
V Teplicích pracuje od otevření pivovaru v roce 2014. Denně nachodí i přes 10 kilometrů a tři patra schodů z restaurace do sklepa zdolá i dvacetkrát za směnu.
Co vaše práce vůbec obnáší?
Ví se, že sládek vaří pivo, ale to je jen jedna část technologické výroby. Pak se samozřejmě musíme o pivo i starat – to znamená mýt tanky, připravovat pivo, aby bylo kvalitně prokvašené, uzrálé a aby bylo připravené na výčep. V malém pivovaru se musíme starat i o agendu, jako je nákup surovin, registrace, hlášení celníkům a podobně. Musíme se starat i o administrativní věci, což ve velkém pivovaru dělají další lidé jako účetní, nákupčí a podobně. U nás to vše dělá jediný člověk.
Kolik druhů piva v Monopolu vaříte?
Máme čtyři stálé druhy – světlý ležák Monopol, polotmavou jedenáctku Karlík, jedenáctku Višeň a čtrnáctku Ale, což je svrchně kvašené pivo. Ty jsou v nabídce celoročně. Dále děláme speciální piva podle ročního období. Na jaře to je Monopol IPA, která má vůni květin a ovoce, je lehká a svěží a na výčep jde v první jarní den. Pak máme pšeničnou jedenáctku, kterou můžou hosté ochutnat v první letní den. Na první podzimní den máme Monopol Vídeňský ležák, který má barvu spadaného listí, a v zimě Portera šestnáctku, kterým si hosté můžou zpříjemnit začínající advent. Na výčepu máme vždy minimálně pět druhů piva, čtyři stálé a jeden speciál.
Suroviny k výrobě piva máte z Česka, nebo ze zahraničí?
Na světlý ležák používáme výhradně české suroviny – slad plzeňského typu z Benešova a žatecký chmel. Slad odebíráme z pivovaru Ferdinand. Je tam sladovna, kde se slad vyrábí tak, jak se vyráběl před sto lety. Výroba je sice nákladnější, ale je opravdu kvalitní. Do polotmavého piva dáváme český slad a dále bavorský a karamelový, ty odebíráme ze sladovny z Bavorska. Višeň, to je polotmavé pivo, do kterého je při dokvášení v sudě přidávána čistě přírodní višňová šťáva bez éček a konzervantů. A co se týče Monopol Ale, v něm jsou speciální zahraniční slady i chmele. Je to pivo anglického typu, takže chmel pochází i z Anglie.
A co když si vezmete dovolenou? To za vás pivo nikdo neuvaří?
V té době se pivo nevaří (úsměv). Mám ale velkou kapacitu ležení, navařím si pivo dopředu a mám ho připravené takovém množství, že určitě nedojde. Na déle než 14 dní v kuse si dovolenou stejně nevezmu. Samozřejmě může dojít i k nějakému technickému problému, ale vždycky máme dostatečnou rezervu. Jsem naučená, že musím pořád vyrábět, aby byl piva dostatek. Podle staré pivovarské terminologie, vařit tzv. „do plného“.
Kolik litrů máte v pivovaru v zásobě?
Vždy přibližně 290 hektolitrů, což je kapacita našeho sklepa. Jakmile se uvolní jeden tank, tak se sanituje a jde do něj další meziprodukt. Pořád se to točí dokola, nikdy se nestane, abych měla třeba půlku kapacity tanků prázdných. Uvolní se jeden, přetlačím tam další pivo, aby leželo a zrálo. Takhle to máme vlastně už od otevření pivovaru. Když jsem začínala, mělo se otevírat v květnu, ale já už v březnu začínala vařit pivo, aby bylo dostatečně uleželé.
Vaříte nové pivo každý den?
Ne, většinou dělám čtyři várky týdně. Jedna várka má deset hektolitrů. Mezitím pivo přetláčím a sanituji tanky. V sobotu tady nejsem, ale v neděli ano, zkontroluji si tlaky a teploty u tanků nebo se věnuji administrativě. Uvařit jednu várku trvá zhruba devět hodin včetně chlazení.
A za jak dlouho se pivo dostane až k zákazníkovi na stůl?
To záleží na druhu. Světlý ležák musí deset až čtrnáct dní dní kvasit, pak bude zhruba 40 dní dokvášet a zrát. K zákazníkovi se dostane zhruba za 60 dní, tedy za dva měsíce. U zákazníka znamená u nás v pivovaru, pivo totiž nikam nedovážíme. Jeho trvanlivost je dva měsíce, není vhodné na distribuci do zahraničí.
Vaříte pivo podle nějakých tajných receptur?
Ano, jsou tajné (úsměv). Existují dané technologické postupy, které si ale trochu poupravím podle sebe. Nejdůležitější je, kolik se tam dává sladu a chmele. Možná se to nezdá, ale chmel je v pivu koření, když je pivo kvalitně nachmelené, tak je příjemné. Chmelení je hodně důležité.
Věnujete se zaměstnání, které většinou dělají muži. Jak jste se k němu dostala?
Když jsem vycházela z 8. třídy základní školy, nedostala jsem se na ekonomickou školu. Na gymnázium jsem nechtěla, hledala jsem proto nějaké alternativy a tatínek přes jednu známou zjistil, že se v Plzni otevírá nová potravinářská škola s oborem výroba piva a sladu. Vůbec jsem neměla představu, co bych chtěla dělat, tak jsem do toho šla a odjela na internát do Plzně. Samozřejmě jsem vůbec nevěděla, co od té školy mám očekávat, ale zalíbilo se mi tam. Ač to byla střední škola, tak tam byla i praxe, kterou jsme měli v plzeňském Prazdroji. Výhodou bylo, že už jsem přesně věděla, kam nastoupím do práce. V té době měla totiž škola s pivovary domluvená místa ve výrobě. Já jsem byla z Ústí nad Labem, tudíž jsem předem věděla, že nastoupím do Zlatopramenu, což se i stalo.
A vydržela jste tam přes 20 let…
Ano. Ale když jsem tam nastoupila, samozřejmě jsem nešla hned do laboratoře. Musela jsem si projít celé kolečko v provozu, poznala jsem ten obor i ze stránky dřiny a pivovarnictví dřina je. Musela jsem vzít do ruky kartáč, umývat tanky, pobývat v chladném prostředí. Je ale hodně důležité, aby člověk k pivovarskému řemeslu získal vztah a hlavně pokoru a úctu. A to se u mě myslím povedlo. Dokonce jsem teď našla certifikát o přijetí do cechu sladovnického.