Lüftner odjel již čtyři turné s Xindlem X, pracuje také v rádiu. Jeho premiérová deska se jmenuje Až se příště narodím. Pro křest si symbolicky vybral své rodné město, aby mu za všechno poděkoval (ústeckého zpěváka jsme poprvé představili zde).
Jak vám píseň Ty jsi to Ústí změnila život?
Odstartovala mou hudební kariéru. Poté, co se píseň dostala do povědomí (na serveru YouTube má více než 186 tisíc zhlédnutí – pozn. red.), rozjelo to velké změny v mém životě. Najednou jsem rozdával rozhovory, pozvali mě do rádia, zahrál jsem na ústeckém festivalu Labské léto, bylo toho plno. Díky Labskému létu jsem navíc poznal Xindla X a objel s ním už čtyři turné. Song Ty jsi to Ústí byl startér všeho a jsem za to rád.
Zpěvák a harmonikář Petr Lüftner při jednom ze svých koncertů.
Lidé vnímali vaši první píseň jako protestsong...
To vím, ale nebyla tak určitě míněna, při jejím psaní jsem dokonce ani netušil, co protestsong je. Nikdy jsem neměl ambice dělat hudbu, Ty jsi to Ústí vznikla pro mě, složil jsem ji ze srandy. Dlouho jsem měl sen vydat písničku, což se vyplnilo jejím pověšením na YouTube, dál jsem tomu nevěnoval pozornost. A až zpětně, jak se ke mně postupně dostávaly reakce lidí přirovnávající mou píseň k protestsongu, jsem si uvědomil, že je to vlastně pravda.
Nikdy jste tedy netoužil po hudební kariéře?
Ne, ani po vydání té písně, ani potom, co mě oslovil Xindl X, naopak. Bylo to krátce potom, co jsem dokončil vysokou školu, neměl jsem práci a plánoval jsem odjet do zahraničí, na Zéland trhat jablka. Jenže mě dva moderátoři z rádia umluvili, ať nejezdím pryč, ať se nevykašlu na spolupráci s Xindlem, ať si nenechám ujít příležitost a vletím do toho.
Petr Lüftner
|
Odjezd se tedy nekonal...
Vlastně konal, ale ne do zahraničí. Odjel jsem na turné s Xindlem a tím se to rozjelo. Letos jsme spolu vystupovali již počtvrté. Vystupuji tam jako host, předskokan nebo všechno dohromady. Nedělám pop, takže o mně nebylo moc slyšet, ale nezahálel jsem, o čemž svědčí i to, že mi v dubnu vyšlo album Až se příště narodím.
Co vás vedlo k jeho vydání?
Velká náhoda. Dojížděli jsme první turné s Xindlem a on mi tam hrál na kytaru v písni Nezaměstnanej. Po skončení turné jsem nevěděl, co bude dál, jestli budu s hudbou pokračovat, a tak mě napadlo, že Xindla poprosím, aby mi tu kytaru nahrál, prostě na památku. On ale odmítl s tím, že lepší bude natočit rovnou celé album. Zeptal se, kolik už mám napsaných písní, odpověď zněla sedm, což mu přišlo málo a řekl, ať napíšu minimálně osmnáct. Předloni v prosinci jsme si zavolali, protože už jich osmnáct bylo, vybrali dvanáct nejlepších a začali točit.
Jaká vůbec vaše deska je?
Nebude nudit. Každá písnička o něčem vypovídá, nemám rád laciné rýmy a snad jsem se jim vyhnul. Mám rád, když je v písních hlubší zamyšlení, nějaký dvojsmysl, a doufám, že se mi povedlo vložit to do mých písní.
A vaše písně jsou jaké?
Moje písničky se řadí do tří skupin. První jsou určitě protestsongy, nejen o Ústecku, občas si zazpívám i o mladé generaci. Do druhé skupiny bych zařadil romantické písně a do té poslední skladby k pobavení.
Často zpíváte o krásách Ústecka a mluvíte o sobě jako o hrdém Ústečanovi...
To je pravda, ale paradoxně jsem si svou hrdost na Ústí uvědomil až v cizině. Moje touha byla žít v cizině, ale po dvou letech života v zahraničí mi došlo, jak moc mi chybí Klíše (část Ústí – pozn. red.), rodina, kamarádi. V cizině jsem vydělával dost, ale peníze nejsou všechno, chtěl jsem někam patřit, někde mít zázemí. Po návratu do Ústí bylo těžké zase budovat nový život, ale povedlo se, mám skvělé bydlení, úžasnou přítelkyni i práci. Mám pocit, že Ústí je to místo, kam opravdu patřím.
Nejslavnější song Petra Lüftnera vznikl už před třemi lety:
20. srpna 2013 |
