Když se město rozhodlo sochu coby kulturní památku zachránit, byla už téměř zničená. Stalo se tak kvůli absenci jakékoliv péče v minulém století.
„Umělecké dílo přitom stálo ve vlhkém a stinném prostředí, které mělo na opuku destruktivní vliv. Negativně se na soše jednoho z nejpopulárnějších světců katolické církve podepsali také vandalové,“ uvedl mluvčí žatecké radnice Tomáš Kassal.
Obnova sochy byla nutná, zcela chyběla balustráda a ze samotné postavy Jana Nepomuckého zbylo jen torzo. Hlava světce a další části sochy byly objeveny na zemi v okolí.
Socha již v minulosti patrně trpěla statickými problémy, což dosvědčuje starší zpevňující pásová železná konstrukce okolo její horní části.
„V období po druhé světové válce zanikla obvodová balustráda, později socha zcela zarostla náletovou vegetací. Po roce 1970 došlo v důsledku kombinovaných vlivů k rozpadu a destrukci většiny přední části sochy,“ popsala postupný zánik díla Jana Šmidtová z odboru rozvoje města.
Restaurátorské práce provedl Radomil Šolc, rozděleny byly do třech etap. Musel především vymodelovat chybějící části sochy, očistit a zpevnit nalezené zbytky a pak původní i nové části sochy sestavit.
„Součástí práce bylo také vytvoření repliky původní balustrády. Na závěr náročné rekonstrukce pak byla socha i s balustrádou konzervována vodoodpudivým prostředkem,“ přiblížil Kassal.
Původní rokokovou sochu vytvořil v roce 1753 neznámý autor. Použil k tomu opuku, která pochází nejspíše z nedalekých lomů u Měcholup.
Svatý Jan Nepomucký v téměř životní velikosti stál na soklu obklopeném dvěma obvodovými stupni a balustrádou.
