„V budově oblastního muzea byla expozice umístěna už od roku 1991 ve dvou klenutých přízemních místnostech a byla již zcela překonána,“ vysvětlil nutnost obnovy ředitel muzea Vlastimil Pažourek.
Když se v roce 2014 muzeum připojilo k oslavám karolínského výročí a ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Litoměřicích a Karlovou univerzitou uspořádalo na děčínském zámku velkou výstavu gotického umění, uvolnil se v muzeu prostor pro proměnu stěžejní sbírky. Všechny plastiky se totiž dočasně přestěhovaly na zámek.
„Původně jsme mysleli, že budou stačit jen kosmetické úpravy, ale ukázalo se, že místnosti jsou v dezolátním stavu a je třeba je od základu zrekonstruovat. Poslední úpravy zde totiž probíhaly v 70. letech minulého století,“ sdělil Pažourek.
Situace byla o to složitější, že budova je kulturní památkou a bylo nutné tak k rekonstrukci přistupovat a vše konzultovat s památkáři. Bylo potřeba zavést novou elektroinstalaci, částečně sanovat starou omítku, odstranit vlhkost a také podlahu až na podloží.
Rozsáhlé stavební úpravy provedli dělníci loni. Letos se zakoupilo osvětlení či vitríny. Jako poslední se zastínila okna nebo nasvítily objekty. „Návštěvníky tak čeká zcela nová moderní koncepce expozice,“ zdůraznil ředitel muzea.
Podle něj je rozdíl mezi novou a starou expozicí především v tom, jak jsou díla uložena. „Teď je o ně postaráno profesionálně tak, aby netrpěla. Budou mít třeba konstantní teplotu, aby nedocházelo k jejich poškození,“ poznamenal Pažourek.
Náklady na novou expozici převýšily 1,5 milionu korun. Stavební práce v hodnotě 1,2 milionu hradil Ústecký kraj, muzeum dalo z vlastních prostředků na zastínění oken či nákup vitrín 183 tisíc, na pořízení vitrín instituce získala i příspěvek 52 tisíc korun z Integrovaného systému ochrany sbírek ministerstva kultury.
Součástí expozice je 23 plastik, monstrance, dvě drobné plastiky a archeologické nálezy. Nejstarší exponáty pocházejí z druhé poloviny 13. století, nejmladší ze druhé čtvrtiny 16. století.
„K nejzajímavějším patří Panna Marie s Ježíškem z Kamenického Šenova, která se stala tváří expozice. A dále 60 pražských a míšeňských grošů spolu s unikátní stříbrnou pozlacenou šatovou sponou, dvojice drobných plastik svaté Barbory a Kateřiny, které ze své rezidence do expozice zapůjčil litoměřický biskup Jan Baxant, a plastika madony, již nám do sbírky zakoupil Ústecký kraj a také přispěl na její restaurování,“ předeslal Pažourek.
Původ madony je zatím opředený tajemstvím, dosud se totiž neví, kde se v minulosti nacházela. Ví se jen to, že vznikla po husitských válkách.
„Měl jsem podezření, že pochází z vykradeného kostela v Chřibské. Ale ten, od koho jsme ji získali, uváděl, že se podle rodinné tradice našla v potoce. Restaurátorka pak skutečně potvrdila, že dílo leželo dlouho ve vodě. To je ovšem vše, co zatím o soše víme,“ podotkl ředitel muzea.
Smyslem expozice je podle něj právě to, aby se postupně zjistila historie jednotlivých děl.
„Zatímco české gotické umění jako takové je poměrně dobře zpracováno, v někdejších Sudetech, kam patří i Děčín, něco takového zatím chybí. V budoucnu by proto bylo dobré, kdyby někdo děčínský soubor gotických soch zhodnotil. Aby se našla jejich původní lokace či určil autor. Teď totiž kolikrát víme jen to, že jsou gotické,“ přiblížil Pažourek.
