„Závodiště jsou všude podobná, to mě příliš nepřekvapilo. Naopak velmi příjemně na mě působí okolí Mostu, které není zdaleka tak špatné, jak se traduje,“ říká Jakub Šimůnek, ředitel hipodromu.
Jakub ŠimůnekHipodrom Most
|
Co vše stálo za myšlenkou vybudovat v Mostě hipodrom, který letos oslavil dvacet let fungování?
První myšlenka na vybudování hipodromu se objevila v roce 1973. Areál dostihového závodiště vznikl na Velebudické výsypce, která zde fungovala už od roku 1955. První rekultivační práce začaly ale až v roce 1986. Dokonce i v době hlubokého komunismu sem několikrát přijeli odborníci z Francie, aby pomohli s budováním závodiště. Nakonec vše dobře dopadlo, naše dostihové závodiště se bere jako úspěšný projekt rekultivací i v celosvětovém měřítku.
Kdy tedy bylo hotovo a koně mohli vyběhnout na dráhu?
Finančně i stavebně se jednalo o velmi náročný projekt. Minimálně v rámci středoevropského regionu jsme jediné dostihové závodiště vybudované na zrekultivovaném území výsypky. První dostih se u nás běžel v září před dvaceti lety, tedy v roce 1997. Od té doby těch dostihů už bylo více než tisíc.
Tím, že je celý areál na navezeném podloží, nepůsobilo to nějaké problémy?
Podloží bylo ze začátku prací velmi nestabilní a půda si neustále sedala. V začátcích se výsypka propadala i o několik decimetrů ročně. Tím, že podklad neustále pracoval, byly některé budovy na závodišti dokončené až mnohem později. To je případ třeba i cílové věže nebo tribuny, které byly dostavěné až téměř po deseti letech fungování areálu. I s tím, že to bude práce na několik desetiletí, ale ve svých projektech tvůrci počítali už od samotného začátku plánování závodiště.
Jak si stojí mostecké závodiště v rámci republiky?
Jsme závodiště kategorie A, což je vlastně naše nejvyšší kategorie, kdy musíme splňovat mnoho přesně stanovených podmínek. Jednou z nich je například i šíře dráhy. Máme velice dobře vybudovaný systém závlah, který i kvůli místním přírodním podmínkám často využíváme. Díky tomu je naše dráha mezi trenéry a majiteli koní velmi oblíbená, protože není příliš tvrdá a koním vyhovuje. Dále se snažíme zlepšovat i zázemí. Letos jsme dokončili kompletní digitalizaci našeho televizního okruhu. V celém areálu tak můžete sledovat vysílání ze závodiště v té nejlepší kvalitě. I když je areál relativně mladý, je potřeba neustále držet krok s dobou.
Vyžaduje areál nějakou speciální údržbu?
Teď už by nikdo ani nepoznal, že stojí na výsypce, takže co se týče toho, nic zvláštního dělat nemusíme. Jinak péče během dostihové sezony, která trvá od května do listopadu, se týká hlavně stříhání keřů a sekání trávy, které je opravdu hodně a je to nekončící proces. Trávu během sekání rovnou mulčujeme, tak zůstává ležet na zemi. Jeden čas se na tréninkové dráze nechávala tráva delší a po sekání se sušila na seno. To už teď neděláme. Jinak během zimy se čtyři stálí techničtí pracovníci věnují opravám, na které není během sezony čas.
Dá se dostihovým sportem vydělat na provoz tak velkého areálu?
Dostihy si všeobecně v rámci republiky na sebe nevydělají. Musíme neustále shánět peníze od obchodních partnerů a sponzorů. Peníze ze startovného pokryjí maximálně kolem 40 procent nákladů. Ostatní je už na nás. Žádný příjem nemáme například ani z peněz, které si u nás lidé vsadí na dostizích. Daně ze sázek zůstávají státu a ten je přerozděluje většinou pouze tzv. olympijským sportům, mezi kterými dostihy ale nejsou. To je třeba i velký rozdíl oproti zahraničí, kde sázky na koně bývají v popředí zájmu sázkařů a i objemy vsazených peněz jsou mnohem větší než u nás. V červnu, kdy se nám podařilo po několika letech vyjednávání českého Jockey Clubu odvysílat mostecké dostihy přes satelitní přenos do Francie, jsme pak od francouzské strany dostali určitý podíl ze sázek. Právě u takových přenosů vidíme možnou cestu, jak si přivydělat důležité peníze.
Chodí na dostihy místní?
Na přízeň Mostečanů si nemůžeme stěžovat. S návštěvníky dlouho nikdo nepracoval, tak se to nyní snažíme napravit. Už letos se nám podařilo oproti loňsku zvýšit návštěvnost přibližně o 50 procent na každý dostihový den. Zatím poslední dostihový den Velké mostecké steeplechase koncem srpna navštívilo na 4,5 tisíce diváků. Jinak chceme, aby byl hipodrom součástí běžného života lidí. Areál je otevřený každý den do 21 hodin a nabízí i plno jiných aktivit, jako jsou in-line dráha, dětské hřiště, hřiště na fotbalgolf a park na piknik.
Jak moc dopředu musíte plánovat dostihy a kdy zjistíte, jaký kůň v závodě poběží?
Dostihy vypisuje Jockey Club České republiky na půl roku dopředu. Poté, co se schválí termínová listina a vyjdou propozice jednotlivých dostihů, začnou majitelé koní sami koně do dostihů přihlašovat. V drtivé většině případů známe jména přihlášených koní až týden před závodem. To platí vlastně i pro náš dostihově nejvýznamnější den, který letos připadá na druhou říjnovou sobotu a během nějž se běží 79. Cena zimního favorita a 96. Svatováclavská cena. Kdo přesně poběží, dopředu nevíme. V těchto dvou dostizích na výhrách rozdělíme přes jeden milion korun během jednoho odpoledne.
A co plány do budoucnosti?
Jeden čas se šířily fámy, že plánujeme rozparcelovat tréninkovou dráhu a rozprodat ji k výstavbě domů. To je ale naprosto neaktuální. Chtěli bychom zachovat dostihový sport v Mostě v minimálně v takovém rozsahu, jako je teď. I současných 8–10 dostihových dnů za rok je pro nás optimální. Chceme dělat dobré dostihy, mít tu ustájené koně, kterých je mimochodem v současnosti u nás na devadesát. Teď se snažíme rozšířit spolupráci s drážďanským závodištěm. I to by mohlo našemu sportu pomoci, protože Němci jsou mnohem větší fanoušci dostihů než Češi.
