Když Červinka v roce 2003 do ústecké nemocnice přišel, z oddělení interny se osamostatnilo oddělení kardiologie, v roce 2017 vznikla kardiochirurgie a letos v březnu nemocnice získala status Centrum vysoce specializované komplexní kardiovaskulární péče pro dospělé.
„Když jsem nastoupil, řekl jsem, že vrcholem, k němuž musíme směřovat, by mělo být toto centrum. Byl to ale velký boj a spousta práce. Odborné společnosti a ministerstvo zdravotnictví zpočátku nechtěly, aby tu centrum vzniklo, a lobby v Praze bylo silné. Na naší straně však byly silné argumenty. V kraji žije 835 tisíc lidí a měli by tuto péči získat, protože podle Národního kardiovaskulárního programu všichni lidé mají stejný nárok na zdravotní péči. Za to odpovídá stát. Nakonec to dopadlo dobře. Díky nezměrnému úsilí pracovníků kardiocentra a podpoře vedení Krajské zdravotní (KZ) se podařilo jak ministerstvo, tak odborné společnosti přesvědčit,“ líčí Červinka snahy o vznik centra.
Jak vypadá situace nyní?
Už se staví, dokončeno má být v roce 2023. V pětipatrové budově bude kardiocentrum, kardiologie a kardiochirurgie, dole budou operační sály i pro jiné obory, nad tím Klinika anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny (KAPIM). Na kardiologii se přestěhuje intenzivní péče, standardní oddělení a tři katetrizační sály včetně hybridního, což je sál na speciální výkony. Bude zde i ambulantní stacionář. Již začínáme vybírat některé lékařské přístroje, například angiografy pro katetrizační sály, které potřebují speciální stavební úpravy. Myslím, že to bude jedno z nejhezčích a nejlépe vybavených kardiocenter v zemi.
Mohli jste projektantům hovořit do toho, co kde bude stát, co kde potřebujete?
Nejen to, vnitřek areálu jsme si prakticky projektovali sami, aby byl uživatelsky příjemný. Vtaženi do toho byli nejen primáři, ale i lékaři a staniční sestry, aby bylo jasné, kde budou například nutné zásuvky, kolik pacientů bude procházet a jaký bude jejich tok. Máme vše k obrazu svému. Stavba už teď probíhá rychle. Protože je to za normálního provozu, přináší to občas provozní potíže. Ale už se moc těšíme, že půjdeme do nového. Doufáme, že nedojde k nějakým zvratům a omezením ve výstavbě. Když se totiž stavěla budova, kde sídlíme teď, z finančních důvodů se snížila o dvě patra, což s sebou neslo snížení lůžkové kapacity a ta lůžka chybí dodnes. Tím, že přesuneme kardiologii a kardiochirurgii, uvolníme celé patro a mohou se sem přesunout další oddělení.
Jak jste zvládli více než rok trvající epidemii covidu-19? Jste akutní péčí, protože lidé s infarktem myokardu ji potřebují hned?
V Masarykově nemocnici bylo v době největšího náporu celkem 10 oddělení vyčleněných pro pacienty s covidem. Z toho 3 jednotky intenzivní péče s 50 lůžky a 7 standardních oddělení se 117 lůžky. Prakticky veškerá oddělení JIP se změnila na intenzivní „covid“ lůžka. Naše koronární jednotka o 14 lůžkách sloužila jako intenzivní péče pro všechna ostatní oddělení. Neměli jsme zde jen kardiologické pacienty, ale i nemocné po chirurgických výkonech, po operacích břicha, mozku a řady dalších. V jednu chvíli to bylo opravdu náročné, uvažovali jsme, že z personálních důvodů budeme muset redukovat některá lůžka, ale po domluvě s vedením nemocnice k nám posílali lékaře i sestry z jiných oddělení. Díky tomu se vše zvládlo.
Jak dopadla epidemie přímo na váš personál?
Velká část ho prodělala. Když má totiž člověk infarkt, jede rovnou z ulice na katetrizační sál a následně na koronární jednotku. I když se samozřejmě všichni pacienti antigenně testovali, stejně se později u některých prokázal pozitivní PCR test a až pak se překládali na covidová oddělení. Jenže do té doby k němu všichni přistupovali jako k normálnímu kardiologickému nemocnému bez koronaviru. Infekčnost personálu tak byla opravdu vysoká. Zejména loni na podzim a letos v lednu a únoru byla situace dramatická. Nicméně jakmile se začalo očkovat, bylo to jako výstřel z pistole, vše se změnilo, očkovaný personál nebyl nemocný a i váhající zaměstnanci se k očkování přidávali.
Koronavirus má následky u řady lidí, mají postcovidový syndrom. Někteří mají záněty plic či vazivové změny na plicích. Má koronavirus vliv i na srdce?
Koronavirus má vliv na celý organismus, a tak srdeční postižení není výjimkou. U části nemocných, u 20 až 30 procent, může vést k myokarditidě, tedy zánětu srdečního svalu. U některých to byl jen zánět detekovaný magnetickou rezonancí, u dalších se vyvinul v srdeční selhání. Nám naštěstí žádný pacient s touto infekcí na srdeční selhání nezemřel. V naprosté většině případů, i když byly nějaké změny na magnetické rezonanci, tak odezněly bez nějakých následků.
Ale měli jsme dva mladé pacienty, 19 a necelých 30 let, u kterých proběhla imunologická bouře po prodělaném covidu. Zejména u mladých lidí může totiž dojít k přestřelení imunologické reakce a může se u nich vyvinout těžké postižení srdečního svalu, které vyústí do těžkého srdečního selhání. Tito pacienti mohou skončit i na srdečních podporách, jako je například přístroj ECMO – extrakorporální mimotělový oxygenátor, a jejich život je ohrožen. Naštěstí oba naši nemocní zareagovali na podání imunoglobinu a jejich stav se velmi rychle během několika dnů stabilizoval. Úplně rozkvetli a odešli do domácího ošetřování. Vůbec jsem tomu nevěřil. Člověk se celý medicínský život učí. Ale naštěstí je těchto případů s přestřelenou imunitou velmi málo.
Pokud se týká infarktů, tak v rámci celé ČR byl pozorován jejich pokles. U nás tomu tak nebylo. Počty máme přibližně stejné jako jiné roky. Nicméně jsme pozorovali trend, že pacienti přicházeli do nemocnice pozdě, infarkt prodělali doma, ať již z vlastního rozhodnutí, že se báli infekce, či chybným zhodnocením stavu lékaři. Nyní je před námi otázka, jaký bude mít pandemie vliv na celou populaci v dlouhodobém horizontu. Zda například nedojde k epidemii kardiovaskulárních onemocnění. Může se to týkat i dětí a dospívajících, měli omezenou fyzickou aktivitu, špatně se stravovali. Podle posledních výzkumů až u 30 procent dětí na online výuce vznikla obezita.
V tuto chvíli to vypadá, že koronavirus odchází, pokud se nerozšíří nové a zrádnější mutace. Při epidemii v první linii byli lékaři. Na co se nyní těšíte?
My se samozřejmě nejvíce těšíme na dokončení nového kardiocentra. Pro mne je to opravdu pomyslný vrchol kariéry. Také mne těší, že po delší době zde máme hodně mladých a schopných lékařů se zápalem a entuziasmem pro medicínu. Z toho mám radost, v minulosti to tak vždy nebývalo. Je mi 57 let a to člověk už myslí do budoucna, aby zde byl nějaký nástupce. Šéf by neměl odejít a nechat oddělení padnout, jak se to někdy bohužel stává. Vždy je třeba, aby byla kontinuita péče zachována. Doufám, že z mladých někdo vyroste. Nejde jen o to, aby uměl medicínu, ale aby pracoval i vědecky, přednášel a oddělení pokračovalo i v této linii. Pokud se týká samotného covidu, tak musíme být i nadále obezřetní. Zmíněné mutace mohou opravdu opět zamíchat kartami. Moc bych chtěl na spoluobčany apelovat, aby se nechali očkovat. To je opravdu jediná cesta, jak s touto infekcí bojovat.
