Spálit zbývá 30 až 35 tisíc tun kalů z původně dovezených 110 tisíc tun, ze skládky Celio se k likvidaci vozí do čížkovické cementárně Lafarge. „Z našeho pohledu už s nimi za stávající situace prakticky nelze nic dělat než je zde nechat a spálit,“ říká Jan Freidinger z Greenpeace. Vlaky začaly kaly do Ústeckého kraje vozit v roce 2011.
Greenpeace s Arnikou a Kořeny podávaly žalobu na ministerstvo životního prostředí kvůli nezákonnému postupu při udělení integrovaného povolení pro skládku Celio. NSS vám dal za pravdu. Celio nyní požádá o nové povolení, ale to na situaci nic nezmění. Co vy na to?
Pravděpodobně to tak bude. Rozhodně ovšem nejde o bezprávní stav, jak říká kraj. Integrované povolení není platné a kaly jsou u Litvínova nelegálně. To ústecký krajský soud potvrdil už před čtyřmi lety a je neuvěřitelné, že ministerstvo životního prostředí ani kraj s tím vůbec nic nedělaly. Přestože věděly, že kasační stížnost ministerstva na soudní rozhodnutí nemá odkladný účinek.
Když vám dal soud za pravdu, řekl jste, že by měla být vyvozena osobní odpovědnost lidí, kteří to způsobili. Koho například myslíte?
Ještě před podáním žaloby jsme jeli do Chomutova za Miroslavem Libecajtem z ministerstva životního prostředí a upozorňovali ho, že případný soud vyhrajeme. Už tenkrát bylo zřejmé, že změna integrovaného povolení v nepodstatném režimu byla vydána protiprávně. Nyní by měla být vyvozena osobní odpovědnost, jinými slovy měl by být odvolán pan Libecajt. V prosinci jsme tento vzkaz poslali ministerstvu životního prostředí.
Jan Freidinger z Greenpeace.
Nic se ale neděje. Je to jako s dálnicí D8, kde padly desítky žalob, stavělo se salámovou metodou a ekologové řadu soudů vyhráli. Proč nepodáváte žalobu na konkrétní viníky, aby příště nešlo tak jednoduše obcházet zákony?
To není tak jednoduché. Veřejnost ekology vnímá tak, že vše zdržují, všemu brání, podávají jednu žalobu za druhou. Všichni jsme tak trošku v pasti. S dnešním stavem, za který někdo může, se dalo něco dělat před čtyřmi lety.
Existuje nějaká jiná technologie, která je ke zdraví lidí a životnímu prostředí šetrnější než pálení? Na Ostravsku leží další tuny kalů...
Spalovací technologie na likvidaci nebezpečného odpadu je až ta poslední možná, existují daleko šetrnější a už tenkrát je firmy nabízely. Před čtyřmi lety jsme apelovali, aby se udělalo posouzení všech dostupných technologií, jak kaly likvidovat. Vytěžit je není potíž, problém je, co s nimi dál. To nikdo nevěděl. Polsko kaly klasifikovalo jako nebezpečný odpad, v elektrárnách nesplnily spalovací zkoušky. Z nouze ctnost byla čížkovická cementárna, tam spálí skoro vše.
Pro představu, jak šetrnější technologie fungují?
Třeba se materiál zahřívá a přitom se nebezpečné látky extrahují a pak se rozkládají. Ale nejvhodnější způsob likvidace se vždy musí posoudit. Například v případě Celia bylo složení kalů v každé várce jiné, obsahovalo jiný typ i poměr škodlivých látek, protože se nepromíchaly. To je problém. Navíc při nakládání a likvidaci nebezpečných odpadů v EU platí, že by se měly likvidovat co neblíže jejich původu, aby se předešlo jejich převážení přes celou republiku.
Jaké podle vás bylo tenkrát nejlepší řešení v tomto případě?
Chtěli jsme, aby byly posouzeny všechny technologie. Hlavně ministerstvo mělo mít jasno, jaký způsob likvidace preferuje a proč. Je to ministerstvo životního prostředí! Při zadávání zakázky by mělo znát nejen cenu za vytěžení a zpracování, ale zejména jasný osud, co se s kaly bude dít dál.
