Mezinárodní urbanisticko-krajinářskou soutěž vyhlásil před rokem Palivový kombinát Ústí coby správce území bývalého hnědouhelného lomu s cílem dát místu koncepci rozvoje. „Krajina má již dnes svůj jedinečný charakter a hodnoty, pro které ji lidé z okolí navštěvují. V našem návrhu chceme tento charakter respektovat, rozvíjet a novými zásahy krajinu oživit,“ popisuje přístup k řešení okolí jezera Cyril Pavlů.
Je běžné, aby se v Evropě vyhlašovaly velké mezinárodní architektonické soutěže, které určují budoucnost rekultivovaných území?
V Evropě jsou architektonické a krajinné soutěže hojně využívaným nástrojem plánování. Myslím, že o čím složitější a komplikovanější území se jedná, tím má soutěž větší přínos. Pokud se podíváme za hranice České republiky, většina velkých revitalizovaných území, která jsou dnes považována za jedny z nejkvalitnějších, vznikla před desítkami let právě na základě soutěží. Například Miladě zaměřením blízká soutěž na rekultivaci těžebního regionu v Porúří IBA Emscher park proběhla již v roce 1989.
Většina běžné výstavby ve Švédsku veřejný prostor doplňuje a spoluvytváří. I když se občas nějaký dům nepovede, kvalitě prostředí jako celku to zásadně neuškodí. V Čechách mám často opačný pocit.
Cyril Pavlůarchitekt, Mandaworks AB
Zúčastnili jste se s Mandaworks již podobné soutěže?
S naším studiem se účastníme krajinných a urbanistických soutěží celkem pravidelně jak ve Švédsku, tak i po celém světě. Soutěž jezera Milada byla pro nás první soutěží na rekultivace post-těžební krajiny takové rozlohy. Nicméně máme mnoho zkušeností s řešením dlouhodobých rekultivací území v kontextu města jako např. urbanistické řešení starých nevyužívaných přístavů, přestavby industriálních areálů či návrhy příměstských parků.
Cyril PavlůJe mu 34 let. |
Vítězný návrh míří hlavně na zapojení přírody do všech budoucích aktivit v lokalitě. Jak by zdejší krajina měla podle vašich představ nakonec vypadat?
Krajina kolem jezera vytváří pomyslnou oázu klidu a přírody uprostřed městské a industriální zástavby. Krajina má již dnes svůj jedinečný charakter a hodnoty, pro které ji lidé z okolí navštěvují. V našem návrhu chceme tento charakter respektovat, rozvíjet a novými zásahy krajinu oživit. Budoucí krajina by se měla stát přístupnější a dostupnější pro návštěvníky z okolních měst a obcí, jejich vzdálenost je ideální pro kolo či příjezd hromadnou dopravou.
Území je velmi rozsáhlé a umožňuje nám tedy navržení nové náplně pro všechny lidi nehledě na věk či fyzické schopnosti. Budoucí krajina by měla přivítat jak návštěvníky vyhledávající krátkou procházku tichou a krásnou přírodou, tak i ty aktivní a sportovně zaměřené.
Protože nechceme, aby se území stalo pouze místem intenzivní rekreace, pracujeme v návrhu s různou intenzitou využití krajiny, od přírodě blízkých oblastí s vysokým ekologickým potenciálem až po nové zástavbové plochy. Ty umožní do krajiny umístit novou atraktivní náplň pro veřejnost, např. sportoviště, rekreační, kulturní a komunitní centra, zázemí pro aktivity na jezeře atd. V návrhu jsme se soustředili na nalezení vhodného poměru různě intenzivních ploch tak, aby si krajina do budoucna zachovala svůj současný přírodní charakter.
Přestože budoucnost jezera stojí hlavně na citlivém přístupu k přírodě, jednou z podmínek v zadání bylo i zachování současného genia loci místa a jeho odkazu na industriální a hornickou minulost regionu. Jak bylo těžké nebo naopak inspirující vypořádat se s tímto zadáním?
V území bohužel kromě tvaru krajiny mnoho odkazů na minulost nezůstalo, není tedy možné pracovat například s konverzí existujících objektů či industriálních artefaktů, což je běžný a velmi zajímavý přístup při rekultivacích post-industriálních území.
Rozhodli jsme se tedy, že pro nové objekty v území najdeme architektonický výraz, který bude vycházet z industriální historie a zároveň umožní jednoduchou aplikaci na různé intervence v krajině. Jednotná forma objektů a jejich materiálové řešení mají za cíl dodat území identitu lidského měřítka, citlivě doplnit ráz krajiny a v průběhu let s ní i přirozeně splynout. Drobná architektura s různou náplní (např. odpočívadla v krajině, přístřešky pro piknik, rozhledy, pozorovatelny ptáků atd.) bude umístěna v krajině tak, aby odkazovala na místa, která v období těžby zanikla.
Vyhlídková věž a „potopená vesnice“ v místě původních Vyklic
Často se hovoří o tom, že kvůli rychlému ukončení těžby uhlí v 90. letech minulého století nemá jezero ideální tvar, nevyhovuje například břehová linie, kde chybí přirozené zálivy. Řešili jste třeba i toto?
Jezero Milada je velice komplexní území, které má mnoho výzev k řešení. Pro nás byl přístup unikátní tím, že se jedná zjednodušeně řečeno o tzv. rozjetý vlak. Dvacet let zde již probíhala rekultivace s vynaložením velkého množství energie a zdrojů a v posledních letech se jezero, i přes své nedokonalosti, začalo postupně zabydlovat návštěvníky. Řada věcí se bohužel při rekultivaci nepovedla, ale v této fázi je už značně nerealistické do území přijít s kompletně novým řešením, které by krajinu úplně přeměnilo.
Při navrhování jsme se tedy zaměřili na to, jak současné problémy a nedostatky vyřešit realisticky s uvědoměním si současného stavu. Často nás tento na první pohled limitující přístup inspiroval k nalezení mnohem zajímavějšího řešení, než kdybychom se neomezovali. Například pro břehy, které jsou dnes velkou bariérou pro vstup do vody, jsme nakonec při hledání řešení nalezli a prezentovali celou řadu strategií, jak tento nedostatek vyřešit různými atraktivními způsoby.
Samotná soutěž trvala déle než rok. Určitě jste jezero a jeho okolí několikrát navštívil. Jak na vás zdejší krajina zapůsobila?
Při každé návštěvě nás překvapil hlavně dvě věci - ohromné měřítko dotčené krajiny a množství návštěvníků. Velikost území je obrovská a dodává krajině její jedinečný charakter. Svahy vytvářejí clonu před okolím a s velkou plochou jezera v nás navozovaly pocit klidu. Velikost a rozsáhlost území způsobené těžbou evokuje i pocit určitého odcizení a nehostinnosti. Je tedy nutné snažit se vrátit do krajiny měřítko, které území polidští a oživí. Počet návštěvníků, kteří dnes i přes nejednoduchou přístupnost a chybějící zázemí jezero navštěvují za každého počasí, je úžasný. Je vidět, že takováto krajina je v okolí jedinečná a má ohromnou sílu a charakter, který lidé vyhledávají.
Vize MiladaÚkolem soutěže bylo nalezení optimální proveditelné a udržitelné koncepce postupné přeměny území jezera Milada. |
Milada by se měla podle návrhu Mandaworks stát i živou inspirací pro další rekultivovaná území. To však není jenom o krásných plánech na papíře, ale hlavně o dlouhodobém zapojení všech dotčených institucí. Zde je to například stát, města Ústí nad Labem nebo Chabařovice. Věříte, že se to opravdu povede a podaří se vše dotáhnout do zdárného konce?
Zdravá a živá krajina by se měla vyvíjet neustále a doufejme, že její rozvoj a rozkvět nebude mít žádný konec. Co se týká plánu na papíře, je dobré si uvědomit, že rozvoj takto rozsáhlého území bude probíhat postupně, možná až desítky let. Některé zásahy je nutné řešit a implementovat v co nejbližší době, jako například základní zázemí pro návštěvníky.
Obecně jde ale spíše o nastavení dlouhodobých procesů a strategií, které povedou ke kvalitnímu výsledku. Pokud se nastaví správně, mohou se stát jednoduše přenositelnými i na jiná území. Tato soutěž, její příprava a vytvoření sdílené vize jezera Milada je skvělým začátkem tohoto dlouhodobého procesu, a tak již dnes může inspirovat, jak v Čechách přistupovat i k ostatním rekultivovaným územím.
Inspirovalo vás Švédsko?
Pokud můžeme do budoucího procesu a místního prostředí vnést něco z našeho domovského Švédska, je to právě schopnost hledání shody nad dlouhodobými budoucími plány. Bez širokého konsensu dotčených osob, institucí a obyvatel jsou dlouhodobé plány velmi těžko realizovatelné a zároveň velmi křehké. Sdílená vize jezera Milada, která byla podkladem soutěže, je vykročení správným směrem k nalezení společné shody. Soutěžní návrh a následná práce na něm bude jejím pokračováním. My budeme z naší pozice v tomto úsilí hledat shodu ochotně pokračovat a věřím, že již dnes velké úsilí vynaložené pro zkvalitnění krajiny kolem jezera neskončí pouze na papíře.
Liší se švédský přístup k architektuře od českého? Nebo se rozdíly v myšlení s postupnou globalizací stírají?
V obou zemích vzniká srovnatelná špičková architektura pod rukama velmi kvalitních architektů a architektek, která plní mediální prostor. Jedná se však o velmi malé procento z celkové nové výstavby a často o velmi exkluzívní projekty. Ostatní výstavba v obou zemích jsou běžné developerské projekty bytových a komerčních domů, bez větších architektonických ambicí. Zde vidím jeden z hlavních rozdílů, který plyne z odlišné kultury a historie každé země, a tím je přístup ke společnému veřejnému prostoru.
Švédsko je tradičně velmi egalitární společnost. Z toho plyne i snaha o to, aby každý, nehledě na svoji situaci bydlení či finanční možnosti, byl obklopen co nejlepším veřejným prostředím. Švédové umějí plánovat koncepčně a na mnoho let dopředu. Je tomu věnováno hodně energie a prostředků s cílem, aby všechny ulice, parky, hřiště a náměstí, která slouží všem, byla co nejvyšší kvality. Většina běžné výstavby jsou velice nenápadné, obyčejné, až skromně působící budovy, které veřejný prostor doplňují a spoluvytvářejí. I když se občas nějaký dům nepovede, kvalitě prostředí jako celku to zásadně neuškodí.
V Čechách mám často opačný pocit. Jednotlivé domy běžné stavební produkce se snaží vůči okolí vymezovat. Hodně energie a prostředků je do nich investováno s vidinou, že jejich unikátní architektura a výraz pozvedne kvalitu okolního prostředí. Často to ale tak nedopadne, a když se dům navíc nepovede, nejen že to prostředí nepozvedne, ale uškodí mu to na desítky let dopředu. Snažit se vytvořit kvalitní prostředí pouze pomocí architektury jednotlivých domů bez cíleného zkvalitňování veřejného prostoru je velmi riskantní a do budoucna nejistý přístup.
Jak jste se dostal do Švédska a potažmo do studia Mandaworks?
Při studiu architektury v Praze jsem odjel na studijní pobyt Erasmus na švédskou univerzitu v Lundu. Univerzita má velmi dobrý mezinárodní program zaměřený na udržitelné městské plánování, který mně přinesl úplně nový pohled na přístup ke krajině a městu. Při studiu jsem se rozhodl, že bych chtěl program absolvovat celý, a tak jsem na univerzitě zůstal.
Později jsem dostal příležitost se na školu do Lundu vrátit a učit jako asistent v programu, což mne přivedlo i ke spolupráci s jedním ze dvou zakladatelů Mandaworks, Martinem. S přibývajícími společnými projekty jsem postupně přenechal práci asistenta na škole dalším a odstěhoval se do Stockholmu plně se věnovat navrhování ve studiu Mandaworks.
Na jakých projektech pracujete?
Studio Mandaworks se převážně zaměřuje na projekty městského a krajinného plánování a designu veřejných prostranství. Občas máme možnost se věnovat i architektuře jednotlivých domů, ale naši hlavní náplň vidíme v tvorbě kvalitního a atraktivního veřejného prostředí. Naše hlavní a donedávna jediná kancelář sídlí ve Stockholmu. Zde se věnujeme z poloviny projektům ve Švédsku a severských zemích a z poloviny projektům po celém světě.
Protože jsme studio s více než patnácti národnostmi v týmu 25 lidí, snažíme se naši práci soustředit i mimo domovské Švédsko. Práce napříč zeměmi přináší různorodé projekty, což nás jako designéry a lidi hledající novou inspiraci naplňuje. I když jsme od minulého roku kvůli pandemické situaci pracovali z domova, měli jsme ve studiu spoustu jedinečných projektů. Mohl jsem se tak, kromě návrhu vize jezera Milady, věnovat také například návrhu veřejných prostranství nové rezidenční čtvrti na Islandu v Reykjavíku, revitalizaci hlavni pěší třídy v Montrealu – McGill Avenue, či návrhu nového strategického plánu pro zoo v Torontu.
