Paní Marie žila s manželem a brali si půjčky. Manžel chtěl začít podnikat, ale část šla i na vybavení domácnosti. Některé si na sebe napsala právě i paní Marie. Jenže se rozvedli a jí zůstaly vysoké dluhy. Žena v zadlužování pokračovala a stále si nabírala mikropůjčky od nebankovních společností.
„Kvůli tomu se dostala do nekonečného kolotoče splátek a stále nových půjček,“ vypráví Lenka Stiborová z ústecké pobočky Člověka v tísni jeden z mnoha příběhů z regionu, kdy si jednotlivci i rodiny vezmou půjčky na provoz domácnosti, ale peníze nevracejí.
Jak ukazuje analýza společnosti M. B. A. Finance, právě z Ústeckého kraje pochází nejvíc dlužníků, kteří přestali své závazky plnit.
Lidé si ze začátku vezmou jeden dva vyšší úvěry, například na pořízení auta, nábytku nebo televize. Pak ale nastane nečekaná situace, třeba se sníží příjem, který měli v době, kdy si půjčku brali.
Problém řeší malými půjčkami
„Problém začnou řešit malými půjčkami, což je úplně to nejhorší. Přesunou se k nespolehlivým věřitelům. Často vídáme právě tohle, jako počátek největších problémů,“ říká Jiří Hadaš z ústecké Poradny při finanční tísni.
V registru Solus, který eviduje data od úvěrových společností, mobilních operátorů či dodavatelů energií, mělo loni v září záznam o nějakém dluhu po splatnosti 14,36 procenta dospělých Severočechů, tedy každý sedmý.
V poměru množství dluhů po splatnosti k počtu obyvatel má Ústecký kraj podle analýzy společnosti M. B. A. Finance index 9,1 z 10 bodů, zdaleka nejvyšší v republice. Druhý Karlovarský kraj má 7,4, celostátní průměr je 5,1.
„U věřitelů v Ústeckém kraji je třikrát větší pravděpodobnost, že se dostanou do problémů se splácením, než u lidí z Vysočiny či Zlínského kraje. U obyvatel tohoto kraje se také nejhůř vymáhají dluhy, vymůže se průměrně jen 41 procent,“ podotkl Jakub Zetek, provozní ředitel společností M. B. A. Finance.
Bankrot a práce načerno
Řada lidí si půjčky bere, protože mají problém vyžít ze svých čistých příjmů. Svědčí o tom i loňský průzkum statistického úřadu. Ten například zjistil, že si část domácností nemůže dovolit obden maso či doma v zimě dostatečně topit.
„Pro skoro polovinu domácností v kraji, konkrétně pro 47,3 %, bylo loni problémem zaplatit neočekávané výdaje, které přesáhly 9 900 korun. Jíst obden maso si nemohlo dovolit téměř 22 a pořádně topit 12,7 % domácností,“ uvádí Monika Raušerová z krajské správy Českého statistického úřadu.
Když se dluhů nakupí hodně, snaží se řada lidí o osobní bankrot. V takovém případě musí dlužník doložit soudu, který o vyhlášení bankrotu rozhoduje, že má práci a je schopen splatit minimálně 30 procent svých závazků.
Po dobu pěti let se pak musí uskromnit a vyjít jen s životním minimem, protože všechny další peníze jdou na umořování dluhů.
„Občas se stává, že lidé vyhlásí bankrot, ale začnou pracovat načerno. Myslí si, že si tím pomohou. Jenže to je samozřejmě špatně, protože pak nebude z čeho strhávat peníze, tím se nebude umořovat dluh a rozjede se to znovu,“ varuje před takovým postupem Stiborová.
