„Jako historik nemám takové srovnávání rád. Paralely jsou jen v rysech, ale ne v podstatě. V roce 1989 šlo o systémovou změnu, dnes o dílčí konflikt,“ je přesvědčený historik Václav Houfek, sám sociální demokrat.
Politolog Daniel Kroupa jde v hodnocení o něco dál. „Pokud bychom naznačovali, že v Ústí nad Labem byly stejné podmínky jako před rokem 1989, tak by tato paralela byla přitažená za vlasy. Pokud se na to díváme jako na aktivitu lidí, kteří se rozhodli, že nenechají věci jen v rukou úředníků a byrokratů, může být paralela na místě,“ míní.
Divadelníci hráli v revolučních událostech v roce 1989 vedle studentů klíčovou roli. Události na severu Čech sice nabraly za děním v hlavním městě určité zpoždění, ale už tři dny po potlačení demonstrace na pražské Národní třídě zahájili studenti ústecké pedagogické fakulty protestní stávku.
Demonstrace začaly kvůli životnímu prostředí
Houfek připomíná, že demonstrace na severu Čech přitom měly původně jiný než politický rozměr. „Byla tady tehdy velmi vyhrocená situace, co se týče životního prostředí. Už před 17. listopadem u nás proběhly ekologické demonstrace,“ říká Houfek.
Druhým centrem protestů se souběžně s fakultou stalo Činoherní studio. Místo plánovaných divadelních představení se v něm konaly debaty s občany. „Divadlo se stalo fórem, kde se mohlo veřejně diskutovat a zveřejňovat názory. Když chtěl někdo něco říct, musel vylézt na pódium a přede všemi to říct,“ popisuje Houfek.
V úterý 21. listopadu se vydali zástupci divadla za studenty a domlouvali se na společném postupu. Tehdejší šéf Činoheráku Petr Poledňák vzpomínal, jak byli studenti pod tlakem. „Děkan je vybízel, aby se laskavě drželi zpátky, aby se do ničeho s divadelníky nepouštěli, nebo to pro ně bude mít následky,“ zmínil Poledňák.
Několik studentů se ovšem otevřeně postavilo na stranu protestujících, čímž strhli i ostatní. Ve středu 22. listopadu odpoledne pak na Mírovém náměstí proběhla první společná demonstrace.
„Do poslední chvíle před začátkem to vypadalo velmi směšně až trapně, protože pár minut před druhou nás tam v mrazu podupávalo z divadla jen třicet. Ústí spalo. My jsme jen doufali, že studenti přijdou a nezradí to, na čem jsme se dohodli. A oni nezradili a přišli, přinesli transparenty a vlajky. Až oni tomu dodali tu váhu, stala se z nás masa. Naše velká skupina začala dodávat odvahu i kolemjdoucím a ti se začali postupně přidávat, takže když průvod prošel městem a vrátil se zpátky, byl nás určitě dvojnásobek,“ vylíčil průběh protestu Poledňák.
Demonstrace měla zprvu ekologický charakter, lidé skandovali hesla „Chceme čistý vzduch“, „Krušné hory žalují“, až poté zazněly i politické slogany. Protesty v Ústí postupně sílily. Zlom nastal v okamžiku, kdy se k účasti na stávce připojily i odbory. Vše vyvrcholilo 27. listopadu, kdy se do dvouhodinové generální stávky v Ústí připojilo asi 40 tisíc demonstrantů.
Letos lidé kolem Činoherního studia zamíchali volbami
Letos se Činoherní studio dostalo letos opět do centra pozornosti, když rada města nečekaně změnila způsob jeho financování, což nakonec vedlo k zániku souboru ve stávající podobě. Divadelníci si založili nástupnický spolek Činoherák Ústí a pro svoje aktivity oživili prostor bývalého kina Hraničář.
Naopak magistrát v letitém sídle Činoheráku narychlo zřídil divadlo pro děti a spolku AmULet, který neměl zkušenosti s divadelním provozem, schválil dotaci 24 milionů určenou na čtyřletý provoz. Vedení města pak ve volbách padlo a nové vedení města, ve kterém jsou i lidé blízcí Činoheráku, ji na prvním zasedání zastupitelů hned zrušilo.
Změna na magistrátu je to však mnohem hlubší. Nejlépe ji symbolizuje to, že nové vedení města sundalo v kancelářích po svých předchůdcích ze zdí portréty Miloše Zemana a na jejich místo pověsilo portréty Václava Havla.
