Dlouhé hodiny zmatků, stovky naštvaných cestujících a dva zmařené lidské životy. Taková byla bilance jediného říjnového týdne na železničním úseku mezi Teplicemi a Ústím.
Smrt na kolejích
|
Nejprve šestnáctiletá dívka, dva dny poté žena kolem čtyřicítky. Obě čekaly v kolejišti mezi Teplicemi a Bohosudovem, obě spojoval úmysl zemřít.
A šlo letos už o pátou a šestou dokonanou sebevraždu v tomto úseku.
Tato trať se pomalu stává noční můrou strojvůdců. K šesti letošním úmrtím je totiž nutné připočíst ještě jeden pokus o sebevraždu.
„V kraji evidujeme nejvíc střetů vlaků s osobami právě v úseku Teplice – Bohosudov. Podobně je na tom už jen úsek Střekov – Velké Březno,“ potvrzuje mluvčí Drážní inspekce Karel Zídka.
Smrt často bez vysvětlení
Policie a inspekce v těchto případech zkoumají možné cizí zavinění či přítomnost alkoholu v krvi strojvůdce a oběti střetu.
Ovšem to, proč se člověk rozhodl pro takto drastický způsob odchodu ze světa, zůstává často bez vysvětlení. Většina lidí totiž srážku s vlakem nepřežije.
„Neznám nikoho, kdo přežil střet s vlakem. Je to téměř stoprocentní jistota zániku. Skok z výšky na beton či pod vlak je veden impulzem skutečně zemřít. Často jej páchají i lidé těžce nemocní nebo ve stavu těžké melancholie,“ říká pro MF DNES psychiatr Jan Cimický.
Mnohem méně tragičtěji prý končí úmyslné střety s automobilem či tramvají. „Takové případy znám. Pokusy končí například trvalou invaliditou a závislostí na cizí pomoci. Právě nejistota výsledku vede k tomu, že by skutečně odhodlaní lidé volili jiný, jistější způsob sebevraždy,“ připomíná psychiatr.
Nejde o demonstrativní sebevraždy
Podle něj proto také u lidí, kteří skočí pod vlak, nelze hovořit o demonstrativních sebevraždách, jež jsou vlastně voláním o pomoc.
„Ti, co jen demonstrují, si většinou ponechávají zadní vrátka a podvědomě spoléhají, že přijde pomoc a od toho se odvine řešení jejich situace,“ vysvětluje Cimický.
Odborníky nepřekvapuje ani skutečnost, že si sebevrazi pro odchod ze světa vyhlédli jednu konkrétní trať. Úsek mezi Teplicemi a Bohosudovem je dobře přístupný, vlaky tu jezdí rychle a šance, že strojvedoucí vlak ubrzdí, nulová.
Každá dokonaná sebevražda pak může inspirovat ty, kteří vidí v ukončení života východisko ze svého trápení.
„Nápodoba skutečně funguje, zejména u nevyzrálých osobností. Znám už i několik osob, které k úvahám o sebevraždu vedl případ zpěvačky Ivety Bartošové, plánovaly ji dokonce na stejném místě jako ona,“ zmínil Cimický.
Někteří strojvůdci radši skončí
Zoufalý čin jednotlivců ale významně ovlivní i životy dalších lidí – cestujících, kteří musí řešit mnohahodinové zpoždění, ale hlavně strojvedoucích, kteří byli posledními, kdo sebevraha viděl živého.
„Strojvedoucí je obvykle po takové události vystřídán a dále v práci nepokračuje. Může požádat až o několik dní volna,“ uvedla mluvčí Českých drah Radka Pistoriusová.
Někdy však ani dny strávené mimo železnici nepomohou a strojvedoucím se nedaří tragickou událost z mysli vytěsnit.
V závislosti na případu a zdravotním stavu strojvedoucích je jim poskytnuta i psychologická pomoc. České dráhy disponují specialisty v tomto směru.
„Stávají se ale i případy, kdy taková událost ovlivní život strojvedoucího natolik, že musí ukončit svou profesi a přejít na jiné pracoviště,“ doplňuje Pistoriusová.
