Žaloba je dalším důkazem finanční krize ruského vojenského průmyslu, což se projevilo již dříve. Ruské zbrojní firmy nefungují v klasickém tržním prostředí, ale jsou drženy při životě díky státním subvencím v řádech stovek miliard rublů ročně.
Tramvaje i tanky z Nižniho Tagilu
UVZ je jedním z největších průmyslových podniků v Rusku a „živí“ prakticky celé své domovské město Nižnij Tagil. UVZ patří pod státní koncern Rostec a zaměstnává okolo 30 tisíc lidí. Státem vlastněná firma UVZ vyrábí celou řadu civilních a vojenských produktů od železničních vozidel (vlaky, tramvaje, vagony) přes stavební a zemědělské stroje, hutní produkty, nástroje až samozřejmě po vojenskou techniku. Ta tvoří zhruba polovinu jeho produkce. UVZ je mimo jiné největším světovým výrobcem bojových tanků.
Mezi klíčové vojenské výrobky UVZ patří nová těžká pásová platforma Armata, a zejména nový ruský hlavní bojový tank T-14 Armata a těžké bojové vozidlo pěchoty T-15 Armata.
Tank T-14 Armata.
Těžké bojové vozidlo pěchoty T-15
Na jejich větší odběry, ale Rusko nemá peníze. Velkým zdrojem příjmů je výroba tanků T-90S/MS a modernizace tanků T-72 (především pro ruskou armádu). UVZ se také snaží prorazit se svým vozidlem pro podporu tanků Terminátor.
Finanční zdraví UVZ nám hodně napoví, jak dlouho bude probíhat přechod ruské armády z tanků T-72, T-80 a T-90 na nové T-14 Armata:
Žaloby padají i od soukromníků
V úvodu zmíněný soudní spor není mezi ministerstvem a UVZ jediný. V říjnu je plánováno další soudní řízení, při kterém ministerstvo obrany po UVZ vymáhá škodu ve výši 2,1 milionu rublů (cca 740 tisíc korun). Dříve v červenci ministerstvo žalovalo UVZ za pozdní dodávku pěti ženijních vozidel IMR-ZM a uložilo firmě UVZ pokutu 33 milionů rublů (asi 11,6 milionu korun).
Na UVZ přitom nepodává žaloby jen ministerstvo obrany, ale také soukromé subjekty. V březnu letošního roku bylo na UVZ podáno 14 žalob, v dubnu 16, v květnu 15, v červnu 10, v červenci 14 a od začátku srpna pět žalob.
Zajímavé je množství soukromých organizací, které žalují UVZ a v některých případech také doslova směšně nízké žalované částky.
Ižstalský závod (výrobce nerezových a speciálních ocelí) požaduje 88 tisíc rublů (asi 35 tisíc korun), SG-Trans (petrochemie) 31 tisíc rublů (cca 11 tisíc korun), banka Urga 91,6 milionu rublů (32,3 milionu korun), Uralstankoservis (dodavatel obráběcích strojů) jeden milion rublů (asi 350 tisíc korun), Federální nákladní doprava (FGK) ve dvou sporech přes milion rublů, Lytkarinský optický závod ve dvou sporech 9,9 milionu rublů (zhruba 3,5 milionu korun) a závod Děgtjarjov (výrobce ručních a kanónových zbraní) 24 milionů rublů (asi 8,5 milionu korun).
Podobné žaloby od různých soukromých společností jsou podávány také na dceřiné firmy UVZ, například na Čeljabinský traktorový závod (Uraltrak; vyrábí traktory a buldozery) a na firmu Uralská těžká technika ‒ Uralvagonzavod (tanky, kolová a pásová rypadla, nakladače). Firmu Uraltrak přitom žaluje také jiná společnost z koncernu Rostec ‒ vznikl tak paradox, firmy státního koncernu Rostec se žalují navzájem. Obě dceřiné společnosti neplatí například dopravním firmám nebo za zapůjčení obráběcích strojů či za dodávky tepla.
Například v roce 2011 Uraltrak uzavřela smlouvu s německou firmou VDM Real Estate o pronájmu soustružnických, frézovacích a brusných strojů, ale nezaplatila včas. Společnost VDM Real Estate podala žalobu proti navrácení těchto prostředků. VDM Real Estate požaduje v probíhající soudní při 6,7 milionu eur (asi 172 mil. korun). Uraltrak ale zaplatit najednou odmítá, protože jmenovaná částka odpovídá tříměsíčním platům všech jeho 6 tisíc zaměstnanců. Pokud Uraltrak zaplatí, dojde údajně k úplnému zastavení výroby a narušení dodávek podle státního vyzbrojovacího příkazu.
Firmě chybí peníze na provoz
UVZ se točí v začarovaném finančním kruhu. Firmu živí především zakázky od ruského státu, ale peníze dostane až po dodávce zboží. Avšak v průběhu výroby UVZ chybí peníze na provoz a nedokáže zaplatit faktury v řádech několika desítek tisíc rublů. Firma UVZ tak si musí za velké úroky (v minulých letech až 20 %) půjčovat peníze od ruských bank. Zisk firmy přitom pokryje právě úroky půjček, takže firmě nezbývají vůbec žádné prostředky na investice do výzkumu a výroby ‒ například pro generační přechod z tanků T-90 na výrobu nových tanků T-14 Armata.
Jak upozorňuje ruský web Rambler na konci roku 2018 UVZ přitom vykázal papírově vynikající finanční výsledky. Výnosy firmy se zvýšily o 6,9 % na 104,273 miliardy rublů (36,7 miliardy korun), čistý zisk vzrostl téměř 12krát na 7,273 miliardy rublů (2,5 miliardy korun). Podle výroční zprávy UVZ za růstem zisku stojí změna struktury prodeje, růst prodeje civilních výrobků, vývoj vývozu a optimalizace nákladů.
Současně UVZ vykázal pokles závazků v roce 2018 o 10,3 % na 168,8 miliardy rublů (asi 59,5 miliardy korun) a pokles čistého dluhu (rozdíl mezi celkovým dluhem společnosti a její hotovostí) o 7,5 % na 143,8 miliardy rublů (zhruba 50,5 miliardy korun). Dluhy tedy klesají, ale stále jsou přibližně 20krát vyšší než čistý roční zisk. Jinak řečeno, i kdyby UVZ dávalo veškerý roční zisk na splacení dluhů, vše zaplatí za 20 let.
Těžkou finanční situaci podtrhuje prodej nemovitostí a dokonce i patentů. Podle výroční zprávy UVZ prodala v roce 2018 nemovitosti v hodnotě 48,1 milionu rublů (cca 17 milionů korun), ale dostala za ně jen 25,5 milionu (asi 9 milionů korun).
V březnu tohoto roku UVZ připravila k prodeji projektovou dokumentaci a patenty na železniční zařízení a další výrobky ve výši 1,334 miliardy rublů (asi 470 milionů korun). Jak uvádí Rambler, jde o bezprecedentní krok, protože žádný výrobce obvykle neprodává patenty, pokud není v beznadějné situaci.
UVZ potřebuje pomoc státu
Zachránit UVZ je složité, nemluvě o tom, že UVZ trpí také pod americkými sankcemi. Zřejmě nejschůdnější cestou jsou státní dotace. Ostatně ruský stát chce provádět nezávislou zahraniční politiku a musí tak nakupovat pouze domácí zbraně, a to za každou cenu (aby si udržel nezávislost).
Na nedávném setkání Sergej Chamezov, šéf korporace Rostec, požádal o finanční injekci ve výši 300 miliard rublů (přibližně 105,5 miliardy korun). Podle Sergeje Deineka, finančního analytika BCS Premier, bude UVZ hlavním příjemcem této státní pomoci.
O situaci ve firmě UVZ se před několika dny osobně přijel přesvědčit ruský ministr obrany Sergej Šojgu. Není divu, protože UVZ je jediným výrobcem tanků v Rusku. Sergej Šojgu byl údajně s návštěvou spokojen a slíbil na další roky nové objednávky pro UVZ. Ministrovi bylo mimo jiné představeno vyvíjené robotické bojové vozidlo postavené na základě tanku T-72B3.
Firma nemůže propouštět
Avšak stát nemůže navždy zachraňovat UVZ. Existují samozřejmě klasické (a bolestivé) tržní mechanismy řešení takové situace, jako je propouštění zaměstnanců a rozprodej majetku. Vedení UVZ se však neodváží hromadně propouštět zaměstnance, protože společnost představuje městotvorný podnik v Nižním Tagilu, ve kterém žije 300 tisíc lidí. Propouštění může způsobit sociální explozi ve městě.
Není ani možné u dceřiných společností, a to kvůli nedostatku pracovníků. Důvod nedostatku lidí je prostý ‒ nízké platy. Nástupní plat soustružníka (podle zveřejněných inzerátů) ve firmě Uraltrak dosahuje 25 tisíc rublů hrubého (přibližně 8 800 korun), u slévače kovů nebo obsluhy vrtacích strojů 20 tisíc rublů (asi sedm tisíc korun), seřizovače přístrojové a radiové techniky 15 tisíc (cca 5,3 tisíce korun) a u svářeče 18 tisíc rublů (zhruba 6,3 tisíce korun). Naopak Alexander Potapov, šéf UVZ, pro web RBC uvádí průměrný plat v podniku včetně manažerů 40 tisíc rublů (14,1 tisíce korun).
Možným řešení finanční krize UVZ by mohlo být například snížení platů vrcholových manažerů.
Jak upozorňuje Alexej Navalnyj (ruský právník a politický opoziční aktivista), Jekatěrina Sergejevna, manželka Sergeje Chamezova, vlastní moskevské byty (na ulici Ochotny rjad) s plochou 711 a 723 metrů čtverečních s výhledem na Rudé náměstí v hodnotě údajně pět miliard rublů (asi 1,7 miliardy korun).
Podle informací z majetkových přiznání zaměstnanců koncernu Rostec, manželka Chamezova přiznala vlastnictví dvou nebytových prostor o stejné rozloze, jako jsou byty Ochotny rjad (711 a 723 metrů čtverečních). Jekatěrina Sergejevna je jednou z nejbohatších žen v Rusku. V roce 2018 její majetek činil 180 milionů dolarů (4,183 miliardy korun). Podle ruského webu Vědomosti manželé Chamezovi mezi roky 2009 až 2015 vydělali 4,25 miliardy rublů (cca 1,5 miliardy korun).
V této souvislosti je také vhodné se zmínit o únorové sebevraždě jednoho ze zaměstnanců (ročník 1991) přímo v prostorách UVZ. Uralská média uváděla jako jednu z možných příčin úmrtí nízkou mzdu a neschopnost splácet hypotéku. Podle ruského webu Zabastkom je to již pátá sebevražda zaměstnance UVZ za poslední rok.
Zdroj: Zabastkom, Vedomosti, forbes.ru, Rambler, Vesti
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
