Síla ruské armády podle politické objednávky
Nad reálnými možnostmi a schopnostmi ruské armády se zamyslel Nikolas K. Gvosdev na webu National Interest. Gvosdev je předsedou katedry ekonomické geografie a národní bezpečnosti na prestižní Námořní válečné vysoké škole Spojených států NWC (Naval War College).
Podle Gvosdeva se zesměšňováni či démonizace ruské armády často účelově používá při ospravedlňování vlastních kroků. Potřebuje americké námořnictvo posílit přítomnost ve Středozemním moři? Pokud ano, tak se zdůrazní síla a hrozba nové ruské vojenské základny na Krymu a schopnost Moskvy dominovat v regionu.
Potřebuje americké námořnictvo peníze na rozmístění v jiných částech světa? Pak se poukáže na extrémní zranitelnost a slabost krymské základny/ruské techniky pomocí letadel startujících z evropských pozemních základen.
Jak zdůrazňuje autor, je zde celá řada otázek o ruské armádě, na které není jednoduché odpovědět, resp. odpovědi na otázky se mění tak, jak je potřeba.
Otázkou je, kolik staré sovětské techniky se Rusům daří držet v provozu, případně modernizovat, jaký je poměr staré vs. nové techniky v aktivní službě; zda dokáže udržet Rusko tempo leteckých úderů v Sýrii na úrovni Západu tak, aby neztratilo nebo neopotřebovalo své letecké kapacity, případně jak dalece pokročily reformy ruské armády, které mají vychovat novou generaci armádních odborníků a velitelů a vytvořit nové kvalitní vojenské jednotky.
Pentagon si někdy odpovídá tak, jak je třeba. Ruská armáda je popisována jako hrozba, když je třeba rozmístit nové vojenské jednotky a techniku v Evropě. Ruské vojenské schopnosti jsou naopak označeny jako velmi slabé, když je zdůrazňován trvalé rostoucí význam asijsko-pacifické osy a potřeba rozmístění amerických jednotek v jihovýchodní a východní Asii.
Avšak je skutečností, že na výše uvedené otázky existují pouze nejednoznačné odpovědi.
Skutečný stav ruské armády
Reforma a modernizace ruské armády v posledních dvou letech pokračovala i přes pád ceny energií (nižší příjmy do ruského rozpočtu), přes západní sankce (horší přístup k moderním technologiím) i přes konec spolupráce s ukrajinským zbrojním průmyslem.
Vladimír Putin se snaží investovat do armády maximum finančních prostředků. Jeho cílem je mimo jiné předvádět schopnosti ruských námořních, pozemních a leteckých zbraní v Sýrii potenciálním zákazníkům po celém světě. Vyšší podej ruských zbraní díky „syrské reklamě“ přinese do ruské pokladny potřebné peníze, které lze opět investovat do armády.
Jasnější představu o schopnostech ruské armády nabízí prosté srovnání počtu jednotlivých zbraní a personálu. V absolutním srovnání s nejsilnějším členem NATO, tedy Spojenými státy, Rusko disponuje jen zlomkem vojenských schopností a techniky.
Rusko má však dostatek vojenské techniky, aby mohlo úspěšně vojensky čelit (bez podpory USA) evropským vojenským mocnostem. Například drtivá většina ruských tanků nesnese srovnání s nejnovějšími západními typy. Avšak tanky jako T-72B3 mohou velice dobře splnit svůj úkol, pokud protivník nemá žádné tanky nebo má jen málo moderních tanků.
Také bombardéry Tu-95 jsou reliktem studené války, ale jejich mohutná raketová výzbroj jim umožňuje úspěšně prorazit protivzdušnou obranu (PVO) celé řady zemí NATO a zasáhnout strategické cíle (letiště, radarové stanoviště, velitelství, atd.). Navíc země se slabou PVO, jako např. Pobaltské země, jsou proti úderům ruských strategických bombardérů prakticky bezbranné, a to i při bombardování za použití „hloupých“ pum.
Rusko patří také mezi jednu z mála zemí, které disponují skutečnými expedičními schopnostmi. Opět nelze srovnávat se Spojenými státy, ty dokážou nasadit a podporovat kdekoliv na světě stovky tisíc vojáků. Ruské schopnosti jsou více nahodilé a využívají improvizaci, např. „převlajkované“ staré turecké nákladní lodě, které zásobují ruské jednotky v Sýrii.
 |
Rusko dokáže po celém světě rozmístit menší uskupení lodí a nasadit několik desítek velice kvalitně vycvičených jednotek s velkou palebnou silou. Opět platí, že Rusko s USA nesnese srovnání, ale oproti jiným vojenským mocnostem s expedičními schopnostmi (Francie, Velká Británie) si Rusko nestojí rozhodně špatně.
Pokud Rusko skončí s modernizací armády (vzhledem k rozpočtovým potížím), stále se dokáže opírat o nedávno vybudované schopnosti, dokáže nasadit několik početně omezených vojenských kontingentů po celém světě a nasadit špičkové protiletadlové systémy (S-300/S-400) v Pobaltí, Černém moři a Arktidě s cílem spoutat pohyb západních leteckých sil.
Vzhledem k tomu, že ceny energií nebudou růst a neočekává se brzký průlom na východní Ukrajině a Sýrii (což by mohlo zmírnit západní sankce), Kreml se bude muset rozhodnout, zda peníze využije na udržení současných zahraničních operací (tedy na propagaci ruských zbraní) nebo se zaměří spíše na nákup a modernizaci vojenské techniky.
Rusko si musí dát také pozor na nestabilní oblast Střední Asie (bývalé sovětské republiky), která může dále odčerpat část jeho sil.
4. května 2015 |
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Další články o vojenství a novinky ze světa armády najdete zde.
