„Když vám někdo ustoupí ze zorného pole, což se určitě v minulosti stalo, začínáte mít sklon ho podceňovat nebo mu nevěnujete tolik pozornosti. Rusko se posledních deset let učilo, jak se jednotlivé státy Aliance zapojovaly v Afghánistánu, v Iráku a dalších regionech... a tiše pracovalo na svém záměru,“ uvedl v únoru pro internetovou televizi DVTV český generál František Mičánek, který byl zvolen děkanem vojenské školy NATO Defense College. Podle generála Mičánka bylo záměrem Ruska návrat na velmocenskou globální scénu.
Alianční nevšímavosti a podceňování Rusko využilo k zavádění nových zbraňových systémů narušující vojenskou převahu zemí NATO.
Podle doktora Dan Goureho, viceprezidenta think-tanku Lexington Institute, Aliance nyní čelí dvěma hlavním výzvám.
První výzvou je ruská pokročilá protivzdušná obrana (PVO). Spolu s moderními stíhacími stroji dokáže Rusko pomocí PVO kontrolovat vzdušný prostor stovky kilometrů hluboko od svých hranic a především chránit své dělostřelecké/raketové prostředky dlouhého dosahu.
Díky kompletům S-300/S-400 Rusko kontroluje vzdušný prostor Černého moře, Pobaltí a z Kaliningradské exklávy velkou část polského vzdušného prostoru.
Druhou hrozbou jsou zmiňované dalekonosné dělostřelecké systémy, střely s plochou drahou letu odpalované ze země/moře a taktické balistické rakety (Iskander-M), vše podporované novými průzkumnými/zaměřovacími prostředky. Rusko dokáže pomocí těchto systémů ničit cíle vzdálené stovky nebo dokonce tisíce kilometrů, navíc vše pod krytem moderní PVO.
„Větší schopnost vzdušného sledování vytvořila novou úroveň intenzity ve vedení moderního konvenčního boje. Konflikt na Ukrajině ukazuje, že dělostřelectvo vytváří 80 % všech obětí. Objevily se čtyři důležité trendy pro americké pozemní síly - Rusko používá kombinaci pokročilé konvenční munice dvojího určení (DPICM; proti živé síle i technice - pozn. AN), rozhazované miny (scatterable mines - pozn. AN), munici útočící shora a termobarickou munici, která má zničující důsledky, pokud je použita v masovém měřítku,“ komentuje pro magazín National Interest nejnebezpečnější ruské zbraně doktor Phillip Kraber.
První problém, tedy ruská PVO, resp. prostředky odepření přístupu letectva do chráněné oblasti A2/D2 (Anti-Access/Area-Denial), vyřeší až nástup aliančních letadel páté generace F-35 Lightning II, nové přesné munice a nových prostředků elektronického boje. Slovo „vyřeší“ však neznamená nic jiného, než překonání ruské PVO za „přijatelných ztrát“.
Do té doby mají ale ruské raketové a dělostřelecké systémy bezpečnou palebnou převahu nad pozemními silami Aliance - a to jak z hlediska mohutnosti palby, tak i dostřelu.
Možná řešení
Alianční země musí posílit schopností svých raketových a dělostřeleckých prostředků - zvýšit dostřel, rychlost palby a získat víceúčelovou, cenově dostupnou munici.
Podle Goreho úkolem podobných dalekonosných dělostřeleckých a raketových systémů musí být zničení ruského PVO a otevření cesty pro alianční letecké síly.
Není nutné vyvíjet vše od nuly. Na trhu je dostatek produktů, které dokážou posílit schopnosti Aliance během několika let.
Fotogalerie |
Například BAE Systems nabízí naváděné dělostřelecké granáty SGP (5-Inch Saboted Standard Guided Projectile) ráže 155 mm. SGP má dostřel 70 km a zasáhne cíl s kruhovou odchylkou pouze 10 m. Na cíl doručí bojovou hlavici o hmotnosti až 22,6 kg.
Lockheed Martin zase nabízí naváděné rakety XM30 ráže 227 mm s doletem 70 km. Rakety jsou naváděny na cíl pomocí GPS a inerciálního navigačního systému. K dispozici jsou také těžké rakety ATACMS schopné na vzdálenost 300 km doručit bojovou hlavici o hmotnosti 225 kg.
Americký Raytheon zase vyvíjí naváděné rakety LRPF (Long-Range Precision Fires) pro raketomety MLRS/HIMARS. Současné raketomety pojmou dvě (HIMARS) nebo čtyři (MLRS) rakety LRPF, místo jedné nebo dvou ATACMS. Dostřel raket LRPF bude až 500 km.
Firma Boeing v rámci programu GLSDB (Ground Launched Small Diameter Bomb) unikátním způsobem kombinuje staré rakety M26 a „okřídlené“ pumy SDB (Small Diamter Bomb). Díky použití klouzavé pumy SDB se původní dostřel (32 km) rakety M26 zvýšil až na 200 km.
SDB na cíl doručí 93kg bojovou hlavici a v poslední verzi SDB II (GBU-53) má kruhovou odchylku v cíli pouze 1 m. K dispozici je navádění pomocí GPS, laseru nebo vlastního malého radaru. Celý systém již byl testován a je připraven k prodeji.
Boeing rovněž pracuje na dělostřeleckém granátu ráže 155 mm s náporovým motorem (ramjet). Granát má dolet až 200 km a dvojnásobnou rychlost oproti raketám se stejným dosahem.
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Další články o vojenství a novinky ze světa armády najdete zde.
