Michail Chodarenok (Михаил Ходаренок) je šéfredaktor ruského vojenského magazínu Vojensko-průmyslový kurýr. Článek vnáší další vhled do ruského vojenského a strategického uvažování.
Války končí jen jedním způsobem
Michail Chodarenok je plukovník protivzdušné obrany ve výslužbě, absolvent Akademie Generálního štábu a bývalý člen Ředitelství hlavních operací Generálního štábu. Od roku 2003 Chodarenok působí ve Vojensko-průmyslovém kurýru, v současné době jako šéfredaktor. Je znám jako konzervativní kritik ruského ministerstva obrany.
Vojensko-průmyslový kurýr je významné ruské vojenské periodikum, kam přispívají i významní ruští odborníci z oboru. Objevil se zde i článek současného náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova o konceptu hybridních válek.
Chodarenok ve svém březnovém článku Scénář třetí světové války (odkaz na originál v ruštině) popisuje teoretickou eskalaci vojenského konfliktu na jihovýchodní Ukrajině. Úvaha je velmi obecná, přesto je zajímavé nahlédnout do myšlení člověka, který kdysi také „držel prst na spoušti“. Svou nejzásadněější myšlenku sděluje Chodarenok hned na začátku textu: války končí pouze a jen drtivým vítězstvím jedné strany a drtivou porážkou druhé.
„Musím se opakovat, prohlašování ruských ultraliberálních ruských politiků jako „problém nemá vojenské řešení“ a „všechny války skončí v míru“ se nezakládají na realitě. Války skončí jen jedním způsobem – drtivou porážkou pro jedny, skvělým vítězstvím pro druhé. Objeví-li se výraz „konflikt nemá vojenské řešení“ znamená to, že jedna strana konfliktu nemá dostatek síly na vítězné ukončení války. A jestliže konflikt skončí nerozhodně, je to způsobeno úplným vyčerpáním vojenských kapacit na obou stranách. Samozřejmě jsou možné jiné alternativy, s drobnými odchylkami od této hlavní line,“ píše hned v úvodu Chodarenok.
Nevýhoda tahu
Do nového ruského tanku si už branci nesednou, to spíše robotiNový ruský hlavní bojový tank T-14 Armata a těžké bojové vozidlo pěchoty T-15 Armata vyžadují dlouhý výcvik. Novou obrněnou techniku už tak v ruské armádě nebudou ovládat branci, ale jen profesionální vojáci.  Tank T-14 Armata na přehlídce v Moskvě. (9. května 2015) |
Scénář třetí světové války se zaobírá nástinem situace v separatistických jihovýchodních provinciích Ukrajiny, především v okolí Doněcku a Lugansku. Cílem vnitřní a vnější politiky Ukrajiny bude obnovení uzemní celistvosti země jakýmikoliv prostředky. Tedy kromě Krymu, který Rusko již považuje za své území.
Podle Chodarenoka patří jednání o federalizaci separatistických oblastí do světa „domněnek a imaginárních her“. Kyjev nemá vojenské prostředky k ovládnutí jihovýchodních oblastí. Avšak to neznamená, že Kyjev opustil myšlenku získání vojenské kontroly nad vzpurnými oblastmi.
Problém jsou však samotné separatistické oblasti. Není jasné, jaké jsou cíle vzbouřenců. Ve svém článku Chodarenok přemítá, jak je možné vytvořit na jihovýchodě Ukrajiny samostatný státní útvar, když je nemožné tomuto útvaru zajistit ekonomickou, finanční, energetickou i jinou nezávislost.
Teoreticky je možná federalizace. Avšak jak autor soudí, Kyjev ji „nikdy za žádných okolností nepřipustí“. Bylo prolito již příliš krve, zničeno mnoho infrastruktury a propast mezi oběma stranami konfliktu je obrovská.
Jedná se o typický příklad „nevýhody tahu“ z kombinatorické teorie her. Žádná strana neví, jaký má udělat další krok, a každý další krok pravděpodobně jen zhorší situaci. Nejvhodnější taktikou je vést pouze verbální válku a vyčkávat.
Jakékoliv předvídaní budoucnosti je krajně obtížné. Chodarenok se odvolává na knihu The Black Swan: The Impact of the Highly Improbable od Nassima Nicholase Taleba, odborníka v oboru pravděpodobnosti a finanční matematiky. „Teorie jen obtížně předvídá vzácné případy, které zahrnují významné důsledky,“ cituje Chodarenok úryvek z knihy.
Jinými slovy, od určitého bodu nelze předvídat následující chod událostí. Jakýkoliv podnět může spustit naprosto zásadní události, lišící se od předpovědí. V současné době panuje mezi bojujícími stranami příměří. Obě strany si však uvědomují, že jde pouze o přestávku před další válečnou kampaní.
Třetí světová válka
Jaká je současná vojenská situace? Na jihovýchodě Ukrajiny podle Chodarenoka proti sobě bojují dvě sovětské armády. Ukrajinská armáda je prakticky (výcvik, vybavení taktika, operační myšlení) na stejné úrovni jako v roce 1991. Na druhé straně stojí „lépe trénované jednotky v operačně-taktickém smyslu slova, větší počet odborníků a lepší velitelé“.
V podstatě jde jen o pozemní válku. Už tak malé ukrajinské letectvo bylo potlačeno „rekreanty a dobrovolníky“ s protivzdušnými systémy a letadly na jihovýchodě Ukrajiny.
„Rekreanti na jihovýchodě Ukrajiny a jejich TO&E (tabulková organizace a vybavení – pozn. redakce) systémy protivzdušné obrany hodně napomohli této situaci. Někdy rekreanti ve svých letadlech jednali nepozorovaně a tiše za stejným účelem,“ píše Chodarenok.
V podstatě jde o modernizovanou variantu druhé světové války. Ani jedna strana nepoužila nejmodernější zbraně, vybavení, taktiku nebo postupy.
„Jak je dobře známo, dobrovolníci-rekreanti bojují na jihovýchodní straně se svými TO&E. Teď předpokládejme takovou situaci (opět čistě hypoteticky, proč ne), že dobrovolníci a rekreanti z USA a západní Evropy se svými TO&E začnou posilovat řady ukrajinské armády,“ začíná Chodarenok rozepisovat teoretickou situaci.
Imaginárně - na ukrajinských letištích začnou přistávat nejmodernější západní bojová letadla, průzkumná letadla a také letadla elektronického boje. Do Černého moře se přesune trojice útočných skupin letadlových lodí CSG (Carrier Strike Group) v čele s raketovými křižníky, torpédoborci a ponorkami.
Ruská armáda schválila pušku pro svého „vojáka budoucnosti“Ruské ministerstvo obrany vybralo dvě nové standardní útočné pušky pro své vojáky, respektive pro projekt ruského vojáka budoucnosti Ratnik. Útočné pušky AK-12 a AK-103-4 dodá koncern Kalašnikov.  Útočná puška AK-103-4 |
Dále posílí ukrajinskou armádu nejnovější západní tanky, bojová vozidla pěchoty, samohybné dělostřelectvo, jednotky elektronického boje a průzkumu. Vše budou podporovat jednotky technické a logistické podpory, bez kterých je vedení moderní války nemyslitelné. Ukrajinská armáda se přitom nově opře o nejmodernější přesné zbraně (pumy, střely) a o dokonalý průzkum a zpravodajství.
Chodarenok spekuluje, jak se proti takové síle udrží povstalci na jihovýchodní straně. „Jak dlouho se mohou ozbrojené formace na jihovýchodě udržet? Den? Dva? Nebo týden? Odpověď je bohužel: několik hodin bude úspěch,“ píše Chodarenok.
V tomto bodě masově podpoří proruské povstalce ruská armáda. Autor však znovu připomíná nereálnost takové situace, už jen proto, že „anglosaská krev je příliš dráha, než aby byla prolita za budoucí štěstí některých polovičních Ukrajinců.“
Avšak zpět k fikci - co se stane, když do bojů zasáhne ruská armáda? Pokud se boje povedou konvenčními silami, vítězství určitě skončí na straně západu. „Bohužel současná moderní ruská armáda je pouze málo kvalitativně odlišná od modelu sovětské armády z roku 1991. Není moc zbraní, které splňují nejvyšší nároky 21. století,“ uvádí Chodarenok.
Rusko nemá v tomto okamžiku jedinou operačně velkou formaci leteckých sil s moderními letadly, s dodatečným přísunem přesné munice, které dokážou vést bojové operace delší než 30 dnů. Černomořská flotila je podle autora spíše pobočkou Centrálního námořního muzea.
Vlajkovou lodí a nejsilnější jednotkou je křižník Moskva, mohutné plavidlo o výtlaku 11 500 tun, vyzbrojené mimo jiné raketami Bazalt a S-300.
Kombinované armádní formace a jednotky z bývalého Severokavkazského vojenského okruhu (označení před rokem 2010, nyní Jižní vojenský okruh) mohou vytvořit jednotky o síle 1,5 armádního sboru (podle západních standardů). Podle Chodarenoka by ruské jednotky údajně nedokázaly vytvořit ukrajinský front z dostupných sil a prostředků.
Dostupné vojenské jednotky Ruska tak nejsou údajně schopné vést operačně strategické mise na jihozápadním strategickém směru (YuZSN). Nevýhodou ruské armády je i nedostatečné vybavení pro vedení elektronického boje. „Na jedné americké letadlové lodi se nachází čtyři až šest speciálních letadel pro vedení elektronické války. V celé ruské armádě však není jediné podobné letadlo,“ uvádí Chodarenok.
Situací nenahrává ani špatná síť letišť, silnic a železnic. „Stručně řečeno, první železnice rovnoběžná s přední linii vede přes Ukrajinu a druhá až ve Volgogradu. Jak je známo, kde končí železnice, tam končí také války,“ píše Chodarenok.
Chodarenok ze současného stavu obviňuje politické vedení země, které bylo u moci za posledních 20 let. „Reformy a optimalizace“ ruské armády se negativně podepsaly na rozvoji všech složek ruské armády za posledních dvacet let, od nejnižších jednotek přes velení, vědu a výzkum až po akademickou sféru. Změna k lepšímu nastala až po nástupu současného ministra obrany Sergeje Šojgu.
KOMENTÁŘ: Putin kráčí ve stopách SSSR. Uzbrojí Rusko ke krachu?V podmínkách prohlubující se ekonomické krize Kreml utrácí hlavně za rakety a další zbraně, píše ve svém komentáři pro iDNES.cz publicista Vladimír Votápek. Rusko tak podle něj směřuje k chybám, které dělali předchůdci Vladimira Putina z doby Sovětského svazu. Tratit na tom ale může celý svět.  |
„Pokud nebude chtít armáda ustoupit, co poté?“ ptá se Chodarenok. Nabízí se použití taktických jaderných zbraní nebo útok na ukrajinské jaderné elektrárny, chemické zařízené nebo vodní elektrárny na řece Dněpr s cílem vytvořit záplavové oblasti. „To, jak je však dobře známo, je dvousečný meč. Navíc není zas tak mnoho dalekonosných prostředků pro doručování taktických jaderných zbraní. Koneckonců sami jsme zničili třídu střel nejvíce důležitých pro obranu naší země – rakety krátkého s středního dosahu,“ uvádí Chodarenok.
Podle názoru autora se Rusko nesmí vtáhnout do přímého dlouhodobého střetu v jihovýchodní Ukrajině, protože na takovou válku není připraveno. „Je třeba si objektivně uvědomit, že naše země, armáda a námořnictvo stále ještě nejsou připravené k vedení konvenční války za použití pouze konvenčních zbraní. Pokud vezmete všechna kritéria připravenosti státu na válku (výcvik ozbrojených sil, příprava ekonomiky země, příprava území k podpoře ruských ozbrojených sil, příprava obyvatelstva k obraně), pak většina z nich má závažné problémy,“ uzavírá Chodarenok.
Článek vznikl pro server Armádní noviny.
