Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvVeškeré informace si posíláme po Starlinku. Jiné spojení z místa jejich působení není bezpečné. Záchranáři, o kterých jsme psali už v prvních dnech po napadení Ukrajiny, jsou opět v bezprostřední blízkosti fronty. Kromě záchranářské pomoci dlouhodobě zavádějí v bojových podmínkách některé zlepšováky a od začátku ruského vpádu na Ukrajinu školí zdravotnický personál v taktické medicíně. Uplatnění našly i některé postupy a „zlepšováky“, které si zdravotníci osvojili při účasti ve vojenských misích. Jak říkají, české kutilství má ohromný úspěch. Jednoduchá, levná a „blbuvzdorná“ řešení často velmi ulehčují práci a zrychlují pomoc zraněným.
Záchranáři Petr a Petr, se kterými jsme natočili rozhovor před odjezdem na Ukrajinu, zůstávají z bezpečnostních důvodů v přísné anonymitě. Jejich aktivitu na pomoc zraněným vojákům stále podporují lidé ve veřejné sbírce.
Co v současné době na Ukrajině děláte?
Aktuálně jsme v první nemocnici od fronty, tzv. role 2 vojenského traktu– takový urgentní příjem jen pro vojáky. Pracujeme hlavně na CCP, to je role 1 – Casulty Collection Point (ukrajinsky медичний стабілізаційний пункт, v překladu „bod lékařské stabilizace“). Tam pomáháme s ošetřováním přivezených zraněných z „nuly“ (nula znamená frontová linie, pozn, red.). Nejčastější jsou končetinová zranění od střel a šrapnelů. Častá jsou i poranění obličeje včetně očí od dělostřeleckých granátů. Například průstřely tváře skrz, kdy střela zůstala nad klíční kostí.
 |
Odtud už se sanitkami vozí zranění do nemocnice ve městě. Je to asi hodinu cesty. Tam se zranění ošetří, a pak převážejí do velké nemocnice v Dnipru, cca čtyři hodiny jízdy.
Běžná cesta, po které záchranáři převážejí raněné vojáky.
V nemocnici se dělá náročnější chirurgie jako vyndávání šrapnelů ze zad, průstřely břicha či devastující poranění nohou. Dále se objevila třeba bradykardie (zpomalení srdeční frekvence pod fyziologickou mez, pozn.red.), či velmi vysoká teplota s blouzněním jako projev infekce. Vyskytují se i případy otravy CO, když si vojáci chtěli ve sklepě přitopit uhlím kyblíku.
Když speciálové jdou na nějakou opravdu nebezpečnou misi na území nepřítele, tak jim držíme pohotovost na točce, kdyby se jim něco stalo. Jinak tam jsou jen casevacy (neodborný transport zraněného z červené zóny, pozn. red.) a první ošetření dostávají až na CCP. Ale my to dokážeme už po cestě, když tedy cesta není úplně rozbitá.
Ošetřují na ukrajinské na frontě a doma učí, jak zachraňovat raněné |
Jak vypadá váš běžný den?
Náš tým sestává ze dvou zdravotníků, dvou mediků a dvou členů podpůrného týmu, bez kterého by to skoro nešlo. Abychom mohli fungovat v naší práci, tak se podpůrný tým musí postarat o vše ostatní kolem. Působíme někde mezi nulou a jedničkou, tedy asi osm kilometrů od fronty. Přesnou lokaci samozřejmě uvést nemůžeme, ale někde mezi Bachmutem a Vuhledarem. Bydlíme u jednotky speciálů v domečku, který je zapůjčen od majitele se slovy „hlavně ať se sem ty ku**y ruský nedostanou“. Běžný den vypadá tak, že si musíme uvařit snídani a vyrážíme pracovat.
Plnění pouzder injekcemi TXA
Náš podpůrný tým se během dne stará o to, aby vše fungovalo. Zajistí nákupy, připraví dříví, aby bylo čím topit, protože už týden nejde elektřina, kterou se topilo. Úplně původně se topilo plynem, ale ten tu už neproudí, jelikož vše bylo taháno venkovními rozvody. Takže jdeme pracovat, někdy je potřeba i přes noc. Bydlíme kousek od CCP, takže pokud hlásí z fronty větší počet raněných, tak nám doktor dá echo a vyrážíme. Po večerech skládáme naše pouzdra na TXA a připravujeme se na další den. (O injekci s látkou TXA jsme psali kupříkladu v tomto článku)
Nějakou dobu jste strávili přípravou sanitky a sestavení vybavení. Jak to zafungovalo na místě?
Přípravy vybavení zabraly asi dva měsíce. Nelze se úplně na vše stoprocentně připravit, ale musíš být naprosto soběstačný, a to ve všem. Tedy nejen zdravotnický materiál a vybavení, ale i energie, topení, jídlo a pití. Tady to není jako někde v Praze, že když máš třeba po čtyřech zásazích, tak si dojedeš na základnu doplnit materiál. Takže hlavní bylo, dobře nastavit „sklad“. Samotnou sanitku jsme museli řešit dost narychlo, protože původně přislíbené sanitky nakonec nebyly k dispozici. Co je naprosto stěžejní, že se nám podařilo sehnat 4×4, protože teď dva dny prší a bláto je tu naprosto neuvěřitelné. To se vůbec s žádným terénem, ani na různých vojenských tankodromech, nedá srovnat. Běžně tu je vidět zapadlá technika klidně i metr do hloubky. Na naší sanitce máme nové zimáky a samozřejmě připravené řetězy. Sníh tu není, ale v blátě fungují taky dobře.
Je něco, co vás překvapilo?
Co nás překvapilo, byla odezva na námi vyvinuté „polní“ prostředky. My jsme některé věci vymysleli tak, aby to bylo hlavně rychle. Už se to nedalo například koupit ze zahraničí. A tak přišel „bastlířův koutek“, a ten tu má ohromný úspěch. Obyčejná lednička, s jakou jezdí Češi v létě do Chorvatska, s dodělaným termostatem, aby držel teplotu 39 až 40 stupňů Celsia na ohřívání infuzí. To jsme původně chtěli hlavně pro sanitky. Nakonec ohřívá infuze i na CCPčku, protože autolednička funguje i na autobaterii a případně na 230 voltů. A na generátor má mnohem menší odběr než dvoukilowattový teplomet, kterým ohřívali doteď. Plus samozřejmě pouzdro na TXA. Už druhý den, co jsme jim předali první dávku, tak ho měli medici na linii kontaktu.
Původní metoda ohřevu infuzních roztoků pomocí teplometu. Na zemi metoda nová, za pomoci autoledničky s upraveným termostatem.
Co pro některé naše kolegy bylo překvapivé, je to, jak strašně moc jsme závislí na elektřině. Na co všechno ji potřebujeme. Přes den se dá vyrobit generátorem. Nejdůležitější je tady mít kabel na 230 V samec–samec, abys napojil celý dům. Všechna okna jsou zatemněná, takže je pořád tma. Tedy svítíme i přes den. Zásadní je mít u sebe neustále čelovku. Přes den s bílým světlem, v noci jen s červeným. V noci musí být kvůli bezpečnosti ticho, takže elektřina je možná jen z bateriových zdrojů. Nejdůležitější je napájet Starlink a vysílačky, abychom měli spojení a informace. Telefony tu musí být naprosto striktně v letovém režimu. A to i ty s ukrajinským číslem.
Změnilo se něco od poslední návštěvy?
Od minula se tu zásadně ochladilo. Je taková hnusná vlezlá zima a mezitím občas vyjde sluníčko. Pomalu tady začínají nějaké věci fungovat. Občas je ovšem otázkou, zda k horšímu nebo lepšímu.
