V prvorepublikové československé armádě se dlouhá léta vážněji neřešila armádní protiletadlová obrana, která na tom byla ještě o poznání hůř než taky nijak slavná teritoriální obrana proti letadlům.
Před útoky nízkoletících letadel proti jednotkám v poli či na přesunu se zkrátka zavíraly oči - k případné obraně se mohly použít běžné kulomety ráže 7,92 mm, v nouzi nejvyšší potom i pušky, přičemž oba typy těchto zbraní měly při tomto nasazení velice omezený účinný dostřel (např. u kulometu vz. 26 se udával účinný dostřel proti letadlům do výšky 800 metrů).
V první polovině třicátých let už situace byla více než tristní. V Německu to začínalo řinčet, a tak není divu, že se probouzelo i naše ministerstvo národní obrany (MNO). A protože se domácím výrobcům už dlouhá léta nedařilo vyvinout vlastní zbraň adekvátní kategorie, bylo třeba se poohlédnout v zahraničí.
Ono těch možností moc neexistovalo, ale v každém případě došlo k nákupu snad toho nejlepšího – 20mm protiletadlového kanonu Oerlikon ze Švýcarska (úspěšná licenční evoluce původně německého kanonu Reinhold Becker z Velké války). Do výzbroje československé armády byl tento kanon zařazen jako Velký kulomet proti letadlům (VKPL) vzor 36. A k přepravě VKPL vz. 36 zpravidla sloužily lehké nákladní automobily Tatra 82.
Lehký nákladní automobil Tatra 82
Tatra 82, lehký nákladní automobil se standardním tatrováckým podvozkem s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami (s pohonem 6x4), se stala nástupkyní typu 72.
Tatra 72 představovala evoluci Tatry 26, resp. Tatry 26/30. Celkový objem výroby typu 72 v letech 1933 až 1938 se udává 328 kusů, v čemž je započítáno i 51 podvozků pro obrněný automobil OA vz. 30. Za zmínku také stojí, že jeden podvozek posloužil ke stavbě cestovatelského obytného speciálu manželů Baumových, kteří s ním podnikli historicky první cestu s tatrou kolem světa.
Tatra 82 v nejrozšířenějším provedení vojenský valník
Prototypy Tatry 82 se objevily na podzim 1935. Každý si jich hned musel všimnout pro jejich netradičně zaoblenou příďovou partii. Předchozí Tatra 72 měla kapotu motoru „žehličkoidní“, a přestože větší užitkové automobily vyráběla Tatra s „normálními“ čumáky, tak u typu 82 nahradila „žehličku“ trochu netradičně. Snad to souviselo i s tím, že ve stejné době vznikal s obdobnou přídí do určité míry aerodynamicky řešený luxusní osobní automobil Tatra 90, který měl i stejný motor T82. Osobní Tatra 90 však nakonec zůstala pouze ve dvou prototypech.
Tatra 82, podvozek. Verze velitelský automobil, speciální vůz „break“ a podvozky určené pro autobusy se lišily jednoduchou montáží zadních kol místo zde zachycené dvojmontáže.
Vzduchem chlazený čtyřválcový boxer T82 o zdvihovém objemu 2 494 ccm dával výkon 55 koní. A výkonnější motor a zesílená konstrukce Tatry 82 umožnily zvýšení užitečné hmotnosti na 2 tuny (u Tatry 72 činila užitečná hmotnost 1,5 tuny), také mohla táhnout přívěs o hmotnosti 2,1 tuny
Sériová výroba Tatry 82 běžela do roku 1938. Celkový objem výroby činil 321 vozidel, z toho malá část (asi čtrnáct kusů) pouze ve formě v Kopřivnici vyrobených podvozků určených k následné kreativitě karosářských firem. Například jedenáct podvozků odešlo do Vysokého Mýta k Sodomkovi, kde posloužily jako platforma relativně pohledným autobusům.
Autobus na podvozku Tatra 82 postavený u Sodomky ve Vysokém Mýtě
Tatra 82 v nejrozšířenějším provedení vojenský valník
Většina Tater 82 opustila Kopřivnici v provedení valník s možností zakrytování ložného prostoru plachtou. Takových vozidel bylo armádě dodáno 294 kusů (tj. více než 91 % produkce typu 82) a řada z nich sloužila k přepravě 2cm velkých kulometů proti letadlům vzor 36.
Armáda si také pořídila pět kusů velitelských vozidel Tatra 82 s karoserií typu phaeton. Otevřená čtyřdveřová karoserie měla sklápěcí plátěnou střechu. Sezení ve třech řadách se skládalo z přední lavice pro řidiče a spolujezdce, následovala dvě sklopná sedadla a za nimi opět pohodlnější lavice přes celou šířku. Na zádi vozu se nacházel úložný prostor, jehož víko neslo rezervy.
Tatra 82 ve verzi velitelského vozu. Na velitelských vozech Tatra 82 je zajímavé, že měly kola připevněna pěti šrouby, všechny ostatní verze Tatry 82 měly kola na šesti šroubech. Souviselo to s tím, že velitelský vůz měl oproti těm ostatním kola o krapet menší.
Minimálně v jednom exempláři vznikl tzv. pomocný automobil s karoserií typu break (označení karoserií je převzato z dobových dokumentů). Ten měl na bocích pouze dvě dveře vpředu, prostor pro cestující za řidičem a spolujezdcem disponoval dvěma podélnými lavicemi a nastupovalo se tam třetími dveřmi na zádi (proto vůz nemá úložný prostor na zádi a rezervy se nachází na bocích vozu za předními dveřmi).
Tatra 82 ve verzi tzv. pomocného automobilu „break“
Tatra 82 jako pojízdná stanice pro měření rychlosti letadel
Z fotografií známe ještě speciální vojenskou verzi pojízdné stanice pro měření rychlosti letadel. I ta vznikla vyloženě ve stopovém množství jediného exempláře.
Jak Tatrovku zabrali Němci Kopřivnická Tatrovka spadla pod taktovku třetí říše již na základě Mnichovské dohody na podzim 1938, přestože Němci v této oblasti žili ve statisticky významné menšině. Původně se se záborem takových míst samozřejmě nepočítalo a požadavek se neobjevil ani na godesberské schůzce britského premiéra Nevilla Chamberlaina s říšským vůdcem Adolfem Hitlerem. Ale potom si to Hitler rozmyslel, Tatra pro něj totiž představovala lákavé sousto. V Mnichově už tedy měli Němci toto území zařazeno v novém tzv. pátém pásmu. A tak 10. října 1938 dorazil do Kopřivnice wehrmacht, čímž dokonce překvapil i místní Němce (asi příjemně). |
Velký kulomet proti letadlům vzor 36
V úvodu jsme prozradili, že československé MNO se v polovině 30. let rozhodlo pořídit lehké protiletadlové kanony Oerlikon ze Švýcarska. Ostatně kanon této typové řady ve starším provedení se již předtím u nás zkoušel, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Československá armáda zavedla kanon oficiálně do výzbroje v lednu 1937 pod označením 2cm velký kulomet proti letadlům (VKPL) vzor 36.
K objednávce prvního tuctu aktuálního vylepšeného provedení 20mm kanonu Oerlikon došlo už v květnu 1935 a následně zbraň úspěšně prošla vojskovými zkouškami. Potom už nic nebránilo větším objednávkám.
Další objednávka tak byla na 128 kusů a potom ještě na 60. Počátkem roku 1938 se objednalo dalších 27 kusů, takže v době Mnichova jsme měli ve výzbroji celkem 227 VKPL vz. 36 (podle původního plánu z července 1937 se počítalo s až 380 „velkými kulomety“). Objednávky z července a září 1938 se už nestihly do mnichovského debaklu realizovat, a tak byly stornovány (i když něco málo asi přišlo, protože k březnu 1939 se uvádí 229 VKPL).
Švýcarský protiletadlový kanon Oerlikon ráže 20 mm. Kanony této typové řady měla ve výzbroji i československá armáda pod označením 2cm velký kulomet proti letadlům vz. 36.
Kanon jsme dokonce chtěli vyrábět v licenci v brněnské Zbrojovce, ale dlouhá jednání skončila bez úspěchu kvůli brutálním požadavkům švýcarské strany. Švýcaři zkrátka chtěli, aby se v Brně zcela ukončil vývoj vlastních kulometů velkých ráží (rozuměj i malorážových 20mm kanonů). To by se Švýcarům líbilo, ale to samozřejmě nemohla naše strana akceptovat.
O poznání schůdnější se ukázala cesta k licenční výrobě munice pro VKPL vz. 36. Brněnská Zbrojovka a Sellier & Bellot do března 1939 dodaly pro tuto zbraň československé armádě více než 1,7 milionu nábojů pěti typů (především náboje tříštivé a průrazné, z těch v menších objemech například náboje cvičné). Jak to už u protiletadlových kanonů bývá, také 20mm Oerlikon se mohl úspěšně použít i proti pozemním cílům. Jako lehká protiletadlová zbraň tedy zvládl s příslušnou municí boj s obrněnými vozidly (obrněné automobily, obrněné transportéry, tanky atd.) se slabším pancéřováním.
Tatra 82 a 2cm velký kulomet proti letadlům vz. 36. Střelbu bylo možno vést i z korby automobilu.
Zbraň měla trojramennou lafetu, s rameny rozložitelnými po 120°. Odměr činil 360° a náměr -8˚ až +85˚. Účinný výškový dostřel dosahoval 1 100 m a dálkový 2 500 m. Praktická rychlost střelby závisející na hbitosti nabíječe měnícího zásobníky byla 120 ran/min. Střílet se mohlo nejen dávkou, ale i jednotlivými ranami. Zásobníky obsahovaly 15 nábojů. Obsluha se skládala zpravidla ze sedmi mužů: velitel, střelec, nabíječ, dva pomocníci a dva nosiči.
Když už jsme u těch švýcarských kanonů, můžeme také zmínit, že se plánovalo také pořízení 20mm leteckých kanonů Oerlikon FFS, a to pro stíhací letouny Avia Bk.534 a Avia B.35, resp. B.135. Ale to se již nerealizovalo.
Zařazení VKPL vz. 36 v armádě
VKPL vz. 36 dostaly jako primární výzbroj nově tvořené roty VKPL. Rota VKPL čítala 120 vojáků, hlavní výzbroj se skládala z osmi kusů VKPL vz. 36 a rota také disponovala celkem 25 automobily (více typů, samozřejmě včetně osobních).
V září 1938 měla armáda celkem 27 rot VKPL, z toho šestnáct rot v rámci armádní obrany proti letadlům (AOPL) a zbylých jedenáct rot u teritoriální obrany proti letadlům (TOPL, uvedené názvy i zkratky pochází už z daného období).
Motorizovaná jednotka s 2cm VKPL vz. 36 na nákladních automobilech Tatra 82
TOPL stála hlavně na protiletadlových kanonech velkých ráží a světlometech, a stejně jako ji vedle toho byly poskytnuty roty VKPL, dostala ještě ve větším množství i „normální“ kulometné roty. Jenže těch „velkých kulometů“ se nám příliš nedostávalo, znamenalo to tedy oslabení AOPL a otázkou zůstává, zda by v TOPL při případném konfliktu měly dostatečný význam (myšleno také především po stránce kvantitativní).
A jak byly roty VKPL v září 1938 rozmístěny? U AOPL v obvodu I. armády jedna rota u obrany velitelství a po jedné rotě u hraničářských pluků 18 a 19 („hraničáři“ se nacházeli v pásmu stálého opevnění), v obvodu II. armády jedna rota u hraničářského pluku 4, v obvodu IV. armády dvě roty u obrany velitelství a po dvou rotách u 1., 2. a 4. rychlé divize a na Slovensku v obvodu III. armády dvě roty u obrany velitelství a dvě roty u 3. rychlé divize. Vidíme například, že všechny rychlé divize československé armády měly po dvou rotách VKPL, a to je asi to jediné, co si po stránce vybavenosti útvarů touto zbraní pochvalu.
Část obsluhy s 2cm VKPL vz. 36
A u TOPL bylo rozmístění rot VKPL následující: v obvodu I. armády dvě roty v Praze Hostivicích a dvě roty v Chotěboři, v obvodu II. armády jedna rota v Hranicích a v obvodu IV. armády dvě roty ve Vyškově a dvě roty v Bohuslavicích a na Slovensku v obvodu III. armády dvě roty v Novákách.
Po vzniku Slovenského státu v březnu 1939 zdědila vznikající slovenská armáda asi šedesát kusů VKPL vz. 36. Slovenští vojáci některé z těchto zbraní použili jak při tažení na východ, tak později v povstalecké armádě, kdy s nimi například zajišťovali protivzdušnou obranu letiště Tri Duby.
Zdroje:
|
