Na videu je zobrazen ruský tank T-90, pravděpodobně exportní verze tanku T-90A označovaná jako T-90S. Před několika měsíci média přinesla informace o nasazení šesti těchto tanků syrskou arabskou armádou Bašára Asada.
Další reálnou možností je nasazení původních ruských tanků T-90A s ruskou posádkou. Vycvičit novou posádku tanku trvá mnoho měsíců nebo dokonce let. Vzhledem k tomu, že syrská armáda ztratila za roky bojů mnoho zkušených posádek, je možné, že v tancích bojují ruské posádky.
Pojďme se podívat na balistickou ochranu T-90S (prakticky totožná s T-90A). T-90S má kombinovaný obranný systém proti protitankovým zbraním. Skládá se z vrstveného hlavního pancíře, z reaktivního pancíře Kontakt-5 a z rušícího zařízení Štora.
Podívejte se na tank T-90 v akci:
22. dubna 2015 |
Ruský tank T-90A s reaktivním pancířem Kontakt-5
Ač je skutečná odolnost tanku střeženým tajemstvím, odolnost předního pancíře věže T-90S i s reaktivním pancířem Kontakt-5 je odhadována na 800 až 830 mm ekvivalentu homogenního válcovaného pancíře RHAe (Rolled Homogeneous Armour equivalency) proti podkaliberním střelám (munice s penetrátorem) a 1 150 až 1 350 mm RHAe proti kumulativním hlavicím (např. zmiňovaný TOW).
Reaktivní pancíř Kontakt-5 je určen proti kumulativním střelám TOW. Dlužno však podotknout, že Kontakt-5 kryje pouze okolo 50 % čelní plochy tanků T-90. Otázkou je jeho odolnost proti tandemové munici, tedy munici s prekurzorem určeným k vyřazení reaktivního pancíře a s hlavní hlavicí určenou k probití pancíře.
Další proměnou, kterou se nedozvíme, je typ věže zmiňovaného tanku. Je možné, že Rusové poslali do Sýrie staré T-90 s původní litou věží, nebo naopak odolnější s novou svařovanou věží z novovýroby.
Posádka měla štěstí
Z videa je patrné, že posádka tanku přežila. Otázkou je rozsah poškození. Očividně nebyla zasažena munice, jinak by tank vyhořel a posádka zahynula. Na videu zasažený tank opouští (zřejmě z důvodu bojového stresu) posádka poklopem. Posádka pravděpodobně měla strach ze vzniku požáru.
Tank dostal zásah do věže, kde se nachází dva členové posádky. Pokud by kumulativní paprsek prošel skrz, tak by oba zahynuli, i pokud by nedošlo k explozi munice. Za pozornost stojí skutečnost, že očividně nefungoval rušící systém Štora, v opačném případě bychom viděli svítit charakteristické „červené oči“ na předním pancíři věže.
Střela TOW se navádí na cíl poloautomaticky po drátě. Na zádi rakety je malý infračervený navigační zářič, a tak odpalovací zařízení přesně ví, kde se střela při letu nachází. Problém ovšem je, pokud se na trase objeví více „infračervných světélek“ (oči systému Štora). Naváděcí systém střely TOW je pak zmaten a při trošce štěstí pro posádku pošle raketu mimo tank.
Systém Štora z nějaké příčiny nefungoval a střela udeřila na reaktivní pancíř Kontakt-5 v přední části věže. Pancíř zafungoval velmi dobře a kumulativní parsek s největší pravděpodobností nepronikl dovnitř tanku. Zde měla posádka štěstí (cca 50/50), že střela zasáhla reaktivní pancíř.
Typ použité střely
Otázkou je, jaký typ střely TOW byl použit. Zde bude jádro diskuze. Pokud šlo o starší verze TOW s jednoduchou hlavicí, nešlo by o nic zvláštního, v takových případech reaktivní pancíř pracuje velmi dobře. Některá média však mluví o použití střely TOW-2A s tandemovou hlavicí, tedy zbrani, která je přímo určena k likvidaci reaktivního pancíře.
Nejvýkonnější zbraní v rukou povstalců je typ BGM-71E TOW-2A. Na Blízkém východě je největším uživatelem této protitankové zbraně Saúdská Arábie (15 tisíc střel) a Libanon (200 střel). Avšak z videa není možné určit, o jaký typ TOW šlo. Ale pro naše potřeby počítejme, že to byl typ TOW-2A.
Blíže jsme o nasazení střel TOW v Sýrii referovali v článku Jak bojují syrští povstalci s tanky a proč musí dávat videa na internet. |
BGM-71E TOW-2A je protitanková zbraň zavedená do výzbroje v roce 1987 (Kontakt-5 byl představen v roce 1985). Střela se navádí na cíl „po drátě“, střelec udržuje záměrný kříž na cíli a střela manévruje automaticky.
Tandemová hlavice TOW-2A by měla být účinná proti prvním generacím reaktivního pancíře (Kontakt-1). Podle výrobce TOW-2A dokáže probít cca 900 mm RHAe za reaktivním pancířem. Kontakt-5 však mohl klidně vyřadit i tandemovou hlavici BGM-71E TOW-2A s prekurzorem. Další možností je, že prekurzor TOW-2A jednoduše nefungoval.
Právě na zavedení reaktivních pancířů Kontakt-5 Spojené státy reagovaly na konci 80. let minulého století vývojem zatím poslední verze BGM-71F TOW-2B. Střela na cíl útočí shora a slabý horní pancíř tanku probíjí pomocí projektilu formovaným explozí (EFP - Explosively Formed Projectile). Dodávky BGM-71F TOW-2B byly zahájeny roku 1992.
Na závěr lze říct, že jakýkoliv tank stojící proti zbrani stejné generace má velmi slušné šance útoku odolat. I v případě použití BGM-71E TOW-2A měla posádka T-90 velmi slušnou šanci útok přežít, a to i za situace, kdy tandemová hlavice TOW-2A fungovala tak, jak měla.
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní verzi najdete zde.
