Další články z vojenství najdete na www.armadninoviny.cz
Polský server Dziennik Zbrojny přinesl zajímavou několikadílnou analýzu (první díl zde), co se děje s tankem po zásahu nejrůznější protitankovou municí. Autor článku Jaroslaw Wolski na začátku zdůrazňuje jeden statisticky dokázaný fakt: zasažení tanku protitankovou zbraní neznamená okamžité zničení nebo vyřazení tanku. Jako důkaz je předkládán první rusko-čečenský konflikt (podobných konfliktů je však řada), kdy ruské tanky vedly intenzivní boje s čečenskými povstalci.
Během bojů Rusové přišli o 192 tanků, z toho 65 strojů bylo nenávratně poškozeno (resp. vozidla se nevyplatilo opravovat). Zničeno však bylo „pouze“ 23 moderních tanků T-80. Z první i druhé čečenské války jsou známy i příklady, kdy tanky T-72 nebo T-80 přijaly sedm až osm zásahů nejrůznějšími protitankovými zbraněmi. Tank zásahy přežil a pokračoval v boji. Jak je to možné?
Většina současných tanků a tanků vyvinutých v nedávné minulosti byla samozřejmě projektována při znalosti výkonů současných i vyvíjených protitankových zbraní. Proto je většina tanků schopna přežít zásah současnými protitankovými zbraněmi.
Přesněji takový zásah vydrží čelní pancíř věže v rozsahu 35° v podélném směru a čelní pancíř korby v rozsahu 20°. I přesto probití pancíře neznamená okamžité vyřazení vozidla z boje. Podle autora je tank, pokud disponuje dobře vycvičenou posádkou a bojuje v rámci integrovaných a dobře vedených skupin, velmi obtížně vyřaditelný z boje. Zejména pokud existuje dobrá souhra mezi tanky a pěchotou.
Ukrajinský tank T-64BV zasáhla podkaliberní střela do čelního pancíře korby. Tank i posádka přežila.
V současné době jsou sice populární nejrůznější videa na YouTube, která ukazují „zkázu“ protivníkova tanku, ale ta podávají dost zkreslený obrázek skutečnosti. Z některých je sice jednoznačně patrné zničení tanku, ale většina „klipů“ z Libanonu, Iráku, Sýrie nebo Gazy právě končí v momentě zásahu tanku. Není těžké domyslet si proč. Některá videa a fotky také ukazují opakované zničení již jednou zničených nebo ukořistěných tanků bez posádky. Evakuace ukořistěného vozidla a jeho využití není vždy možná, proto lépe poslouží jako rekvizita pro propagandistická videa.
Některé ohromující exploze tanků mají také na svědomí střet rozdílných generací tanků a protitankových zbraní. Pokud dostane syrský tank T-54 z 50. let minulého století, oslabený desetiletími provozu, zásah výkonnou čínskou protitankovou střelou Hongjian-8 (včetně nejnovějších variant), skončí to pro T-54 naprostou katastrofu. Otázkou je, jak by si Hongjian-8 vedl proti nejnovější generací tanků.
Příklad z Ukrajiny
Průběh a následky zásahu si můžeme doložit na nedávné události z Ukrajiny. Vládní tank T-64BV zasáhla střela do předního pancíře korby. Tank zásah přežil, ale byl následně opuštěn posádkou. Vozidla se nakonec zmocnili proruští povstalci.
Představme si hlavního aktéra hry, ukrajinský tank T-64BV, který je modernizovanou verzí T-64B z přelomu 70. a 80. let minulého století. V porovnání se staršími verzemi se T-64BV vyznačuje větší palebnou silou a vyšší úrovní balistické ochrany. Základní pancíř tanku zůstal zachován, ale balistickou ochranu věže a korby posílilo 220 obdélníkových segmentů reaktivního pancéřování Kontakt-1.
Tank T-64BV se na straně ukrajinské armády, respektive 1. obrněné brigády, zapojil do bojů o město Doněck. Zhruba před měsícem však byl zasažen protitankovou zbraní, opuštěn posádkou a ukořištěn proruskými povstalci. Tank podle fotografií zveřejněným proruskými povstalci dostal zásah v polovině čelního pancíře trupu asi pod úhlem 10° až 15° od podélné osy.
Ukázka podkaliberní munice těsně po odpálení. Právě se uvolňuje kryt, který ji vede hlavní a k cíli tak pokračuje pouze šipka z velmi pevného materiálu, která pancíř probíjí jen svou kinetickou energií.
Stroj zasáhla podkaliberní střela typu APFSDS-T (Armour Piercing Discarding Sabot Fin Stabilised - Tracer) vypálená jiným tankem. Podkaliberní munice v podstatě znamená, že samotná střela je menší než průměr hlavně. V podstatě jde o „šipku“ z velmi pevného materiálu, která díky svému průměru a menší hmotnosti, tedy i vyšší rychlosti, prorazí silnější pancíř. Jde o běžný způsob, jak využít fyzikálních zákonů ke zvýšení průraznosti. Střela neprorazila pancéřování a plně funkční vozidlo posádka opustila. Tanku se zmocnili proruští povstalci, „opravili“ jej a začali používat pro své potřeby.
Lze s velkou pravděpodobností určit, jaká „rodina“ tankové munice vozidlo zasáhla. Podkaliberní střelu vypálil 125mm tankový kanon 2A46. O jaký tank šlo, není zřejmé. Nejpočetnějším tankem na straně povstalců jsou však právě T-64BV, poté T-64A a T-64B. V rukou povstalců bylo spatřeno i několik T-72 (včetně variant používaných jen ruskou armádou).
Teoreticky nejsilnější podkaliberní střela, která mohla vozidlo zasáhnout, je 3BM42. Pokud tedy pomineme, že T-64BV zasáhl tank ruské armády vybavený nejnovější generací protitankové munice, nebo ukořistěný ukrajinský tank vybavený moderní ruskou municí.
Munici 3BM42 zavedl Sovětský svaz do výzbroje v roce 1986. Střela 3BM42 má dvoudílné jádro z wolframu ukryté v ocelovém plášti. Podle oficiálních údajů je střela schopná probít 440 mm „normovaného pancíře“ na vzdálenost 2 000 metrů pod úhlem 90° (přesněji jde o ekvivalent homogenního válcovaného pancíře RHAe - Rolled Homogenous Armour eqvivalent). Samozřejmě na kratší vzdálenost je průbojnost munice větší.
Pohled na boční pancíř zničeného tanku (zřejmě) T-64BV. V levém výřezu jsou barevně vyznačeny jednotlivé vrstvy pancíře - nejprve tvrzená ocel, poté vrstva plastu vyztuženého skelnými materiály (tzv. steklotekstolit)
Na druhou stranu, stroj mohla klidně zasáhnout i méně vykoná munice. Ukrajinské jednotky i proruští povstalci používají především střelivo zavedené v ukrajinské armádě, kromě výše uvedeného, typy 3BM15 (270-300 mm RHAe), 3BM22 (340-370 mm RHAe) a 3BM26 (370-400 mm RHAe).
Odkud povstalci munici získali? Na východě země se rozpadly celé jednotky a základny ukrajinské armády. Povstalci tak měli dostatek možností a času vyprázdnit sklady. Použití výkonnější munice na straně povstalců však samozřejmě nelze vyloučit.
Jaká byla obrana tanku? Čelní pancíř korby T-64BV se skládá z 80 mm tvrzené oceli, následuje vrstva plastu vyztuženého skelnými materiály o celkové tloušťce 105 mm. Pancíř uzavírá tvrzená ocel o tloušťce 20 mm (některé zdroje uvádí tloušťku ocelových vrstev na 120 a 40 milimetrů, pozn. red.). Balistická odolnost takto skloněného vrstveného pancíře tanku T-64BV dosahuje 350 mm RHAe proti sovětským podkaliberním střelám s krátkým wolframovým jádrem.
Tank byl navíc dovybaven 30 mm silným ocelovým štítem, ten při daném sklonu čela korby poskytuje dodatečnou odolnost ekvivalentu 90 mm RHAe. Čelní pancíř korby byl vybaven také reaktivním pancéřováním, ale to je určeno proti kumulativním náložím protitankových střel, což v tomto konkrétním případě nehrálo roli.
Detail zásahu tanku T-64BV protitankovou střelou vypálenou s největší pravděpodobností z povstaleckého tanku. Střela v tomto případě pancířem nepronikla a tank byl dále používán. Na prostředním snímku je červeně vyznačena pravděpodobná dráha střely.
Čelo korby T-64BV dosahuje proti podkaliberním střelám teoretickou odolnost až 440 mm RHAe. Střela navíc zasáhla čelo pod úhlem 10° až 15°, tedy pronikala ještě větší tloušťkou pancíře. Výsledná odolnost pancíře proti pronikající střele tak byla ještě o 15% větší a střela opravdu pancířem nepronikla. Zásah ovšem posádku přiměl k opuštění stroje, ovšem zřejmě předčasnému.
Byť použitá střela nebyla téměř určitě příkladem poslední generace střel (proti nim by tento starší model asi neměl šanci), příklad ukazuje, že zásah tanku nerovná se automaticky jeho konci a smrti posádky. Je nutno posuzovat typ munice (střely), vzdálenost, místo i úhel zásahu.
Text vznikl pro server Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text rozdělený do dvou dílů najdete zde a zde.
