Současný stav na ukrajinské frontě by se dal nejlépe popsat slavnými slovy Winstona Churchilla: „Ještě to není konec. Není to ani začátek konce. Zcela určitě je to ale konec začátku.“
Jak jsme si už řekli v předchozích dnech, ruská armáda selhala při provádění svého původního plánu, který měl kombinovat zapojení pohraničních jednotek ukrajinské armády do bojů a mezitím výsadkové obsazení vládní čtvrti v Kyjevu a zajetí vrcholných ukrajinských představitelů.
Rusové si neuvědomili, že starou sovětskou operační doktrínu, kterou použili v Československu i Afghánistánu, Ukrajinci dobře znají a jsou schopni se na ni dobře připravit.
Množí se informace o tom, že ruským jednotkám dochází palivo a munice, odhady odborníků hovoří o tom, že válka stojí Rusko 20 miliard dolarů denně (cca 460 miliard korun). Tato částka znamená, že už v pondělí ráno Rusové „proválčí“ tolik peněz, kolik dělají celkové výdaje českého státního rozpočtu za rok.
Ukrajina zakládá cizineckou legii, hlásí se stovky zájemců |
Rusko přitom není nikterak silná ekonomika a podobné náklady si dlouhodobě nemůže dovolit. Ruská státní banka bezesporu rozpouští své rezervy, aby mohla Putinovu ukrajinskou eskapádu financovat, průběžný státní rozpočet by na takto nákladnou válku jistě neměl peníze.
Dnes, tedy v neděli, v době čtvrtého dne bojů, si ze známých informací můžeme udělat obrázek o tom, jaký byl původní ruský operační zámysl a do jaké míry se jej doposud daří naplňovat.
Bilance ruských cílů na Ukrajině:
1 Zajetí, zabití nebo vynucení emigrace vlády a prezidenta Zelenského – nepodařilo se
Zásadní bod standardní ruské útočné operace, kterou již v dobách Sovětského svazu předvedli Rusové v Československu v roce 1968 a v Afghánistánu o jedenáct let později.
Ruská doktrína předpokládá, že se zajetím nejvyššího vedení státu skončí ozbrojený odpor. Na Ukrajině se jim však nepodařilo v prvním dnu obsadit letiště Hostomel nedaleko Kyjeva, díky kterému měli do města přisunout velké výsadkové posily.
A i když již mezitím Hostomel dobyly pozemní jednotky útočící z Běloruska, zatím se nejsou obří metropolí schopni probít ve větším počtu dál než ke kyjevské zoo, což je několik kilometrů od vládní čtvrti.
Zdá se proto, že zejména v posledních hodinách zintenzivnili dělostřelecké, letecké a raketové útoky na město, přičemž často bombardují civilní cíle. Nelze si v této souvislost nevzpomenout na chování Luftwaffe nad Británií v roce 1940 a Hitlerovu zuřivost ze vzdorujících Britů, která přinesla zkázu mnoha britským městům.
2 Obsazení Charkova – nepodařilo se
Druhé největší ukrajinské město, centrum východní Ukrajiny, se stalo dějištěm velkých bojů už od prvních hodin invaze. Charkov dělí od ruské státní hranice pouhých 22 kilometrů, přesto se první ruské oddíly probily do města teprve v neděli nad ránem.
Stejně jako v případě předchozích nájezdů na centrum Kyjeva však jde zatím pouze o menší jednotky, které jsou odráženy obránci města.
Kruh kolem Charkova se každopádně uzavírá a je možné, že tento konkrétní neúspěch je tak pouze dočasný. V této souvislosti je dobré zmínit, že Rusové zjevně podcenili prvotní koncentraci sil a soustředili se na mnoho cílů s nedostatečným počtem vojáků – honili zkrátka mnoho zajíců. Po neúspěchu úvodního náporu to vypadá, že se však vzpamatovali a na strategicky důležitou charkovskou frontu přisunují posily, ať už od jednotek na jiných částech fronty, tak od jednotek z ruského vnitrozemí.
27. února 2022 |
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvPokud se dá očekávat, že Kyjev v nejbližších hodinách nepadne, Charkov se stává hlavním lakmusovým papírkem celé operace. Dá se říci, že jak dopadne Charkov, tak dopadne celé ruské tažení. Rozhodnutí přitom padne v nejbližších hodinách.
3 Pozemní spojení povstaleckých území na Donbasu s Krymem – nepodařilo se
Jedním ze základních důvodů celé invaze je snaha spojit dvě proruské enklávy na ukrajinském území. Okupovaný Krym a povstalecké republiky v Donbasu. Ačkoli mezi oběma místy leží Azovské moře, které Rusové zcela ovládají, potřebují i pozemní spojení, které leží podél pobřeží.
Válečná lodi, jdi do prdele! Ukrajinci položili život za strategický ostrov |
Pro ně nepříjemnou skutečností je, že na této spojnici leží také dvě velká a silně bráněná města – Melitopol blíže ke Krymu a Mariupol, důležitý přístav nedaleko Donbasu. Úspěch ruských jednotek z Krymu jim dal šanci postoupit až zhruba 130 kilometrů do ukrajinského vnitrozemí.
Nezdá se však, že by měly zájem (a sílu) postupovat na sever k Záporoží (to mají za cíl zjevně jednotky více na východ).
Jednotky z Krymu tak postupují na západ k Nikolajevu (jsou nedaleko) a na východ právě vstříc bojovníkům v Donbasu. Pokud je známo, v Donbasu jsou účastny bojů zejména místní povstalecké jednotky, jejichž bojová hodnota je diskutabilní a bojové úspěchy tomu zcela odpovídají.
V posledních hodinách každopádně dochází ke zvýšeným snahám Rusů probít se kolem Melitopolu směrem k Donbasu, což může značit změnu taktiky. Ruská armáda už nedobíjí města, pokud je nechce obsadit. Je-li přímým cílem něco jiného (tedy Mariupol, nikoli Melitopol), bližší město jednoduše obejdou, aby neztrácely čas a síly jeho dobýváním.
Na této frontě se proto dá očekávat, že útoky na Mariupol budou pokračovat, přičemž se nedá vyloučit ani námořní výsadek.
4 Přístup Krymu k pitné vodě – podařilo se
Důležitým problémem, který měl Krym po obsazení ruskými vojsky v roce 2014, byl nedostatek pitné vody.
Ukrajina ze svého vnitrozemí přirozeně neměla zájem okupované území zásobovat, proto musel být z Ruska vybudován vodovod přes Kerčský průliv.
Ten však nebyl dostatečný, proto bylo jedním z cílů ruské operace na Ukrajině dobytí přístupu k Dněpru, z něhož Ukrajinci odváděli vodu, zadrženou v systému přehrad.
Ty byly nyní dobyty, jedna dokonce zničena, a tak má Krym přístup k ukrajinské vodě, jak zvěstovaly světu už krymské okupační orgány. Toto vítězství je jedním z mála, které si ruská armáda připsala.
5 Mezinárodní izolace Ukrajiny – nepodařilo se
Po okupaci Krymu a Donbasu mezinárodní společenství zareagovalo laxně a dalo tak Vladimiru Putinovi důvěru v to, že ani další jeho akce na ukrajinském území pro něj nebudou mít zásadní mezinárodněpolitické následky.
Putin věřil, že postupná izolace, do které Ukrajinu svými požadavky (a snahou mezinárodního společenství jim vyhovět) dostával, bude mít po zahájení invaze novou dynamiku.
Že se mezinárodní společenství od Ukrajiny odvrátí ve snaze nemíchat se do něčeho, co by pro ně samotné mohlo být nebezpečné. Jakkoli však ruský prezident vyhrožuje do zahraničí opravdu intenzivně, tentokrát je nutné konstatovat, že se přepočítal. Reakce západních politiků byla skutečně nejdříve laxní. Tlak veřejnosti v celém západním světě však vykonal své, a tak se původní politické bariéry bortí.
Do izolace se tak paradoxně dostává samo Rusko, a to takovým způsobem, že to podle mnoha zpráv zneklidňuje i tradiční Putinovy podporovatele ve vysokém ruském byznysu. Vladimir Putin nyní hraje už i o svou budoucnost. Možná je tím celá situace o to nebezpečnější.
6 Obsazení Oděsy – nepodařilo se
Oděsa je historicky spolu s Kyjevem nejdůležitějším městem Ukrajiny. Jde o jedno z pouhých tří ukrajinských měst, kterým byl ještě během 2. světové války, nebo ihned po ní, udělen status Město – hrdina (třetím je Sevastopol, který v 70. letech doplnila ještě Kerč).
Jde o velký strategický přístav, o jehož dobytí se Rusové pokusili už dvakrát, v obou případech námořními výsadky. Obě námořní operace však byly ukrajinským obránci odraženy a dá se tak říci, že Oděsa se stále drží.