Povstalecký Hetzer
Pražské povstání je co do počtu aktivně zúčastněných osob i utrpěných obětí největší bitvou našeho národa za svobodu na vlastním území v jeho novodobé historii. A i když zde hovoříme o povstání pražském, tak povstalecký boj se na konci války strhl víceméně na celém v do té době ještě neosvobozeném území protektorátu.
Pražské povstání vypuklo 5. května 1945 a trvalo prakticky až do 9. května. Nejintenzivnější boje v Praze ovšem probíhaly ve dnech 6. až 8. května. Povstalcům tehdy do jisté míry a v některých lokalitách pomohli vlasovci, tedy příslušníci Ruské osvobozenecké armády (ROA). Vlasovci byli původně sovětští vojáci vstoupivší po zajetí na stranu uchvatitele, kteří se nakonec pod tlakem okolností rozhodli bojovat zase proti Němcům.
Němci v Praze 8. května ve čtyři hodiny odpoledne podepsali kapitulaci s tím, že město opustí a vydají se spořádaně „směrem k Plzni“, kde chtěli hledat štěstí u Američanů. Odchod měl být zahájen toho samého dne v šest hodin večer. Povstalecký štáb vyjednáním kapitulace německých vojsk vytočil Stalina, který chtěl mermomocí vidět jako osvoboditelku Prahy Rudou armádu.
Na kapitulaci ovšem nedbaly zbytky útvarů Waffen-SS a ve své válce si bezostyšně pokračovaly. S posledními esesáky se potom 9. května dostali do křížku příslušníci sovětských tankových jednotek, které toho rána do Prahy dorazily (je pravda, že na předměstí Sověti dorazili již v noci, ale trochu si odpočinuli a počkali, až vyjde slunce).
Pražské povstání, květen 1945
Pražské povstání v číslech
Podle denních hlášení podléhalo Vojenskému velitelství Velké Prahy ke dni 5. května asi 19,5 tisíce osob, z čehož bylo 1 716 důstojníků, a ke dni 8. května to už bylo 35,5 tisíce osob včetně 3 292 důstojníků. Další povstalci ani nebyli evidováni, o stavitelích barikád ani nemluvě. Na druhou stranu podle poválečného odhadu velitele povstání, generála Karla Kutlvašra, se přímo povstaleckých bojů se zbraní v ruce mohlo zúčastnit tak dvanáct tisíc lidí.
Ztráty na povstalecké straně činily v Praze (myšleno současné území Prahy) více než tři tisíce padlých a více než čtyři tisíce zraněných, zde jsou započítáni i nebojující. Jen pro porovnání můžeme uvést, že při Karpatsko-dukelské operaci měl 1. československý armádní sbor lidské ztráty ve výši 935 padlých, 4 518 zraněných a 756 nezvěstných (přičemž nezvěstní budou ve své většině prakticky padlí).
Příslušníků ROA padlo v pražském povstání kolem tří stovek. A posledního dne, 9. května 1945, ještě asi dvacet vojáků Rudé armády.
A dále se podíváme na některé z povstaleckých zbraní.
