Povstalecká útočná vozba
Pražské povstání se 5. května rozhořelo sice spontánně, a to na základě probíhajících manifestací obyvatelstva, očekávajícího konec války, a následného volání rozhlasu o pomoc, ale zainteresované osobnosti odboje povstání v Praze již chvíli připravovaly.
Podplukovník František Bürger, náčelník ilegálního Vojenského velitelství Velké Prahy „Bartoš“, pověřil 2. května plukovníka Zdeňka Vltavského, aby zorganizoval jednotku útočné vozby pro potřeby připravovaného povstání. Vltavský byl pro takový úkol víc než kompetentní, před válkou velel útočné vozbě československé armády.
A tak již 5. května vyjely do boje první povstalecké „tanky“. Obrněnce povstalci získali jednak v továrnách, v Libni a na Smíchově, kde se vyráběly a opravovaly, a na nákladovém nádraží Žižkov, ve všech těchto případech hovoříme o obrněncích „Hetzer“. Nebo je ukořistili přímo Němcům, kteří používali například lehké francouzské tanky na okupovaných územích k policejním účelům.
Pražští povstalci tak měli k dispozici osm stíhačů tanků „Hetzer“. Ale pouze jeden z nich byl kompletní se standardní kanonovou výzbrojí a zbývajících sedm dostalo improvizovaně jen slabou kulometnou výzbroj, takže to vlastně ani stíhače tanků nebyly.
Dále to byly po jednom kuse polopásové obrněné transportéry vyzbrojené lehkým kulometem, menší Sd.Kfz. 250 a větší Sd.Kfz 251. A portfolio ještě doplňovaly čtyři lehké tanky francouzského původu, z toho tři Renaulty AMR-35 a jeden Hotchkiss H-39, který ovšem postrádal výzbroj.
O povstalecké útočné vozbě z květnových dnů roku 1945 pojednává podrobněji článek: Tanky povstalců. Bylo jich málo a byly slabé, ideální pro hrdinský boj.