Panzerfausty
Stěžejní zbraní Pražského povstání se stala pancéřová pěst, tedy panzerfaust. Bez této účinné pěchotní protitankové zbraně by byl už tak těžký boj povstalců ještě těžší. Pancéřová pěst se stala jedinou prakticky použitelnou protitankovou zbraní pražských povstalců.
Tato zbraň na jedno použití se skládala ze dvou částí: výmetné roury a projektilu s kumulativním účinkem. Nevýhodou byl relativně malý dostřel, ale v pouličních bojích tato nevýhoda naštěstí ztrácela na síle.
Pražské povstání, květen 1945. Štěstím povstalců bylo, že se ve vojenských skladech nacházely pancéřové pěsti, které ukořistili a mohli se tak účinně bránit německým obrněncům.
Panzerfaust se tedy vyznačoval primitivností, leč relativně velkou účinností. Primitivnost znamenala, že ji zvládli použít i povstalci z kategorie zbraňových laiků, a velká účinnost znamenala, že i tito povstalci mohli být po svém výstřelu panzerfaustem často spokojeni s dosaženým výsledkem.
Neexistují přesné statistiky, kolik obrněnců pražští povstalci pancéřovými pěstmi zničili nebo poškodili. Nejčastějšími cíli se staly stíhače tanků „Hetzer“, kterých zde měli Němci na konci války velké množství, a dále to bylo například útočné dělo StuG III a samohybný lehký flak, tedy protiletalový kanon (který se dal velice dobře používat i v boji proti pozemním cílům).
Německý stíhač tanků Hetzer, který zničili povstalci 8. května 1945 na Staroměstském náměstí pancéřovou pěstí. V budově za zničeným obrněncem dnes sídlí ministerstvo pro místní rozvoj.
Pancéřová pěst byla zbraní pro pravé hrdiny, člověk – ne vždy kryjící se za barikádou – musel vydržet čekat na přibližující se tank a nepropadnout panice. Navíc vystřelit mohl pouze jednou, a pokud se netrefil, strhl na sebe pozornost rozzuřeného nepřítele. On ji na sebe samozřejmě strhl i při úspěšného zásahu, ale v takovém případě byly vyhlídky na jeho další působení o poznání nadějnější, zvlášť tehdy, když už tam jiný obrněnec nebyl a před nepřátelskou pěchotou ho kryli vlastní spolubojovníci.
Mezi bojovníky s pancéřovou pěstí se během Pražského povstání zařadili i učni a studenti. Například sedmnáctiletý Ladislav Strych nebo patnáctiletá Eva Čížková, která dokonce zničením tanku odvrátila jeden z německých útoků v Michli.
