Obrněné vlaky
Improvizovaný obrněný vlak Blaník
Mobilní palebnou sílu, vyznačující se navíc relativně velkou mohutností v porovnání s ostatními dostupnými zbraněmi, získali povstalci v improvizovaných obrněných vlacích. Naši povstalci jich měli na konci války na českém území dvě desítky, z toho čtrnáct přímo v Pražském povstání. A je logické, že posádky těchto improvizovaných obrněných vlaků z velké většiny tvořili právě železničáři.
Základem povstaleckých obrněných vlaků, samozřejmě kromě lokomotiv, se staly německé improvizované (zde se zkrátka z té improvizace nevymaníme) protiletadlové vagony, které se na železnici nacházely v zajímavých počtech. Protiletadlové vagony se totiž zařazovaly do vlaků jako ochrana proti „kotlářům“, tedy spojeneckým stíhacím letcům útočícím na železniční dopravu.
Improvizované protiletadlové vagony existovaly ve více typech, které se lišily konfigurací nástaveb a výzbrojí. Ke stavbě jejich nástaveb se nepoužívala pancéřová ocel, ale palebná stanoviště byla v tom lepším případě z železobetonových skruží a „obytné“ boudy pouze ze dřeva. Objevovaly se zde kanony více typů a podle počtu hlavní různých provedení. Kanony měly ráži 15 mm nebo 20 mm, a nejšťastnější střelci tam nalezli kanon ráže 37 mm. Zkrátka tam najdeme celou plejádu lehkých německých flaků.
Fotografie ze smíchovského nádraží z 5. května 1945, kde pražští povstalci právě ukořistili vlak s protiletadlovými vagony. Hlavní typ německého improvizovaného protiletadlového vagonu se stavěl ve dvou provedeních. Jako platforma byl použit dvounápravový plošinový vůz. V jedné verzi (viz foto) měl dvě střelecká stanoviště na obou koncích a mezi nimi „obytnou boudu“ pro obsluhu kanonů. Druhá verze měla pouze jedno střelecké stanoviště, a to uprostřed vagonu. Střelecká stanoviště byla u vagonů tohoto typu vyrobena ze speciální mohutné železobetonové skruže a boudy pouze ze dřeva.
Rychlopalné protiletadlové kanony jsou účinnou zbraní i proti pozemním cílům, samozřejmě ne proti všem, na „tygra“ si nepřijdou. Povstalci své obrněné vlaky nasazovali vcelku úspěšně, uplatnily se při palebné podpoře „pěších“ obránců Prahy, tvořily hráz proti obrněným vlakům samotných okupantů a také proti jejich vlakům s posilami. Dále se účastnily přímých střetů s německou pěchotou, ale i s obrněnými vozidly. A dokonce došlo i na jeden cíl vzdušný, z vlaku nesoucího jméno Blaník byl sestřelen proudový Messerschmitt Me 262 (“turbíny“ operovaly proti povstalcům z ruzyňského letiště).
Do samotného Pražského povstání zasáhlo tedy čtrnáct povstaleckých obrněných vlaků. Na vršovickém bylo sestaveno osm vlaků: Praha I (později ho chudáka přejmenovali na Moskvu), Praha II, Vršovice, Orlík I, Žižka, Libuše, Uhříněves a Smíchov. Na smíchovském nádraží to byly vlaky tři: Blaník a dva bezejmenné. Stejně tak tři vlaky vznikly v Roztokách (z protiletadlových vozů ukořistěných předtím v Kralupech nad Vltavou), dostaly jména: Sokol, Orlík II a Stalin.
