Projekt atomových ponorek třídy Astute se začal rodit na samém počátku devadesátých let minulého století. Moderní plavidla měla nahradit dosluhující ponorky třídy Swiftsure a obstarožní lodě třídy Trafalgar. Britští námořní lordi v roce 1991 předpokládali, že za dvacet let bude možné počítat s novými loděmi. Roku 2009 byl ze služby vyřazen Trafalgar, o dva roky později Turbulent. Pět ponorek třídy Swiftsure vyřadili z činné služby roku 2010 po více než pětatřiceti letech služby. Tou dobou měla ale náhrada za ně k dokončení ještě velmi daleko.
Astute byla sice slavnostně spuštěna na vodu už roku 2007, do služby ale kvůli dlouhé řadě závad vstoupila až o tři roky později. V dnešních dnech mělo Královské námořnictvo disponovat sedmi novými ponorkami. V činné službě má jedinou, už zmíněnou Astute. Ambush se nachází ve stadiu zkušebních plaveb, zatímco Artful byl dne 17. května 2014 spuštěn na vodu. Jak vycházejí najevo další a další komplikace doprovázející stavbu i službu Astute a jejích sester, britská veřejnost dává najevo stále větší rozladění. Kde zůstala Británie, vládkyně moří, ptá se.
Velmi dobrodružná záležitost
Britské ponorkové loďstvo se právem pyšní svými úspěchy. Ponorky Royal Navy nikdy nepatřily k nejpokrokovějším válečným plavidlům svého druhu. Pokusy o novátorství končívaly tragicky. Prvoválečný pokus instalovat do věže ponorky monstrózní kanón ráže 305 milimetrů skončil neúspěchem. Ponorky vybavené sadou turbín z torpédoborců měly zase ponorkám umožnit operovat společně s bitevním loďstvem, ostré zkoušky ovšem vedly ke ztrátě hned pěti z nich.
HMS ARTFUL v číslech
Výzbroj: šest odpalovacích rour pro torpéda Spearfish nebo protipozemní střely Tomahawk Block IV |
Když Britové v průběhu 2. světové války zajali ponorku U570, byli doslova šokováni jejím interiérem. Ve srovnání s jejich ponorkami připomínaly německé U – booty se svým dřevěným obložením interiéru a kójemi pro mužstvo pohodlný penzion. Velitel doprovodného torpédoborce a pozdější uznávaný námořní publicista a spisovatel Donald MacIntyre napsal: "Když jsme zachránili nějaké Němce, hned jsme se od nich snažili získat dalekohledy. Zeiss, to byl náš sen. O něčem takovém se nám mohlo jen zdát. Byli jsme jako slepci. Sám jsem jeden zeiss používal celou válku. Když jsem ho půjčil svému známému z ponorkové služby, byl v šoku. Nevěřil, že je tak kvalitní dalekohled vůbec možný."
Velkým překvapením pro Brity bylo i to, že němečtí ponorkáři na rozdíl od nich nemusejí mířit na cíl celou lodí. Není divu, že se po skončení války snažili z německých ponorek okopírovat co největší množství technologických novinek. Byl mezi nimi například šnorchl, výsuvná trubice umožňující výměnu vzduchu v nízko ponořené ponorce. Nizozemci a po nich Němci tuto technologii úspěšně zvládli ve třicátých a čtyřicátých letech. Britové kvůli nekvalitnímu šnorchlu v padesátých letech ztratili ponorku Affray a Admiralita zareagovala s nezvyklou razancí. "Důrazně nedoporučila" používat šnorchl. Ačkoliv jsou tímto zařízením britské ponorky nadále vybaveny, slouží především ke zvyšování odporu, který ponořené plavidlo klade. Druhé poučení, které Admiralita z tragédie ponorky Affray vyvodila, bylo ještě tvrdší. Zakázala, aby se jakákoliv další loď jmenovala Affray, "protože je nedůstojné, aby se loď Jejího Veličenstva jmenovala po tak nedůstojném způsobu boje, jako je rvačka."
Tato opatření se ukázala jako účinná, protože od té doby Velká Británie žádnou další ponorku neztratila. Kvalita britských ponorek nicméně zůstala nadále pochybná. Důkazem může být slavná mise atomové ponorky Conqueror. Při plavbě do oblasti operačního nasazení u Falkland její reaktor ztratil výkon a plavidlo začalo nekontrolovatelně klesat. Posádce se podařilo závadu odstranit. Dne 2. května 1982 Conqueror potopil argentinský křižník General Belgrano a stal se tak první atomovou ponorkou, která v ostrém nasazení zničila nepřátelské plavidlo. Dojem z celé akce poněkud kazí fakt, že ačkoliv měl Conqueror na palubě supermoderní torpéda Tigerfish, argentinský křižník poslal ke dnu torpédy Mk.8. Ta se nijak výrazněji nelišila od výzbroje ponorek za 2. světové války.
"Nebyli jsme si jistí, že tigerfishe správně fungují," uvedl později velitel Conqueroru komandér Christopher Wreford – Brown. "Považovali jsme je za nebezpečné především vlastní ponorce. Víte, služba na britské atomové ponorce je stále velmi dobrodružná záležitost."
Ponorky třídy Astute to měly změnit.
Leviatan a 98 Jonášů
Dne 17. března 1997 britské ministerstvo oznámilo, že uvolnilo dvě miliardy liber na stavbu tří útočných ponorek. Zakázku na jejich stavbu získala společnost GEC-Marconi, další čtveřici mělo v budoucnu postavit konsorcium BAE Systems. V něm se ještě před zahájením stavby rozpustila i společnost GEC-MARCONI; celá obří zakázka tak spadla do klína BAE. V její loděnici byl také dne 31. ledna 2001 položen kýl Astute. Ceremonie se odehrála na den sto let poté co Velká Británie získala svou první ponorku Holland 1.
Už v prosinci 2002 dostala společnost BAE varování před dalším překračováním plánovaných nákladů. Ty činily necelých 700 milionů liber. BAE reagovala oznámením, že instalace pokročilého trojrozměrného navigačního a rozpoznávacího systému se ukazuje jako náročnější, než se předpokládalo. Vzhledem k tomu, že se jedná o klíčový prvek vybavení ponorek třídy Astute, nezbylo britské vládě po dlouhých tahanicích a se skřípáním zubů ustoupit. Roku 2006 ministr obrany Adam Ingram oznámil navýšení rozpočtu o 250 milionů liber za kus u prvních tří plavidel třídy Astute. U dalších čtyř se cena zvýšila rovnou o 430 milionů liber.
V srpnu 2010 Astute konečně převzalo námořnictvo – projekt se zpozdil o 47 měsíců a konečná cena se zvýšila o 48 procent na konečných přibližně 1,2 miliardy liber. Vrozená britská hrdost na námořnictvo by snad tyto hořké pilulky dokázala vstřebat, to by ovšem provoz nové ponorky musel být bezproblémový. Hned během jednoho z prvních ponorů se ukázalo, že zaplavovací kohouty hlavních nádrží jsou vyrobené z nekvalitní oceli. Pod tlakem vody začaly povolovat. Největší ponorka Královského námořnictva se hrozila proměnit v bájného Leviatana a pohltit všech 98 mužů na palubě. Loď nakonec zachránilo nouzové vynoření. Vzápětí putovala zpátky do doků k rekonstrukci. Do plně operačního stavu se Astute dostala až v květnu letošního roku, třináct let od zahájení stavby. Vzhledem k tomu, že její životnost byla naplánována na 25 let počínaje rokem 2004, jedná se už teď v podstatě o zastarávající plavidlo, navíc pronásledované smůlou. Roku 2010 během zkoušek najela na mělčinu u ostrova Skye. O rok později na palubě námořník vykonávající stráž obrátil zbraň proti svým kolegům. Před soudem vyšlo najevo, že před nástupem do služby vypil dvacet piv. Námořnictvo se pokusilo vylepšit pověst Astute zprávou o jejím úspěchu ve společném cvičení s americkými atomovými ponorkami. Chvála směřovala samozřejmě hlavně k 3D navigačnímu a zaměřovacímu systému lodi. Spokojenost veřejnosti se změnila ve zklamání velmi záhy. Ukázalo se totiž, že Astute ani zdaleka nedosahuje požadované třicetiuzlové rychlosti – a vzhledem k nastavení reaktoru a turbíny této rychlosti ani nikdy nedosáhne.
Druhá ponorka třídy Astute, Ambush, byla námořnictvu předána na sklonku roku 2013 deset let od započetí stavby. Do stavu plné operability jí chybí absolvovat zkušební plavby. První zpráva zkušebních komisařů konstatuje, že se z ponorky Ambush podařilo odpálit raketu Tomahawk a že tento test proběhl nejspíš úspěšně. To je formulace, která má do radostného optimismu daleko.
Před týdnem veřejnost poprvé spatřila třetí ponorku třídy Astute, Artful. Vedoucí oddělení ponorek britského ministerstva obrany kontradmirál Mike Wareham řekl: "Dnešek představuje další krok v cestě nové ponorky směrem k činné službě. V budoucnu bude hrát klíčovou roli v naší podmořské strategii."
Odpovědí mu namísto nadšení byla připomínka, že ponorka Artful měla být ve službě už roku 2012. Pokud bude hrát jakoukoliv roli, dojde k tomu nejdřív za tři roky. "Po zkušenostech s Astute bůh chraň naše námořníky před tím, co je čeká s touhle plechovkou i s těmi, které ještě přijdou," uvítal ponorku Artful komentátor prestižního Jane's Lee Willett.
