Vylodit statisíce vojáků na osmdesáti kilometrovém úseku pláží (v severní Francii v Normandii) není nijak snadný úkol. Operace Overlord, jak znělo krycí jméno pro vylodění Spojenců, je dodnes největší námořní invazí v historii.
Na pevnou zem se vojáci z lodí dostali na vyloďovacích člunech. Během operace jich na proslavených plážích Utah, Omaha, Gold, Sword, Juno, atd. pendlovalo okolo pěti tisíc.
Čluny, které ve většinovém povědomí asi nejvíc proslavila sugestivní úvodní scéna filmu Stevena Spielberga Zachraňte vojína Ryana, byly naprosto stěžejní jak pro samotný den Den D (D Day, 6. 6. 1944), tak i pro další námořní operace v průběhu druhé světové války. Jejich konstruktér tedy měl obří zásluhy na výsledku spojenecké válečné kampaně a vysloužil si ocenění jak od amerického prezidenta, tak dokonce i od (pochopitelně značně rozmrzelého) Hitlera. Dnes už je přitom spíše zapomenut a jeho firma, která za války stála za co do počtu za návrhem více než 90 % všech lodí US Navy, už neexistuje.
Andrew Higgins se narodil v roce 1886 v Nebrasce, kde se několikrát dostal ve škole do potíží kvůli rvačkám se spolužáky. Tento temperament Higginsovi vydržel po celý život: byl proslavený svou velmi sprostou mluvou a značnou spotřebou bourbonu. Konzumaci alkoholu se ale prý věnoval jen při jedné jediné činnosti: „Piju jenom, když pracuju,“ řekl v rozhovoru pro časopis Life. Jelikož ale pracoval opravdu hodně – během války prý okolo šestnácti hodin denně – přílišné omezení to asi nebylo.
Odmala se ale také zajímal o lodě. Svou první loď postavil údajně už ve dvanácti a byla prý tak velká, že aby ji šlo dostat ven z domu jeho rodičů, bylo potřeba zbourat kus stěny. Ať už je to s pravdivostí tohoto a podobných příběhů jakkoli, faktem zůstává, že Higgins se po přestěhování na jih USA nakonec stal velmi úspěšným loďařem.
Člun pro celníky a ještě lepší pro pašeráky?
Cesta k tomu započala v New Orleans, kde nejprve pracoval v dřevařském průmyslu. Později se dostal k šéfování ve vlastní loděnici, kde prý perfekcionisticky dohlížel na všechny dílčí činnosti. Jeho styl vedení asi nejsnadněji přiblíží nápis, který v loděnici visel: „Kdokoliv, koho nachytám, že krade nářadí, nedostane padáka – skončí v nemocnici“. Vyráběl zde lodě s nízkým ponorem, které byly velmi populární pro převoz dřeva v okolních mělkých vodách Mississippské delty. A právě už tady lze vysledovat základ jeho pozdějšího úspěchu.
Plánek člunu LCVP z patentu Andrewa Higginse
Jeho zkušenosti s tímto typem lodí (tedy s nízkým ponorem) mu přinesly první zakázku od ozbrojených sil USA. Pobřežní stráž měla v období prohibice zájem o rychlé lodě pro chytání pašeráků rumu. Existují zkazky, že alkoholik Higgins posléze zkontaktoval tyto pašeráky a nabídl jim ještě rychlejší lodě. Zda je to pravda, už ale nikdo neví.
Zdaleka nejdůležitější a největší zakázkou pro Higginse a jeho rychle rostoucí byznys pak ale byly právě vyloďovací čluny pro americké námořnictvo. Prvním takovým člunem byl LCP(L) neboli Landing Craft Personnel (Large/velký), který umožnil přepravovat až 36 vojáků rychlostí 13 km/h, přistát na pláži a zase samostatně odplout bez poškození plavidla. Měl ovšem jednu nepraktickou slabinu – vojáci se z něj mohli dostat jen seskočením z přídě nebo stran člunu, což bylo pomalé a značně ztěžovalo vyložení jiného převáženého nákladu.
Na základě požadavků mariňáků a díky inspiraci plavidly nepřátelského Japonska zkusil Higgins na vlastní náklady vytvořit novou verzi s vyloďovací rampou na přídi. Tak vznikl právě ikonický člun LCVP (Landing craft, vehicle, personnel), který si nakonec vysloužil přezdívky Higginsova loď nebo „loď, která vyhrála druhou světovou válku“.
Kromě šestatřiceti vojáků mohl také LCVP převážet i jeepy, náklaďáky nebo jiné vybavení a prý zvládal manévrovat i ve vodách mělkých jen 18 palců (asi 45 cm). Sklápěcí rampa značně zrychlila vylodění a tím i zkrátila čas pro návrat na loď pro další vojáky či náklad. LCVP bylo ideální pro potřeby námořnictva a jeho úspěch změnil firmu Higgins Industries z původní malé loděnice o padesáti zaměstnancích na jednoho z největších výrobců lodí na světě.
V září roku 1943 bylo 12 964 lodí z celkového počtu 14 072 lodí v americkém námořnictvu vyrobeno nebo navrženo právě pod taktovkou Higgins Industries, což činí těžko uvěřitelný podíl 92 %.
Platil černochům, bělochům i postiženým stejně
Čluny vyrobené převážně z překližky byly využívány nejen v Normandii, ale i na jiných bojištích druhé světové války, od Sicílie nebo severní Afriky až po ostrovy v Pacifiku. Bylo jich postupně vyrobeno přes 20 000 tisíc, což ukazuje na další vlastnost jejich architekta, Andrewa Higginse, který je též nazýván „géniem produkce“.
Rychlost výroby v jeho loděnicích překonala veškerá očekávání. Zajímavé byly i některé jeho (na poměry tehdejšího jihu USA) progresivní postoje: v jeho výrobních linkách pracovali spolenčně běloši, černoši, ženy i hendikepovaní a všem vyplácel stejnou mzdu. Higgins také tvrdil, že byznysy se nemají řídit jen motivem profitu, ale mají též zodpovědnost za své zaměstnance. A i přes své problémy ve škole se zdál být velkým stoupencem vzdělávání: „…přijde čas, kdy budeme lidem platit za to, že se budou vzdělávat,“ říká v časopise Life. „A to bude sakra dobrá investice.“
Jeho zásluhy na vítězném ukončení války jsou dost možná opravdu významné. „Bez Higginsovova unikátně navrženého člunu by nemohlo proběhnout masivní vylodění vojáků a materiálu na Evropských březích nebo plážích Pacifických ostrovů,“ píše historik Jerry E. Strahan. „Alespoň ne bez obrovsky vyšších ztrát na straně Spojenců.“
O obrovském vlivu Higginsova vynálezu a výrobního zápalu svědčí i fakt, že se zprávy o jeho úsilí údajně donesly až k Hitlerovi, který o něm řekl, že je jako „nový Noe“. Možná více potěšujícího uznání se ale dočkal od amerického generála a později i prezidenta Dwighta Eisenhowera. Tento stratég, který stál za plánováním a provedením celé evropské invaze, řekl, že Andrew Higgins je „muž, který nám vyhrál válku.“ „Kdyby nenavrhnul a nepostavil ty lodě,“ pokračoval, „nikdy bychom nebyli schopní vylodit se na otevřených plážích. Celá strategie té války by byla úplně jiná.“
