Díky postřehu našich čtenářů se ukázalo, že jsme nedávným článkem nevědomky uvedli čtenáře v omyl. Uvádělo se v něm, že britský premiér Winston Churchill se v listopadu 1940 rozhodl raději nevarovat obyvatele města Coventry před hrozícím náletem, aby protistrana nepojala podezření, že Britové dokážou prolomit (podle Němců v podstatě neprolomitelné) kódování zpráv pomocí přístroje známého jako Enigma.
„Kdyby se ministerský předseda rozhodl Coventry evakuovat, pak nejen novináři, ale v podstatě každý si mohl domyslet, že jsme o náletu předem věděli. A v tom případě bychom museli udělat zvláštní opatření, abychom uchránili před prozrazením náš informační zdroj, jehož existence by se potom stala problematickou,“ citovali jsme v článku z pamětí muže, který byl přímo u luštění německých kódů, F. W. Winterbothama.
Jeho výrok je ovšem téměř určitě nepravdivý, jak ukazuje pohled na postupně odtajňované prameny ze druhé světové války. Chceme se tedy nejen za tuto nepřesnost omluvit, ale využít příležitosti i k nahlédnutí do zajímavé historie tohoto omylu.
Jak to celé začalo
Text byl ukázkou z druhého vydání knihy Karla Pacnera Velké špionážní operace dvou světových válek. První vydání autor napsal asi před 15 lety (tedy v době před rozvojem internetu) a vyšlo v roce 2003. Druhé vydání z loňského roku sice její autor (a jeden z autorů tohoto textu) v mnoha detailech ověřoval a aktualizoval, ale v tomto případě nikoli, věřil autoritě Wintherbothama. Údaje neověřila při přebírání ukázky ani redakce Technetu.
Proč? Hlavně proto, že původní zdroje této zprávy byly důvěryhodné. Původ informace o Churchillově „spiknutí“ proti Coventry lze vystopovat do 70. let 20. století, kdy vyšlo několik knih o druhé světové válce. Nejvlivnější mezi nimi napsal právě bývalý vysoký důstojník RAF Winterbotham. Jeho kniha The Ultra Secret(Tajemství Ultra) z roku 1974 (české vydání z roku 1981) byla vůbec prvním svědectvím, které potvrdilo, že se Britům podařilo prolomit německé kódy. Do té doby to bylo přísně střežené státní tajemství.
Co přesně Winterbotham říkal? Podle něj se v den plánovaného náletu, tedy 14. listopadu 1940, objevilo nešifrované jméno Coventry v německé tajné komunikaci. Sám Winterbotham to měl zatelefonovat jednomu z Churchillových pobočníků, a tak ministerský předseda zhruba od třetí hodiny o náletu věděl.
Britští hasiči a dobrovolníci bojují s požárem během bombardovací kampaně německých leteckých sil proti britským městům, v tomto případě Londýnu.
Winterbotham nebyl sám. V další knize ze stejné doby tvrdil novinář Cave Browna (kniha se jmenovala Strážce lží, v originále Bodyguard of Lies, 1974) na základě svých zdrojů údajně ze zpravodajské komunity, že Churchillovi ohlásili nálet na Coventry dokonce celé dva dny předem. A podle ještě dalšího autora hrál významnou roli v rozhodování zřejmě i kanadský podnikatel sir William Stephenson, zplnomocněnec britských tajných služeb v USA, který britskému ministerskému předsedovi doporučil mlčení (William Stephenson, A Man Called Intrepid, 1976).
Roztávání archivů
Jednotlivé verze příběhu se v různých okolnostech odlišují a všechny tři nemohou být pravdivé. Nejvěrohodněji působí především Winterbothamova verze, protože ten byl osobně skutečně přímo „u zdroje“ a při dekódování německých kódů. V roce 1939 byl jedním ze dvou mužů, kteří v kryptologické centrále v Bletchley Parku zaváděli „louskání“ německých kódů.
To, že Winterbotham není stoprocentně spolehlivý, se ukazovalo postupně. Psal svou knihu zpaměti a nemohl se opírat o informace z oficiálních archivů. Velká část z nich nebyla tehdy navíc samozřejmě přístupná veřejnosti, a tak se většina jeho informací špatně ověřovala, právě jako v případě útoku na Coventry. Churchill byl v době vydání knihy už deset let po smrti, a tak se přímo bránit nemohl. Samozřejmě, jiná svědectví, která britské „spiknutí“ kolem náletu zpochybňovala, se objevila už v 70. letech. Ale v podstatě až do zveřejnění záznamů z britských tajných zdrojů to byl jen klasický příklad tvrzení proti tvrzení.
S postupným zpřístupňováním vládních archivů (depeše z programu Ultra byly odtajněny v polovině 90. let) se Winterbothamova verze stávala stále pochybnější. Čeští badatelé a publicisté měli tu nevýhodu, že přístup k těmto pramenům pro ně byl do 90. let v podstatě nemožný a i dlouho poté poměrně komplikovaný. Kromě toho se v těchto archivech orientují jenom historici a archiváři, kteří tam dlouhodobě pracují, náhodný zájemce nemá šanci se v tom obrovském množství údajů orientovat. Publicistům zpravidla nezbývá nic jiného než čekat, co tito odborníci odtamtud vydolují.
Tyto údaje naznačují, že Britové sice měli informace, které by při ohlédnutí zpět mohly stačit na určení místa a času náletu, ale byly tak kusé, že si nesložili správný obraz budoucích událostí. Podle dekódovaných zpráv z Enigmy uložených v britském vládním archivu (Public Records Office) v Kew u Londýna Britové 11. listopadu zachytili depeši o chystané akci s názvem „Měsíční sonáta“.
Pohled na centrum jiného Němci poničeného britského města, Liverpoolu (rok 1942).
Ve zprávě nebylo přesně uvedeno, kdy se má nálet uskutečnit, a tak analytici špionážní služby MI 6 museli hádat. Podle názvu odhadovali, že by se mohla akce uskutečnit za úplňku (vycházel na zhruba 15. listopadu). Název „sonáta“ naznačoval, že by mohlo jít o operaci sestávající ze tří fází: první vlna bombardérů se zápalnými bombami, další dvě s běžným nákladem. Nabízela se i možnost, že operace mohla probíhat tři noci po sobě, ale tomu zřejmě nikdo příliš nevěřil.
Avšak cíl zůstával stále neznámý. Zpráva z 11. listopadu hovořila jen o tom, že cíle (či spíše možné cíle) by měly být čtyři. Velení letectva se domnívalo, že s největší pravděpodobností půjde o místa na jih od Londýna. Tomu nasvědčovala i skutečnost, že Britům se v té době podařilo shodou okolností získat německou leteckou mapu se čtyřmi vyznačenými cíli na jihu Anglie (nemohli vědět, že s Měsíční sonátou nesouvisela). Ještě k tomu přidejme informaci od jednoho německého zajatce, že města v Middlands (střední části Anglie) se mají stát cílem pozdější fáze leteckého útoku na Británii. Britové byli zřejmě v mnoha ohledech na úplně špatné stopě.
Brzy ráno 12. listopadu Britové zachytili a rozluštili další depeši, podle které se chystá nálet na Coventry, Wolverhampton a Birmingham. Ale nic ve zprávě akci nespojovalo s „Měsíční sonátou“, a tak si informaci nikdo nedal dohromady. Ještě 14. listopadu ráno Britové očekávali, že v případě „Sonáty“ půjde s největší pravděpodobností o útok na Londýn, nebo jeho blízké okolí.
Návrat do ohroženého města. Ale špatného
Ani Winterbothamem zmiňovaná odpolední tajná depeše Churchillovi není v archivech ani jiných svědectvích doložena. Začínající šéf vědecké rozvědky (Science Intelligence) MI 6, fyzik Reginald Jones (byl první vědec, kterého zaměstnala tajná služba), přes něhož by měla jít, ve svých pamětech tvrdí, že nikdy neexistovala a ještě večer cestou domů přemýšlel, kam bude nálet směřovat.
Katedrála sv. Michala v Coventry zničená během náletu v noci ze 14. na 15. listopadu 1940.
Tomu nasvědčuje i chování Winstona Churchilla. Jeden z jeho pobočníků, John Colville, si do deníku odpoledne 14. listopadu napsal, že je jasné, že Němci chystají velkou operaci, ale přesný cíl se ministerstvu letectví nedaří zjistit. Ještě téhož odpoledne vyrazil předseda vlády mimo Londýn, do Ditchley, kam se uchyloval s trochou nadsázky hlavně kvůli úplňku. Během světlých nocí totiž podle jeho poradců i vojáků hrozilo reálné nebezpečí, že by se Němcům mohlo podařit zničit premiérovo oficiální sídlo u Londýna, Chequers (leží asi 60 km od Downing Street a ze vzduchu bylo velmi dobře viditelné i díky velmi světlé šotolinové příjezdové cestě, která během války musela být přesypána).
Avšak Churchill do Ditchley 14. listopadu nedorazil. Nedlouho před odjezdem dostal do ruky informace od zpravodajců, ke kterým se dostal až cestou v autě. Protože předpokládaným cílem byl Londýn, řekl řidiči, aby vůz otočil zpět a rozhodl se zůstat ve městě.
Satelitní snímek města Coventry dnes. Známé je například pro torzo Katedrály svatého Michala, kterou zničilo bombardování během druhé světové války.
Auto se tedy vrátilo do premiérského sídla na Downing Street, kde Churchill podle svědků nařídil poslat ženy před setměním domů. Některé spolupracovníky poslal do krytu, sám se vydal na střechu ministerstva letectví, aby události viděl na vlastní oči. Neviděl nic. Bombardéry Londýn ten den zcela minuly a jejich cílem bylo Coventry, které leželo paradoxně mnohem blíže (asi 50 kilometrů) jeho původnímu cíli, Ditchley, než Londýnu.
Když se nedařilo
Prvek překvapení tedy vyšel Němcům prakticky dokonale. Selhala i snaha o narušení naváděcího systému, který Němci používali, aby vůdčím bombardérům (tzv. „značkařům“) umožnili najít cíle i během nočního bombardování (používal se pro něj název X-Gerät, tedy Přístroj X). Byl na bázi rádiového signálu (respektive několika směrových signálů), který se Britové pokoušeli rušit, bohužel kvůli neúplným informacím a omezením dobového vybavení rušili špatnou frekvenci.
Přesto se alespoň podařilo po zapnutí německého navigačního systému zjistit, kam úder bude směřovat. Podle svědectví pamětníků z Coventry, které sesbíral místní historik Rob Orland (stránka zde), tak místní domobrana, hasiči a další složky systému civilní ochrany dostali varování o náletu kolem páté hodiny večerní, a do služby tak byl povolán i personál, který byl mimo službu.
I když se dnes stále najdou lidé, kteří spíše věří verzi o obětování města, se zdroji odtajněnými před přelomem tisíciletí je tato verze stále hůře udržitelná. Ale například v samotném Coventry je údajně představa o Churchillově zradě i tak stále rozšířená.
Možná i proto, že město zažilo v listopadu 1940 skutečně hrůznou noc, během které na něj 515 strojů nepřítele shodilo přes 500 tun bomb. Zahynulo 568 lidí (tedy zřejmě, údaje dodnes nejsou zcela přesné), zraněno jich bylo přes 800. Zničeno bylo 4 300 domů, ale nálet naštěstí přečkaly beze škod prakticky všechny protiletadlové kryty, ve kterých se skrývalo 33 tisíc lidí.
S posvěcením od špionů?
Je samozřejmě otázkou, proč vlastně dezinformace vznikly, především ta od zasvěceného Winterbothama. Samozřejmě může jít o pouhou chybu, ale není to nezbytně nutné. Je zvykem, že každý vysloužilý špion, který napíše memoáry, je předloží ke schválení své „firmě“, Wintherbotham tedy MI 6 (kdyby je exšpioni nedali k tvrdému schvalování, mohlo by jim hrozit popotahování, na jehož konci může být například odnětí penze či dalších požitků).
Katedrála sv. Michala v Coventry zničená během náletu v noci ze 14. na 15. listopadu 1940.
S autorem se tak výzvědné agentury obvykle dohodnou, co vyškrtnou kvůli utajení, co zvýrazní, případně co dopíší. Tím vlastně určité věci potvrzují. Wintherbothamovu knihu musel schválit ředitel MI 6, případně i ministr zahraničí, pod něhož tato služba v Británii spadá, možná i někteří další ministři.
Tento složitý schvalovací proces v Londýně se před veřejností vynořil, když uprchlý šéfarchivář rozvědky KGB Vasilij Mitrochin vydal s pomocí historika Christophera Andrewa své záznamy. A odtajnění Enigmy patřilo mezi vrcholná vládní rozhodnutí, třebaže od konce jejího využívání uplynula takřka dvě desetiletí (tak dlouhá zpoždění jsou obvyklá, platilo to například v USA u dešifrování sovětských telegramů v rámci akce Venona). Toto schvalovací pravidlo dodržuje i většina britských a amerických reportérů zaměřených na tajné služby, pokud chtějí dále dostávat důvěrné informace.
Známe pouze jediný případ, kdy bývalý příslušník západní služby, náměstek ředitele britské kontrašpionáže MI 5 Peter Wright, po hádce odešel, přestěhoval se do Austrálie a tam sepsal memoáry, ve kterých ledacos odkryl. Vyšly v renomovaném nakladatelství v New Yorku. Nebyl stíhán, ale nikdy se do Anglie nevrátil a údajně přestal dostávat penzi. Jisté je, že jeho knihu britští celníci u cestujících z Austrálie řadu let zabavovali.
V principu tedy není vyloučeno, že příběh o „obětování Coventry“ neoficiálně schválila i výzvědná služba. Možná proto, aby ukázala na význam odposlechů a jejich krytí. A mohlo to mít i jiný význam, o kterém už dnes nikdo neví. Mohlo to třeba sloužit i nějakým hrám v domácí politice, protože na jaře 1974 vystřídali konzervativce u vládního kormidla labouristé. Ale obáváme se, že prapůvod této dezinformace se už nedozvíme.
Doplnění: Doplnili jsme informaci o fázích měsíce.
