Nad kazašskou stepí ještě vládla tma časného rána, panoval mráz kolem minus 12 stupňů a nad hlavou se převalovala nízká oblaka, z nichž však přes původní obavy meteorologů naštěstí nesněžilo. Na zemi bylo sněhu nanejvýš po kotníky. Na tuto oblast severně od Arkalyku a polovinu listopadu tedy docela přijatelné podmínky. Noční oblohou se z vesmíru vracela kabina lodi Sojuz TMA 05M s americko-rusko-japonskou trojicí posádky 32/33 mezinárodní kosmické stanice ISS.
Dva letouny pátrací skupiny zachytily signály kabiny lodi Sojuz TMA 05M klesající na hlavním padáku o ploše 1 000 metrů čtverečních. Od zážehu brzdicího motoru na čtyři minuty a 43 sekund zažila trojice Malenčenko, Williamsová a Hoshide nejprve prudký sestup horními vrstvami atmosféry, kdy "jízda" po dráze aerodynamického sestupu vždy chvílemi připomíná prudké drkání po železničních pražcích a kabina je obalená žhavou plazmou. Podle Malenčenkova sdělení působilo na kosmonauty tentokrát krátkodobě přetížení nejvýše 4,3 G.
Pět sekund a až 35 kilometrů
Protože v souboru povelů došlo ke zpoždění pět sekund, posunulo se místo předpokládaného přistání o zhruba 30 až 35 km dál (nakonec to bylo o 30 kilometrů), kam se urychleně přesunulo osm vrtulníků pátrací služby, které byly na místě přistání jako první.
Kabina spočívala v běžné poloze na boku. Nejprve bylo nutné ji mírně pootočit, aby posádka pohodlněji vystoupila. Technici pak očistili okraje výstupního otvoru a speciálním klíčem odemkli poklop, který otevřeli směrem do nitra jasně osvětlené kabiny. Mezitím dorazily také speciální automobily vyhledávací skupiny a svými reflektory osvětlovaly místo přistání.
Trojice kosmonautů byla sice unavená, návrat do zemské gravitace po čtyřech měsících pobytu v mikrogravitaci přece jen ubírá fyzické síly, ale s úsměvem ve tváři, až na tradičně již ustaraně se tvářícího Jurije Malenčenka s výrazem hráče pokeru. Po první lékařské prohlídce v teple nafukovacího provizorního stanu odvezl kosmonauty vrtulník do nedaleké Kustanaje, kde se trojice rozdělila. Williamsová a Hoshide zamířili proudovým letadlem NASA do Houstonu, Malenčenko odletěl do Hvězdného městečka u Moskvy.
Jurij Malenčenko patří mezi nejzkušenější. Při havarijním návratu v Sojuzu TMA 11 v roce 2008 dokonce zažil variantu balistického sestupu kosmické lodi, kdy přetížení přesahuje hodnotu 9 G, ale určitě není stroze jednajícím sucharem. Když se v srpnu 2003 podruhé ženil a bral si Američanku s ruskými kořeny, pobýval v den svatby na palubě ISS.
Protože zákony státu Texas to umožňují, dostavila se nevěsta Jekatěrina do obřadní síně v Houstonu po boku s právníkem vybaveným plnou mocí. Představitelům Roskosmosu se to však krajně nelíbilo a dávali to najevo od chvíle, kdy se Malenčenko nechal slyšet, že chystá svatbu na dálku "mezi Zemí a vesmírem". Dupl si a prosadil si svou, takže se logicky dala předpokládat odveta od příliš konzervativně myslících tehdejších vedoucích Roskosmosu. Protože však patří mezi výtečné kosmonauty, jeho "neposlušnost" ruské vedení nepotrestalo, ale byl naopak nominován k dalším dvěma kosmickým letům. Šanci má dál. Věk padesátníka mu nebude bránit. Vždyť příští rok poletí na ISS jeho kolega Pavel Vinogradov, a tomu by mělo být na konci prvního měsíce pobytu na palubě ISS kulatých šedesát.
V hlavních rolích
Zkušený dvaapadesátiletý kosmonaut a velitel lodi Jurij Malenčenko, veterán nyní již pěti kosmických letů, který měl možnost vzlétnout i v americkém raketoplánu. Sunita (Suni) Williamsová, pro niž byl tento let zatím sice jen druhým, ale na svém kontě má sedm pracovních výstupů ve skafandru do volného kosmu v celkové délce 50 hodin a 40 minut. Studovala fyziku, pak se stala pilotkou vrtulníků vojenského námořnictva, poté zkušební pilotkou, ale nakonec ji touha po vesmíru zavedla do amerického kosmického týmu. V ruském sojuzu letěla poprvé, předtím v raketoplánu. A třetím z posádky byl japonský kosmonaut, čtyřiačtyřicetiletý Akihiko Hoshide, rovněž poprvé na palubě lodi Sojuz, protože předtím se při své premiéře vydal na oběžnou dráhu v americkém raketoplánu. Přistáním z nynějšího kosmického letu završil celkem 141 dnů pobytu mimo rodnou Zemi. Dříve to bývala rekordní doba, dnes má ovšem Aki co dohánět, protože jeho americká kolegyně Suni se může pochlubit celkem 322 kosmickými dny (dostala se tím na 6. místo amerického žebříčku) a Jurij Malenčenko dokonce 642 dny!
Nejde ovšem o rekordy a umístění v tabulkách. Trojice má za sebou úspěšný a na zajímavou práci bohatý čtyřměsíční pobyt na oběžné dráze, o kterém bychom mohli sice říci, že šlo vlastně o rutinu nynějších posádek mezinárodní kosmické stanice ISS, ale nakonec dostala příležitost užít si četné zajímavosti a bezprostředně se podílet na přitažlivých událostech. Kosmonauti totiž například pracovali s japonským zásobovacím náklaďákem HTV-Kountori, s jeho evropským protějškem ATV-3 Arnaldo Amaldi a byli také u toho, když u stanice ISS zakotvila první soukromá nákladní loď Dragon při svém již plně operačním letu CRS-1. Zapomenout samozřejmě nesmíme ani na tradiční práci s ruskými náklaďáky Progress.
Na programu měla základní posádka 32/33 celkem třicet hlavních experimentů. Suni se těšila na podrobné posuzování vlivu fyzického cvičení na lidský organismus při pobytu v mikrogravitaci i na sledování kardiovaskulárního systému, věnovala se také experimentům připraveným žáky základních a studenty středních škol. NASA, Roskosmos i ESA stále intenzivněji věnují pozornost spolupráci se studenty již středních škol, ale nezavírají dveře ani před zajímavými nápady žáků do šestnácti roků. Je nesmírně důležité, aby se vytvořilo stále pevnější pouto mezi mladými lidmi a špičkovou vědou, kdy se prostřednictvím telemostů mezi Zemí a oběžnou dráhou, ale i možnostmi osobních setkání s kosmonauty vytváří prostředí plné nesmírně cenné inspirace: jde především o to, jak zabránit klesajícímu zájmu o přírodní a technické vědy. A zdá se, že bezprostřední spolupráce s kosmonauty tomu napomáhá. Byť je naše země členským státem ESA, bohužel nám v této oblasti ujíždí stále víc vlak, protože spíše ojedinělými a osamocenými případy se těžko můžeme chlubit, že jde o správnou cestu. Chybí ucelený vzdělávací program skutečně moderního typu.
Střídání posádek
Vraťme se ještě krátce na palubu ISS v uplynulých čtyřech měsících. Například Aki kromě jiného velmi starostlivě sledoval transport speciálního akvária s malými dvou- až čtyřcentimetrovými "průhlednými" rybičkami, známými jako paprskoploutvé medaky japonské. Poprvé tyto rybičky cestovaly do kosmu už v roce 1994 na palubě raketoplánu. Cílem je sledovat oslabení kostí rybek v prostředí mikrogravitace. Jde o první obratlovce, kteří se množili mimo Zemi v kosmickém prostoru. Experiment má značný význam pro získání dalších poznatků o chování pozemského organismu v podmínkách kosmického letu.
Na programu základní posádky 32/33 byly také pracovní výstupy do volného kosmu a vypuštění minidružice. Až do poloviny letošního září sdílela trojice společný pobyt na palubě stanice ISS se dvěma dalšími ruskými kosmonauty Padalkou a Revinem, s americkým kosmonautem Acabou z 32. základní posádky. Po jejich odletu přilétla na ISS už v říjnu dvojice nováčků Novickij a Tarelkin z ruského týmu a s nimi Američan Ford s již jedním absolvovaným kosmickým letem. Posádka stanice byla tak opět v plné šestičlenné sestavě. Velitelkou tohoto malého týmu se stala Suni Williamsová, která tuto neděli před návratem zpátky na Zemi předala velení svému kolegovi Fordovi, který nyní spolu s Novickým a Tarelkinem čeká na druhou polovinu prosince, kdy by měla plný stav posádky ISS doplnit rusko-americko-kanadská trojice Romaněnko, Marshburn a Hadfield, aby společně prožili Vánoce a uvítali nový rok, ale především, aby plnili další soubor experimentů. Z mezinárodní stanice ISS se totiž stala významná vědecká laboratoř, kdy výsledky prováděných experimentů přinášejí užitek mnoha oblastem pozemského života.
Národnostní zastoupení v posádkách opět odpovídá nejen mezinárodnímu charakteru programu stanice ISS, ale také materiálovému a finančnímu zabezpečení zúčastněných států. V příštím roce proto očekáváme také start dalšího italského kosmonauta Luky Parmitana (ISS 36/37), člena týmu ESA, v následující posádce ISS 37/38 by měl být například Sergej Rjazanskij, který se sice do kosmu vydá poprvé, ale v roce 2009 již "letěl" 105 dnů k planetě Mars v mezinárodním projektu Mars 500. A ještě do konce roku 2013 by měl na palubu ISS vstoupit další japonský kosmonaut Koichi Wakata, který má zkušenost již ze tří kosmických výprav.
