Spojené státy zase mají ve vesmíru raketoplán. Celkem příhodně pro dobu finančních škrtů je výrazně menší než jeho už vyřazení předchůdci, ale zato je o hodně záhadnější. O stroji, který nese označení X-37B, nevíme v podstatě nic.
Stroj vynesla do vesmíru raketa Atlas V přesně v 19:03 našeho času. Americké letectvo informuje pouze o datu startu a přesném okamžiku přistání (to až později). Zbytek informací je tajný.
Pentagon opakovaně uvádí, že malý raketoplán slouží pouze jako testovací zařízení pro jiné technologie, hlavně pro opakovaně použitelné dopravní prostředky do kosmu. Tvůrce stroje, firma Boeing, také zmiňuje možnost vývoje pilotovaných prostředků na jeho základě, například v tomto krátkém výtahu z příspěvku na vědeckou konferenci. Opět však chybí dostatek relevantních informací.
Miniraketoplán X-37B na oběžné dráze v představách grafika. Všimněte si solárních panelů, které stroj používá k výrobě elektrické energie.
Miniraketoplán X-37B po posledním přistání
Start rakety Atlas V s raketoplánem X-37B na palubě na mysu Canaveral 11. prosince 2012
Co tedy víme? Natankovaný raketoplán má hmotnost 4 989 kg. Podle Boeingu i zadavatele, tedy amerického letectva, je životnost plavidla ve vesmíru projektována na 270 dnů. Ale předchozí let trval o téměř 220 dnů déle. Podnikl ho sice druhý z prototypů X-37B, ale není jasné, proč by ho první exemplář nedokázal napodobit.
Stroj je v podstatě zmenšeninou vyřazených civilních raketoplánů v poměru 1:5. Je tedy dlouhý asi devět metrů a rozpětí křídel má zhruba 4,5 metru. Ve vesmíru umí získávat energii pomocí solárních panelů.
Miniraketoplán má dost velký nákladový prostor, aby nesl zajímavý náklad (přesně 2,1 × 1,2 metru). Předpokládá se, že na předchozích dvou letech stroje nesly měřicí a testovací přístroje, které byly v otevřeném nákladovém prostoru vystaveny extrémním podmínkám kosmu. Získané údaje se mohou velmi hodit například konstruktérům družic.
Velmi reálná je i možnost, že nesl sledovací zařízení. Ti odvážnější spekulují o možných zkouškách zbraňových systémů. Vyloučit to nelze, ale potvrdit rozhodně také ne.
Kudy létá
Předchozí 15 měsíců dlouhý let raketoplánu, pečlivě sledovali amatérští pozorovatelé, které tajemný objekt velmi lákal. Stroj se pohyboval po celou dobu po nízké oběžné dráze, zhruba ve výškách těsně nad 300 kilometrů. Poměrně čile na oběžné dráze manévroval. Na krátké chvíle se mu tak podařilo pozorovatelům i zmizet z dohledu, ale během nich těžko mohl provádět nějaké "vzrušující" činnosti (např. špehování cizích satelitů zblízka), protože nešlo o dlouhá časová období.
Miniraketoplán X-37B po přistání 16. 6. 2012 a odtažení do hangáru
Spekulovalo se o tom, že stroj by mohl špehovat zárodek čínské orbitální stanice "Nebeský palác", ale to je asi vyloučené. Dráhy obou strojů se míjely v podstatě v nejhorším možném úhlu a oba kolem sebe proletěly rychlostí lehce pod 30 tisíc kilometrů za hodinu. To nejsou nejlepší podmínky pro fotografování, shrnuje na blogu časopisu IEE Spectrum James Oberg.
Nově vypuštěný stroj vystoupal (už i podle amatérských pozorovatelů) znovu na nízkou oběžnou dráhu, ale více se dozvíme zřejmě během příštích pár dní, až se ho podaří zachytit.
Díky své schopnosti rychlého manévrování by ovšem mohl velmi dobře "na zakázku" sledovat místa, která jsou pro státní složky v danou chvíli zajímavá, ať už jde o výzvědné služby, nebo třeba armádu. Pravidelné a dlouhodobé sledování určitých částí Země lze patrně levněji realizovat pomocí běžných družic.
Aby bylo možné fotky vyhodnotit
Předchozí let také probíhal po dráze, která zabírala Zemi mezi 43 stupněm severní a jižní šířky (tedy oblast, kde leží celý Střední východ i například Afghánistán a Pákistán). Ta se evidentně nehodí pro sledování celé Země, protože stroj přeletí jen nad částí glóbu. Ale pokud máte sledovat určité místo na Zemi, po této dráze nad ním přeletíte podstatně častěji než v případě dráhy pokrývající celou Zemi. Abyste jedno místo sledovali neustále, museli byste zaparkovat o nějakých 36 000 kilometrů výše, a to chce nejen hodně paliva, ale také to může být pro řadu účelů daleko.
Na druhou stranu však raketoplán nesynchronizuje svoje průlety s během Slunce po obloze. Sledovací satelity (špionážní i meteorologické) obíhají na takzvané heliosynchronní dráze, a jsou tak de facto "sladěné" se Sluncem. Pozorované místo je pak vidět stále ve stejném světle, což výrazně zjednodušuje vyhodnocování snímků.
Fakt, že X-37B po této dráze nelétá, naznačuje, že nepoužívá výzvědné dalekohledy pracující na vlnových délkách viditelného světla. Přinejmenším tak tedy na stránkách BBC spekuluje Brian Weeden z nezávislé organizace Secure World Foundation, která sleduje využívání kosmu. Zda však záběry X-37B budou v příštím roce k dispozici třeba americkým generálům v Afghánistánu, to je doslova ve hvězdách.
