Před šedesáti lety začal pípat z vesmíru Sputnik. Letěl místo vodíkové pumy

První umělý satelit Země se zrodil z jiného, velmi odlišného programu nařízeného sovětským režimem: vyrobit mezikontinentální raketu, která bude schopna nést vodíkovou bombu.

Protože nebylo určeno, jak velká nálož to má být, byla raketa R-7 (rusky Р-7, byla první ruská mezikontinentální balistická raketa, známá pod přezdívkou Semjorka - rusky Семёрка) konstruována‚ na velmi velkou zátěž,“ svěřil se v roce 2007 agentuře AP Jurij Grečko, tehdejší kosmický inženýr.

Ze života Sputniku

• 27. května 1954 - Raketový inženýr Sergej Koroljov navrhl zkonstruovat umělý satelit Země.
• 1955 - Sovětský svaz a Spojené státy ve stejné době oznámily, že v roce 1958 v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku vypustí družice do vesmíru.
• 21. září 1957 - Vypuštění Koroljovova satelitu, jednotunového modulu naplněného vědeckými přístroji, zpožďují technické problémy. Jeho tým se nakonec rozhoduje vypustit méně ambiciózní verzi.
• 4. října 1957 - Sputnik 1 je vynesen do vesmíru. 
• 26. října 1957 - Sputnik přestává vysílat své slavné rádiové pípání.
• 4. ledna 1958 - Sputnik 1 klesá na oběžné dráze a zaniká v atmosféře po absolvování více než 60 milionů kilometrů na oběžné dráze. Během své mise oběhl zeměkouli celkem 1440krát.

Raketa měla být schopna dopravit pětitunovou jadernou nálož do vzdálenosti 8 000 kilometrů. Bez vývoje této rakety by podle vědců čas první sovětské družice nastal o mnoho let později. Když se však dostal do potíží vývoj jaderné hlavice, tým sdružený kolem Sergeje Koroljova se chytil příležitosti a to i přes nezájem režimu. 

„Vláda nahlížela na projekt družice jako na hračku, nezajímavou fantazii Koroljova,“ vzpomíná dnes Grečko. A chápali ji tak koneckonců i sami Koroljovovi kolegové.

„Ještě dva dny poté, co se z vesmíru poprvé ozvalo to slavné pípání, jsme ani my, ani naše vláda nedocenili, co vše to znamená,“ vzpomíná na dění před padesáti lety Boris Čertok, člen Koroljovova týmu. Dnes pětadevadesátiletý dosud aktivní vědec říká: „Většina z nás to brala skoro jako dětskou hru.“

Šedesát let v kosmu

Kolik je na oběžné dráze satelitů dnes?

Podle statistik je nyní na orbitách více než 1 300 satelitů

Američané měli svůj první satelit už rok po Sputniku.

Zdroj: Qz.com, USC, Wikipedia

Začátek kosmické éry odstartovali Sověti se svým Sputnikem právě před šedesáti lety.

Koroljovův tým původně chystal daleko velkorysejší projekt, než 58 kilogramů vážící Sputnik. Pod názvem Objekt D vznikala družice vážící 1000 kilogramů, zaplněná vědeckými přístroji. Pak se však přípravy zpozdily a Koroljov se začal bát, že ho Američané předstihnou. Vznikla tak myšlenka „nejjednoduššího“ Sputnika (v ruštině „souputníka“).

Píp - píp - píp - píp: Slyšel jsem signály z umělé družice Sputnik 1

Doslova po celém světě zavládlo po vypuštění Sputniku na oběžnou dráhu nadšení. Nejen radioamatéři v říjnu 1957 napjatě čekali u svých přijímačů, až poprvé uslyší to velmi vzdálené: píp - píp - píp. Byl to prý pocit, který dnes už nezažijete.

První pokusy o sledování družice, 7.10.1957

Do něj se kromě zařízení zajišťující jeho „přežití“ (baterií a ventilace, která měla zabránit přehřátí) nevešlo nic kromě radiového vysílače. Ten vysílal na Zemi údaje o teplotě a hustotě – prokázal tak alespoň to, že lze z vesmíru odesílat informace.

Sputnik odstartoval a v Sovětském svazu jako by se nic nedělo. Podle všeho sovětské vedení nepřikládalo experimentu příliš velkou váhu. Ukázalo se to i po startu Sputniku. První zpráva o Sputniku se v sovětském tisku objevila v krátkém znění na spodní straně novin. Až o dva dny později se dostala na první místo. Sovětský tisk tak reagoval na mediální lavinu, která se okamžitě rozpoutala na Západě.

Hlavní sovětský list rovněž popsal oběžnou dráhu Sputniku, aby „ho lidé mohli sledovat“. „Jeho let je možno pozorovat v paprscích vycházejícího a zapadajícího slunce pomocí nejjednodušších optických přístrojů (binoklů, dalekohledů atd.),“ uvedla tehdy oficiální sovětská agentura TASS.

Opomněla zmínit, že světlo, které putovalo na orbitě po obloze, není družice, ale dohořívající druhý stupeň rakety, která ho vynesla na oběžnou dráhu. Sám satelit nebyl běžným okem viditelný.

Koroljov, vizionářský konstruktér a tvrdý manažer, přesvědčoval mnoho let moskevské vládce, že je potřeba předehnat Američany ve vypuštění satelitu. Byla to tak trochu i politická otázka. Tým amerických vědců usilující o vyslání družice totiž vedl Němec Wernher von Braun, vědec, jenž vyvíjel za druhé světové války pro nacisty střely V2, které měly rozhodnout válku. Nakonec se na konci války vzdal Američanům a pokračoval ve výzkumu u nich.

Wernher von Braun (1912 - 1977), americký raketový konstruktér německého původu.

První umělá družice - Sputnik 1

Hlavní konstruktér sovětského raketového programu Sergej Koroljov.

Tehdejší vládce Kremlu Nikita Chruščov byl celosvětovým ohlasem prvního Sputniku nadšen. Okamžitě nařídil Koroljovovi, aby vypustil novou družici, tentokrát k výročí bolševické revoluce 7. listopadu. „Nevěřili jsme, že předběhnete se svou družicí Američany, ale dokázali jste to. 7. listopadu musíte předvést ještě něco nového,“ řekl podle Grečka Chruščov.

Díky Sputniku dnes máme GPS

Sputnik inspiroval americké vědce

Více v článku o historii navigačního systému GPS

V závodě s časem pak Koroljovův tým vyrobil novou družici, která už měla prvního pasažéra – psa Lajku. Satelit byl vynesen do vesmíru 3. listopadu. Pes zemřel po čtyřech hodinách kvůli přehřátí, Sovětům se nicméně podařilo ověřit, že do vesmíru lze vyslat i člověka.

Pro Koroljova, ústřední postavu sovětského kosmického programu, znamenal úspěch v kosmu radost, ale i hořkost. V žádné tehdejší zprávě o Sputniku nebyl zmíněn a jeho role byla známa pouze sovětským vládcům a lidem z jeho týmu. Chruščov později odmítl návrh Nobelova výboru nominovat Koroljova na prestižní cenu, protože kosmické úspěchy jsou „dílem celého sovětského lidu“.

Za použití částí textu vydaných k 50. výročí startu Sputniku. Do článku jsme doplnili informace o statistikách a využití satelitů.