Ke svému životnímu povolání se Karel Pacner dostal tak trochu příkazem shora. Přestože se během své novinářské a literární praxe věnoval prakticky výhradně vědě, nebyla to původně jeho první volba.
Když v roce 1959 nastoupil do redakce Mladé fronty, chtěl se mnohem spíše věnovat něčemu jinému: „Do té doby jsem hodně psal o filmu – rozhovory, reportáže, občas taky recenzi. Ve skrytu duše jsem doufal, že skončím v oddělení kultury,“ napsal sám Karel Pacner později.
Dopadlo to ovšem celé úplně jinak. Šéfredaktor Ivo Kalvínský ho poslal na tehdy jediné volné místo v tzv. „oddělení propagandy“, kde měl psát o vědě. Kalvínský pak mladého Karla Pacnera nasměroval dále do oblasti, která se pro Pacnera stala stěžejní, tedy ke kosmonautice. Šéfredaktor tušil dobře, ovšem měl smůlu, že jím vybraný redaktor tu snad nejdůležitější událost, první start člověka do vesmíru, prožil na vojně a ještě v nemocnici.
V Mladé frontě tak začala vznikat pravidelná stránka o kosmonautice, která postupně přerostla ve stále zasvěcenější texty. Karel Pacner rád uznával, že na tom měla zásluhu celá řada dalších lidí. V první řadě Antonín Vítek, který sice v té době působil z Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV, ale po dlouhá desetiletí byl jedním ze znalců světové kosmonautiky v Československu. Vítek stál také u založení českého klubu příznivců kosmonautiky SPACE. Vzhledem k době, kdy vznikl, zkratka byla oficiálně označována jako „Spolek pracovníků v astronautice“.
Rozhovor Jurije Gagarina a Karla Pacnera. "Jurije Gagarina jsem litoval. Když jsem s ním v létě 1966 dělal v Karlových Varech rozhovor, seděl přede mnou uštvaný člověk, který mechanicky – jakoby naučeně – odpovídal na mé otázky. Bez úsměvu a bez zájmu, jenom tím plnil svou povinnost, kterou mu někdo z nadřízených zařadil do programu. Byl v Československu na dovolené, ale místo odpočinku ho nejrůznější funkcionáři honili po besedách v továrnách a úřadech, na obědy a večeře."
Léta spisovatelská
Karel Pacner si k novinařině brzy přibral také psaní knih, které se během dob socialismu staly vzácným oknem do světa za hranice nejen naší země, ale také samotné planety Země. První z nich byla kniha Na obou březích vesmíru, ve které se snažil přiblížit čtenářům svět kosmonautiky ze zdrojů, které byly pro běžného čtenáře nedostupné, tedy různých periodik z tehdejšího SSSR. Sám byl překvapený, kolik informací se takto dalo získat, když si člověk dal tu práci a čas, aby vše prošel.
Skutečnou popularitu mu ovšem získala kniha, kterou si skutečně z velké části vyběhal. V roce 1969 se mu totiž podařilo dostat se na start letu Apolla 11. Sám uznával, že měl veliké štěstí na termín. Husákovská normalizace redakci Mladé fronty tehdy ještě nezasáhla nijak tvrdě, takže stačilo, když cestu schválilo vedení podniku. Nebyl ještě zapotřebí souhlas od politických orgánů.
Ne že by schvalování bylo úplně jednoduché. Novinářská latina praví, že vyčerpala redakci cestovní diety na kvartál. Cesta to byla ve své době pro československého novináře skutečně jedinečná, trvala tři týdny. „Vymyslel jsem si trasu Washington – Melbourne na Floridě – Houston – Santa Fe – Huntsville – New York. Na Floridě je kosmodrom, v Houstonu řídící středisko, ze Santa Fe si zajedu do Los Alamos, kde se za války vyvíjela první atomová bomba, a v Huntsvillu stavěl von Braun raketu Saturn 5,“ vzpomínal Karel Pacner.
Výsledky ovšem stály za to. Čtenářům Mladé fronty se díky tomu dostala do rukou série unikátních reportáží, která později přerostla v knihu s názvem … velký skok pro lidstvo. Vyprávění o letu Apolla 11. Jedna malá změna proti reportážím byla, že z textu musel zmizet Jiří Dientsbier, jenž mezitím dostal vyhazovat z Českého rozhlasu, pro který ještě v roce 1969 pracoval jako zpravodaj v USA.
Karel Pacner v Kennedyho vesmírném středisku, půl kilometru před soulodím Saturn 5-Apollo 11 den před startem.
Vzácné výlety za hranice normality
Kniha se stala ve své době v podstatě bestsellerem. Náklad prvního vydání z roku 1971 byl 24 tisíc výtisků a třebaže vyšla těsně před prázdninami, kdy knižní trh není nejživější, knihkupci ji rychle vyprodali. Albatros tehdy počítal podle autora s velkým dotiskem, ale z ministerstva kultury přišel pokyn, že náklad nesmí překročit 19 tisíc kusů. Ty se samozřejmě rychle rozprodaly.
Pacnerovy knihy se od té doby staly nezbytnou četbou pro každého fanouška vědy a techniky v Československu. Celkem jich napsal více než 40, vyšly ve více než 60 vydáních.
Sám za svou nejlepší knihu považoval druhé vydání dvoudílné knihy Kolumbové vesmíru, které vyšlo až po roce 2000 a do kterého tak bylo možné doplnit celou řadu informací dříve utajovaných či cenzurovaných.
Karel Pacner předvádí vesmírné pero i materiál z bajkonurského kráteru:
Láska druhá: špióni a vyzvědači
Zatímco do roku 1989 psal Karel Pacner téměř výhradně o vědě, a především kosmonautice, po sametové revoluci se mohl konečně svobodněji pustit do dalšího tématu, které ho zaujalo během krátkého pobytu v USA.
V roce 1969 si totiž na letišti v Dallasu koupil knihu, která se zabývala známým případem manželů Rosenbergovových, kteří byli v USA popraveni jako sovětští atomoví špioni. Kniha považovala jejich případ za justiční omyl, byť ve skutečnosti Rosenbergovi svým dílem opravdu přispěli k tomu, že se Sovětům podařilo jadernou zbraň okopírovat.
Karla Pacnera tehdy zaujalo, že kniha cituje celou řadu pramenů a děl v ČSSR nedostupných. Na základě odkazů z této knihy si začal objednávat ze Západu meziknihovní výměnnou službou v univerzitní knihovně další a další texty na toto téma. Normalizace mu tak umožnila věnovat se špionáži, ovšem jako soukromému hobby. Do novin o sovětské atomové špionáži psát nemohl.
Situace se změnila až po sametové revoluci, a Karel Pacner se pak s vervou pustil do nového tématu, třeba v seriálu (a pak knize) Československo ve zvláštních službách.
Byl to pro něj i způsob, jak se postarat, aby se nevrátila doba, ve které prožil většinu svého života. Pravda, nikdy se neocitl ve vězení, nepřišel ani o práci (i když k tomu párkrát zřejmě mnoho nechybělo), stejně jako ostatní obyvatelé „tábora mír“ se musel neustále hlídat, ohlížet a bát, zda nepřekročil některou z mnoha nezřetelných hranic mezi povoleným a nepovoleným. Strach, byť ne o život, patřil k životu a povolání.
Na rozdíl od řady dalších ovšem nepříjemnou dobu mnoha dalším zpříjemnil. Přinášel zprávy ze světa daleko za hranicí našich zkušenosti, které ukazovaly, co všechno dokázat lze. Sám o sobě říkal, že nikdy nebyl příliš zábavným společníkem, že spíš mlčel a poslouchal. Ale protože uměl poslouchat dobře a co zajímavého slyšel, neváhal předat dál, nakonec „zabavil“ doslova miliony lidí.
Novinář a publicista Karel Pacner
Těžko vybírat
Na stránkách Technetu můžete najít doslova stovky článků Karla Pacnera. My si pro vás dovolíme zopakovat malý výběr, který jsme sestavili k jeho 80. narozeninám v roce 2016.
- Jak se přísně tajný projev o Stalinových zvěrstvech dostal na veřejnost
Přečtěte si, jakou náhodou se legendární Chruščovův projev rychle dostal do oběhu i ve svobodném světě. - Nikdo se to neměl dozvědět. Tajné satelity zachraňovaly stanici Skylab
Když američtí astronauti poprvé přistáli u orbitální stanice Skylab, byla to troska. Uvnitř bylo nesnesitelné vedro a štít na ochranu proti Slunci připomínal balík starého železa. Škody na stanici zkoumala NASA pomocí špionážních družic armády. Veřejnost a hlavně nepřítel se nesměli nic dozvědět. - Vyhrál Izraeli válku, v mýdle měl bombu. Hledá se hrob slavného špiona
Eliahu Cohen byl jedním z nejlepších izraelských špionů. Syřanům poradil, aby svá palebná postavení osázeli stromy. Budou prý vrhat stín a krýt vojáky. Ve skutečnosti je podle nich přesně zaměřilo izraelské dělostřelectvo a zničilo. Padesát let po smrti špiona chce izraelská vláda konečně dostat Cohenovo tělo do vlasti. Průběh pátrání můžete sledovat na oficiální stránce iniciativy. - Za den vypil lahev whisky, kouřil, nenáviděl sport a zachránil Británii
Winston Spencer Churchill zemřel v neděli 24. ledna 1965. Bylo mu 90 let. V roce 1941 prodělal infarkt, ale lékař mu to zatajil, aby nezpanikařil. O tři roky později dostal takový zápal plic, že se lékař opět obával o jeho život. Churchill tehdy řekl dceři: „Když umřu, neznepokojuj se – válka je vyhraná.“ - Stalin svému synovi nepomohl. „Neměníme nadporučíka za polního maršála!“
Zatkli ho před 75 lety, ve středu 16. července. Byl oblečen do civilu a neměl žádné doklady. To by nebylo nic zvláštního. Sovětští vojáci, kteří padli do německého zajetí, měli na sobě všelicos. Jenže tento muž nebyl obyčejný voják. Jmenoval se Jakov Džugašvili a byl synem Stalina. - Opravdu Britové obětovali město, aby neprozradili špionážní operaci?
Prolomení německých tajných kódů byl nejdůležitější úspěch spojeneckých výzvědných sil během druhé světové války. Přesto není s největší pravděpodobností pravda, že britský premiér kvůli utajení tohoto úspěchu nevaroval obyvatele města Coventry před hrozícím náletem. - Zemřel muž, který vymyslel, jak letěl na Měsíc. Nikdo mu nevěřil
V dubnu 2014 zemřel Dr. John Houbolt, jeden z architektů projektu Apollo. Bylo mu 95 let. Tento aerodynamik vymyslel způsob letu na Měsíc, který zpočátku ostatní odborníci považovali za nemožný. Spočíval v setkání dvou strojů na oběžné dráze Měsíce. - Vlasovci zachránili Prahu, Američané je zradili a Stalin nechal popravit
V německých uniformách, ale s označením ROA, šli lidé generála Vlasova na pomoc Praze. Zatímco jinde Němci kapitulovali, v Praze bojovali urputně dál. Jeden z článků našeho speciálu k 70. výročí konce druhé světové války - celý seriál o pražském povstání den po dni najdete zde. Originálními ilustracemi jej doplnil Karel Jerie. - Špioni nad Bajkonurem: jak létala ruská kopie raketoplánu
Na začátku 80. let dvacátého století zjistili analytici amerických tajných služeb na snímcích ze špionážních družic, že na Bajkonuru se začíná „dít něco velkého“. Sověti začali připravovat podmínky pro vypouštění rakety Eněrgija, která měla vynášet raketoplán Buran i kosmickou bitevní stanici Poljus. - Víte, co vám tajně létá nad hlavou? Družice vás „poznají po hlase“
Co přesně dokážou dnešní špionážní družice, ví jen pár zasvěcených. Odhalí ponorku v hloubce 400 metrů a odposlechnou tři miliony hovorů a datových přenosů za minutu. Seznamte se s tím, co vám tajně létá nad hlavou. - Deník z cesty na Měsíc: Při startu se třásla země, u ucha mi střílel kulomet
Karel Pacner byl jako jeden ze tří Čechů přímo u startu rakety Saturn 5. Speciálně pro Technet.cz upravil své deníkové zápisky a fotografie z cesty na floridský kosmodrom v USA. - Šlo o život v každém okamžiku. První muž ve volném kosmu málem uhořel
Kosmonautovi Alexeji Leonovovi šlo při první vesmírné vycházce o život. Kvůli nafouklému skafandru se nemohl vrátit zpátky do lodi, uvnitř ní byla třaskavá atmosféra. A když přistáli na Zemi, nikdo je na Sibiři nemohl najít. - Zemřel muž, který Gagarinovi podstrčil tajný kód na ovládání své lodi
Oleg Genrichovič Ivanovskij byl šéfkonstruktérem Vostoku, kosmické lodi, která na oběžnou dráhu kolem Země vyvezla prvního člověka. Těsně před startem to byl právě on, kdo byl Gagarinovi nejblíž. Předtím byl i u toho, když vzlétl Sputnik a později i Sputnik 2 s Lajkou. Zemřel 18. září 2014. - Ukradená bomba: Proč Západ nevěděl o ruském atomovém programu
Nad sovětskými agenty v programu americké atomové pumy se po válce začala stahovat mračna a většina z nich byla odhalena. Ale Západ vůbec neměl tušení, jak probíhá jaderný program v SSSR. Západní agenti na rozdíl od těch ruských žádné úspěchy neslavili. - Kosmonauti se kdysi málem postříleli. Zavalení horníci naštěstí nemají zbraně
Po osmnácti dnech zapomněli kosmonauti ze Sojuzu 9 chodit. Dvojice astronautů se kvůli neshodám během letu Saljutu 5 málem pozabíjela. - Příběh chilských horníků, kteří uvízli v roce 2010 na několik týdnů v těsném podzemí, skončil nakonec šťastně (i když někteří zachránění se potýkají se zdravotními i psychickými problémy). Článek, který si můžete přečíst, vznikal ve chvíli, kdy vůbec nebylo jisté, zda se v podzemí mohou pohybovat, jak dlouho budou muset dole zůstat, zda někoho z nich nepostihne vážné akutní onemocnění atd.
- Atomová bomba zastavila i Stalina. Diktátor nevěřil, že může zničit město
Svržení prvních atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki mělo větší význam, než se až donedávna vědělo. Zabránilo totiž sovětskému diktátorovi Josefu Stalinovi v rozšiřování komunistického panství. - Američané vyzvedli sovětskou ponorku, nic netušící Rusové jim mávali
Začátkem roku 1968 se Sovětům ztratila v Tichém oceánu ponorka K-129 . Nakonec ji nenašlo sovětské válečné námořnictvo, ale americké, které postavilo speciální loď a nelitovalo nákladů, aby se k vraku dostalo. Přísně tajná operace, při které Američané vyzvedli ze dna oceánu ruskou ponorku s jadernými hlavicemi, proběhla přímo před očima ruského plavidla. Podrobnosti o této akci odtajnila americká výzvědná služba teprve nedávno. Druhý díl seriálu najdete zde. - Lenin: Pověste je bez jakéhokoli váhání, aby to lidé mohli vidět
„Soudruzi! Rebelie v pěti kulackých okresech musí být bezohledně potlačena. Pověste bez jakéhokoli váhání, tak aby to lidé mohli vidět, nejméně stovku známých kulaků, boháčů, pijavic,“ napsal Lenin svým soukmenovcům v září 1918. V Rusku začínal hladomor a státní teror. - 1961: Výbuch největší atomové bomby všech dob oslavil komunistickou stranu
Na zem se snesla 30. října 1961. Půl tuny vážily jenom její padáky. Samotná bomba měla 25 tun. Atomový hřib, který způsobila, měl výšku 64 a průměr 40 kilometrů. Rázová vlna oběhla Zemi třikrát. - Podvod: Američané na Měsíci vůbec nepřistáli. Nebo snad ano?
V červenci 2009 ještě internetový trolling snad ani oficiálně ještě neexistoval, nebo alespoň neměl své jméno. Přesto se nám (a zejména Karlu Pacnerovi) tehdy povedlo doslova vytrollit náruživé konspirační teoretiky, kteří z nejrůznějších důvodů věří (lépe řečeno jsou si jistí), že Američané na Měsíci nikdy nepřistáli. Z Měsíce přece nejsou vidět hvězdy a měly by, kosmonauti mají různé stíny a ty by přitom měly být stejné, pod přistávacím modulem by měl být kráter a není tam.
