"Výzkumy. Přestaly. Dávat. Smysl." Tímto frustrovaným povzdechem překvapil své příznivce Nate Silver, vycházející hvězda amerických prezidentských voleb. Tedy ne že by se mladý statistik voleb nějak osobně účastnil. Je autorem pokročilé metody předpovídání volebních výsledků. Dlouhodobě sleduje stovky různých volebních průzkumů, učí svůj algoritmus, jak výsledky zbavovat šumu a jak odhadnout jejich odchylku.
Nate Silver, americký statistik a spisovatel, specializuje se na predikci výsledků voleb.
Výsledkem je jeden z nejúspěšnějších volebních modelů v dějinách USA. Silver mimo jiné správně odhadl 49 států z padesáti v prezidentských volbách 2008, v posledních pak předpověděl vítěze všech padesáti států. A to i přes zmíněný povzdech, který se ostatně týkal jen lokálního vzestupu a poklesu republikánských preferencí.
Volební průzkumy jsou v USA hotová věda, ve které se točí nemalé peníze. Jenže to je Amerika, stabilně rozdělená mezi republikány a demokraty.
V Česku je situace diametrálně odlišná. Nemůžeme vycházet ze staleté výzkumné tradice, česká politická scéna je rozdrobenější a těkavější. Podobně je na tom i typický český volič, který nebývá tak věrný "svým" stranám, a jeho chování je tak více ovlivnitelné aktuálními zprávami a o to méně předvídatelné.
Je zde cítit jistý paradox: čím těkavější voliči jsou, tím spíše se nechají ovlivnit novými informacemi, třeba i výsledkem nejnovějšího průzkumu. Ale čím jsou voliči těkavější, tím méně spolehlivý takový průzkum bude.
Výzkumné agentury tomu čelí různými typy průzkumů. Obvykle tedy nepředpovídají, jak dopadnou volby, ale pouze různými způsoby zachycují náladu ve společnosti a přenášejí ji na stranické preference či volební model (o rozdílech různých průzkumů čtěte v tomto článku).
Průzkumy berme s rezervouNázor kolegy Jana Wirnitzera na volební průzkumy i vysvětlení důležitých metodických základů si přečtěte v tomto článku. |
"Průzkum určuje agendu, kdo je relevantní strana a kdo ne," říká Michal Škop, zakladatel KohoVolit.eu. "Podle mého tyto průzkumy mohou i rozhodnout volby, zvláště v situaci, kdy jsou výsledky těsné." Mluví o situaci, kdy průzkum předpoví, že některá z malých stran překročila pětiprocentní hranici, a tato strana pak dostane šanci u dalších voličů.
"Výsledky mohou upozornit na novou stranu, která má šanci na vstup do sněmovny, a tak její šance ještě zvýšit. Definitivní výsledek je samozřejmě především v rukou politiků, na nich záleží, jak strana takovou šanci využije," dodává Stanislav Hampl, analytik ze Střediska empirických výzkumů (STEM).
Chcete se vézt na voze s kapelou? Nebo fandíte smolařům?
Nejznámějším dopadem různých předběžných šetření a průzkumů je tzv. bandwagon effect, jeho dopad na předpověď voleb studují vědci již přes půl století. Jméno odkazuje na vůz, na kterém se veze kapela, a který ostatní následují. V praxi jde jednoduše o změnu vlastního názoru na základě toho, co je právě populární. Někteří lidé zkrátka chtějí být na straně vítěze.
Zajímavé je, že lidé, kteří takto názor změní, si vůbec nemusí uvědomovat, že jej změnili ve snaze být ve vítězném táboře, a racionalizují si přeběhnutí nějak jinak. V pozadí této snahy však může být nechuť prohrávat, averze k riskování či jednoduše snaha nevyčnívat z většinově schválené normy. "Je s tím spojena i rezignace na podporu strany, která podle průzkumů nemá šanci," doplňuje Hampl ze STEM.
Je strana "volitelná"? Nechci svůj hlas vyhoditAsi nejzásadnější dopad mají průzkumy voličských preferencí na vnímání toho, kterou ze stran "má cenu volit" a u které by to byl "vyhozený hlas". Zvláště u malých stran je překročení pětiprocentní hranice vnímáno některými voliči jako jasný signál. Česko má na rozdíl od USA velké množství stran, které mají reálnou šanci dostat se do parlamentu, a každé volby jsou tu strany nové. Zpráva, že je nějaká z nových stran "volitelná", tedy že v průzkumu získala podíl přes pět procent , může být významným signálem pro další sympatizanty této strany. Pokud je to váš případ, věnujte pozornost metodice průzkumu. Některé předvolební průzkumy se ptají na stranické preference, jiné na to, koho budou lidé volit. To jsou podstatně odlišné otázky. Další odlišnosti vyplývají z různých přepočtů stranických preferencí na prezentovaná procenta. "Příklad bychom našli třeba před volbami v roce 2006: tehdejší dubnový průzkum STEM zjistil stranické preference KDU-ČSL na úrovni 4,9 %," vzpomíná Hampl. To bylo v médiích vykládáno jako ekvivalent toho, že se nedostanou do sněmovny. Jenže stranické preference vyjadřují procenta za všech respondentů. "Tedy i těch, kteří k volbám nechtějí jít nebo nevědí, komu by dali hlas. Jestliže by se takovýto výsledek jen jednoduše přepočítal na pravděpodobné a rozhodnuté účastníky voleb, znamenal by pro lidovce asi šestiprocentní volební zisk," připomíná Hampl. "Pokud se něco takového stane v době předvolební kampaně, může to samozřejmě rozhodování voličů poznamenat." Pro strany navíc není důležitá jen pětiprocentní hranice, ale i hranice 1,5 procenta platných hlasů. Ta znamená, že dostane od státu příspěvek 100 Kč za získaný hlas. Strany, které překročí 3% hranici, získají stálý roční příspěvek ve výši minimálně šesti milionů korun. Takže voliči se mohou rozhodnout svou stranu podpořit, i když mají pocit, že se nedostane do sněmovny. Z pohledu malých stran se tedy každý hlas počítá nejen obrazně - jakožto vyjádřená podpora - ale i doslova, ekonomicky. |
V rámci bandwagon efektu tedy volební průzkumy pomáhají straně, která má náskok, protože lidé se chtějí k jejímu (předpovídanému) úspěchu připojit, i kdyby to znamenalo upravit své preference. V přímém protikladu je tu však i efekt opačný, tzv. underdog effect (z anglického underdog, což lze přeložit jako smolař nebo člověk, který nemá velké šance na vítězství). Také tento efekt je známý již minimálně od padesátých let minulého století, a popisuje situaci, kdy předpovídaný neúspěch nějaké strany naopak mobilizuje některé voliče v tom, aby podpořili příslovečného Davida proti Goliášovi.
Oba efekty jsou dobře zdokumentované a tam, kde se volební preference měří dlouhodobě a stejnou metodikou, se mohou statistikové pokusit jejich vliv předpovědět a výsledky podle toho upravit. To se ovšem v českém prostředí obvykle nedělá. a publikované výsledky tedy ukazují jen to, co bylo naměřeno.
Líní voliči velkých stran a stydliví rasisté
"Zajímavé bude, jak se projeví výsledky průzkumů na volebním výsledku ODS, zda se nakonec neprojeví underdog effect," míní Hampl. "A v případě dlouhodobě vedoucí strany volebních průzkumů ČSSD existuje naopak riziko, že část jejích voličů může ukolébána k volbám nejít." Zanedbat totiž nelze ani dopad předvolebních průzkumů na voliče velkých stran. Pokud jejich strana s přehledem vede, mohou si říci, že vlastně jejich hlas ani není zapotřebí, a místo do volební místnosti tak zamířit na dovolenou.
Na co si dát pozor
|
Posledním zkreslením, které zmíníme, je Bradleyho efekt, pojmenovaný podle starosty Los Angeles Toma Bradleyho. Afroamerický kandidát na senátora vytrvale vedl v průzkumech, ovšem volby nakonec vyhrál jeho protikandidát. Obecně se předpokládá, že lidé se ve výzkumech zdráhali nevyjádřit černému kandidátovi podporu, aby nebyli, byť nevysloveně, nařčeni z rasismu.
Tento efekt se samozřejmě může projevit u jakýchkoliv odpovědí, které nějakým způsobem vystupují mimo vnímanou společenskou normu. V Česku by se to mohlo týkat preferencí stran, které jsou vnímány jako krajní levice, nebo naopak krajní pravice. Záleží také na způsobu výzkumu. Odpověď, která není společensky "přijatelná", sdělí respondenti snáze přes internet než dotazovateli přes telefon. Internetové dotazování má ovšem zase celou řadu jiných zkreslení.
Volební klání jako koňské dostihy
George Horace Gallup (1901 - 1984), americký novinář, statistik a průkopník nových metod výzkumu veřejného mínění (foto z roku 1978).
Bez průzkumů by volby byly mnohem překvapivější a nečekanější. Ale už více než sto let je předvolební klání prezentováno médii ve stylu závodů. Anglický termín "horse-race journalism" má původ v americkém Bostonu roku 1888, kdy místní noviny Boston Journal poprvé mluvily o kandidátech jako o koních a sledovali průběh klání, jako když komentátor popisuje předbíhání na dostihové dráze.
Krajinu volebních průzkumů a výzkumů veřejného mínění obecně definitivně proměnil George Gallup, který ve třicátých letech 20. století zavedl kvótní výběr a později založil společnost Gallup, jež se stala legendou mezi výzkumnými společnostmi. Průzkumy veřejného mínění jsou od té doby pevnou součástí mediální krajiny, a i proto je dobré naučit se je číst a rozlišovat mezi jejich různými typy.
Sportovně-komentátorské pojetí voleb, čerpající průběžná data z průzkumů, má dokonce i výhody Zvyšuje volební účast, nutí novináře soustředit se na předvolební klání a zdůrazňuje běh do cíle - voleb. Zároveň však může odvést pozornost od důležitých otázek. A v případě, že lidé nebudou rozlišovat mezi věrohodnými průzkumy a průzkumy na objednávku a mezi volebními preferencemi a volebním modelem, mohou tyto průzkumy výrazně ovlivnit složení Parlamentu.
Stovky milionů korun vynaložené na celorepublikové volby tak mají svůj důvod. Je to nejdražší, ale také nejspolehlivější volební průzkum.
Aktualizace: Rozšířili jsme boxík Na co si dát pozor o vysvětlení potenciálu.
