Mohutná halda, která se postupně drobnými krůčky přesouvá krajinou podél dálnice D11 v prostoru mezi obcemi Vyšehořovice, Nehvizdy a Horoušany, nevypadá z dálky nijak výjimečně. Tvoří ji odpad v podobě pískovců, břidlic a dalších jílovitých usazenin, který pochází z probíhající těžby lupků v přilehlém povrchovém jámovém dolu.
Přivedlo nás sem očekávání nálezů druhohorních zkamenělin, které se ve zdejších lomech často nalézají. A skutečně se po chvilce hledání v pískovcích objevují otisky ulit dávných mořských tvorů.
Z boků haldy vykukuje metr čtvereční velký, těžbou ze země vyrvaný blok zkamenělých písčitých čeřin ze dna pradávného moře. Lokalita je známa především zkamenělinami rostlin ve sladkovodních jílovcích. Těch se zde našlo více než 80 druhů.
Různé zkameněliny v lomu Nehvizdy v roce 2017. Zcela vpravo je zkamenělé a zuhelnatělé dřevo.
Nejstarší nález stop dinosaurů v Čechách?
Místní nálezy ukazují, že před nástupem moře byla zdejší krajina poseta četnými jezery, na jejichž březích rostla pestrá teplomilná flóra. V místních vyšehořovických lomech prý koncem 19. století profesor Josef Velenovský dokonce nalezl zkamenělé stopy sauropoda, obrovitého býložravého dinosaura. Kdyby to byla pravda, jednalo by se o nejstarší nález dokazující přítomnost dinosaurů v prostoru dnešních Čech. Nález však nebyl dostatečně zdokumentován a není tedy bezpečně prokázán.
Máte doma „poklad“?Máte-li k dispozici historické fotografie, plány, dokumenty či jakékoli další materiály se vztahem k popisovanému těžebnímu regionu, obraťte se, prosím, na Oblastní muzeum Praha-východ v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi na adresu: martin.hurka@ompv.cz. Materiály zapůjčené k okopírování budou v pořádku vráceny! |
Lom ovšem neodhaluje pouze zkameněliny. Místní pískovec, dnes „odpadní“ materiál, má dlouhou historii svého využití. Je součástí celistvé oblasti v severovýchodním okolí hlavního města, která se zásadním způsobem podílela na zásobování středověké Prahy daným stavebním materiálem.
Značná část gotických domů, kostelů a jiných staveb byla postavena právě z pískovce dovezeného z tohoto rozlehlého regionu. Další lomy byly v Zápech, Brandýse, Toušeni, atd. viz boxík Pískovec pro Prahu.
Pískovec musel v Praze soutěžit s jiným snadno dostupným stavebním kamenem – opukou. Opuka ovládala románskou Prahu, kdežto v gotice nastal rozmach stavitelství z pískovce.
Zkameněliny v lomu v Nehvizdech. To, co vidíte jsou zkamenělé chodbičky živočichů, kteří se zavrtávaly nebo plazili po mořském dně.
Šest set domů za čtyři roky
V gotické době, především ve 14. století, nastává v Praze obrovský stavební boom. Karel IV. nechává stavět Karlův most, chrám sv. Víta a především se zběsilým tempem buduje zbrusu nové město – Nové Město pražské. Do čtyř let od založení roku 1348 bylo postaveno na 600 domů. Celkový plán počítal snad s pěti tisíci domy, což se však podařilo uskutečnit až o mnoho staletí později.
Pískovec pro PrahuNejvětší kompaktní oblast, ve které se ve středověku těžil pískovec na pražské stavby, se nalézala v prostoru ležícím severovýchodně od města až k řece Labi. Mezi hlavní místa těžby můžeme zařadit lomy v pásu táhnoucím se od Horoušan přes Zápy, Brandýs nad Labem až do Kostelce nad Labem. Těžilo se ale i blíže Prahy v okolí Hloubětína a Proseka. Tato severovýchodní oblast však nebyla jediným zdrojem. Pískovec se vozil třeba z Kamenných Žehrovic. |
Řada pražských gotických staveb z pískovce se dochovala dodnes. Slouží tak jako živá ukázka nádhery města, které ve své době vévodilo střední Evropě. Písemných pramenů ze 14. století, jež by tento stavební rozmach podrobně dokumentovaly, je pomálu.
Naprosto unikátní postavení mezi nimi zaujímají účty ze stavby svatovítské katedrály dochované z let 1372-1378. V nich se dozvídáme nejen, jakým způsobem postupovaly stavební práce týden po týdnu, ale také ze kterých lomů byl kámen dovážen. Objevují se jména užšího vedení stavby, ale i kameníků nebo prostých povozníků. Účty se shodou okolností vztahují také k v úvodu představené těžební lokalitě mezi třemi středočeskými obcemi.
Patnáct grošů za cestu
Přenesme se do druhé poloviny 14. století. Je přelom června a července 1372 a na velkou inspekční cestu po kamenolomech se společně vydávají šéf stavby katedrály „magister operis“ Petr Parléř a stavební účetní Ondřej. Postupně navštěvují lomy v Horoušanech, Zápech, Brandýse nad Labem a Kostelci nad Labem, aby zjistili stav těžby a možnosti jejího rozšíření.
Vezmeme-li v potaz čas strávený v místech lomů a dobové dopravní možnosti, jeden den jim na celý výlet nestačí – dva či tři dny jsou pravděpodobnější. „Služebku“ si nechali vyúčtovat, a tak víme, že utratili 16 grošů. Jedou krajinou, ve které často potkávají povozy naložené nalámanými pískovcovými bloky či k nim tu a tam z lomů a lůmků doléhá ťukání kamenických kladiv. Prašné cesty jim dopřávají dostatek času pohovořit o nových událostech.
Slavné středověké iluminace z Norimberku zobrazující širokou škálu středověkých řemesel včetně kamenictví a povoznictví. Pocházejí sice z 15. století, ale vyobrazené postupy jsou shodné s dobou popisované těžby v lomech u Nehvizd.
Opat zderazského kláštera před nedávnem daroval pro stavbu katedrály klášterní pozemky u Horoušan. Horoušanský lom oba pány očividně zaujal. O týden později se do něj vracejí. Vzdálenost Horoušan od katedrály je kolem 30 kilometrů. Cestou možná prohodí pár slov s povozníkem Velislavem. S ním se znají, vezl je i při předchozí návštěvě Horoušan. Za obě jízdy dostane odměnu 15 grošů a nějaké drobné.
Účty ke svatovítské katedrále vyšly koncem devatenáctého století edičně tiskem.
Pro nový lom byl vyčleněn pozemek kruhového tvaru o průměru 40 loktů (tj. necelých 25 metrů). Parléř nechává vykopat příkop, který daný prostor vymezí. Na počátku těžebních prací je nejprve třeba, aby nádeníci odstranili zeminu a horní rozpraskané a sypající se vrstvy pískovce.
Když už se dostali na vrstvu pevného kamene, povolávají vrchního lamače Duchka, aby ložisko zkontroloval a určil postup dalšího lámání. To se již v Horoušanech Vaněk, Havel, Mařík, Strnad, Vítek a další místní poddaní zderazského kláštera těší, že si v příštích měsících a letech vydělají povoznictvím nějaký ten groš. Možná již nějakou zkušenost mají.
Těžba kamene, který se ze země v daném prostoru dobýval odjakživa, skončila až kolem poloviny 20. století. Jeho oblíbenost naznačuje i 400 let starý výrok Jana z Habartic, který místní skály brání jako „klenot pěkného kamene k hradu Pražskému“.
A ještě něčím je „magický“ trojúhelník mezi obcemi Vyšehořovice, Nehvizdy a Horoušany památný. Ve starých pískovcových lomech se po svém seskoku 29. prosince 1941 nakrátko ukryli parašutisté výsadku Anthropoid, kteří 27. května 1942 provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Původní malebné kamenolomy se slujemi a jezírkem však byly v 70. a 80. letech 20. století zasypány a rekultivovány v rozsáhlý lán. Dnes už byste je tak v terénu hledali marně. Na snímcích vidíte průmyslovou těžbu lupků.
