Na mnoha místech Číny se totiž dodnes udržují legendy o mytických tvorech, jako jsou „Zlatá kuřata“, „bájní ptáci“ nebo draci, přičemž podnět ke vzniku těchto pověstí zavdaly náhodné objevy zkamenělin, se kterými se lidé již v dávných předvědeckých dobách běžně setkávali. Příkladem mohou být fosilní stopy z Pevnosti lotosové hory nebo z Tibetu, kde dodnes inspirují legendu o bájném králi Gesarovi z Lingu.
Nyní se po stopách „bájného Fénixe“ v Číně pouští také paleontolog Scott Persons z Univerzity v Albertě. Ten ve spolupráci se svým čínským kolegou Tsing Lidou podrobně prochází záznamy o bájných ptácích ze starých pověstí, aby vymezili potenciální výskyt dalších, dosud neznámých lokalit s fosilními nálezy dinosauřích stop. Je to jedna z mála příležitostí, kdy profesionální paleontolog zcela vážně využívá údaje z místního folklóru. Ústní tradicí jsou totiž tyto informace velmi věrně přenášeny v některých případech i po celá staletí.
Podobné fosilní stopy druhohorních dinosaurů utvrzovaly dávné Číňany (ale také evropské poutníky v Portugalsku, severoamerické indiány, jihoafrické Sany a domorodé Austrálce) ve víře v magickou silou obdařené mocné bytosti, draky nebo obří ptáky.
Persons konstatuje, že obří tříprsté stopy velkých teropodních dinosaurů otisknuté v kameni byly vždy považovány za stopy obřích mytických ptáků, jakým je i bájný Fénix. U mnoha erozí odkrytých stop stavěli místní lidé malé i větší svatyně a chrámy, aby vzdali poctu dle jejich mínění nadpozemským tvorům, nadaným neobyčejnými schopnostmi. Tyto svatyně lze na mnoha místech čínského venkova najít dodnes, ačkoliv často již napůl zbořené a nacházející se třeba u silnice nebo na soukromých zahradách.
Důkazem, že folklór je velmi užitečným vodítkem, může být i objev, který Tsing učinil letos v létě v odlehlé vesnici u pobřeží čínského Žlutého moře. Na ploše o rozloze fotbalového hřiště zde bylo nalezeno několik set (a možná dokonce přes tisíc) fosilních stop nejméně sedmi rozdílných druhů dinosaurů různé velikosti a věku.
O tříprstých stopách teropodů si dávní obyvatelé místa jejich výskytu učinili v podstatě správnou představu, odpovídající znalostem jejich doby. Ptáci jsou vlastně posledními přežívajícími teropody a anatomie jejich nohou je anatomii nohou obřích neptačích teropodů velmi podobná. Kdyby tehdejší lidé věděli o druhohorních teropodech, nepochybně by stopy správně určili jako jejich pozůstatky. Takto z nich učinily stopy nadpozemských ptáků, protože neznali žádného zástupce ptačí říše, který by se velikostí byť jen blížil původcům stop.
A konečně – dokázal by jakýkoliv dnešní tvor zarazit svou stopu do tvrdé skály? Vysvětlení, které se nabízelo, bylo tedy jediné – původci stop museli být nadáni zcela neobvyklými, fantastickými schopnostmi. Nemohlo jít o stvoření, která by se v přírodě běžně vyskytovala.
O hlubokém geologickém času a postupné fosilizační proměně částí těl (nebo v tomto případě projevů životní činnosti organismů) tehdy nikdo neměl nejmenší potuchy. Četné legendy o dracích se každopádně objevují i ve staré čínské literatuře. Lze je vysledovat minimálně až do 4. století před naším letopočtem (doby, kdy na našem území sídlili keltští Bójové), přičemž šlo o objev údajných dračích kostí z provincie S’-čchuan. Jak dodává sám Persons, lidé se o neobvyklé a nebezpečné tvory zajímali odedávna, a to z velmi důležitého důvodu – strach z predátorů patřil k základním instinktům, sloužícím našim předkům pro přežití.
Dnes jsme v našem relativně bezpečném civilizovaném světě již o tento instinkt do značné míry přišli, ale pro člověka ze vzdálené minulosti znamenal často rozdíl mezi přežitím a smrtí v podobě stisku čelistí tygra, medvěda nebo vlka. Malým odkazem k tomuto faktu jsou pak právě i dodnes paleontology vyhledávaná místa, uctívající zkamenělé doklady existence „bájných tvorů“.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi, včetně bohatého odkazového rejstříku, najdete zde.
