Závodní hydroplány Macchi rychlostní rekordy
Závodní letouny od firmy Macchi, vpředu typ Macchi M.39
Slavnou kapitolu historie italského letectví napsaly rychlostní závodní hydroplány Macchi M.39, M.52, M.52R, M.67 a vrcholný M.C.72. Stroje vznikaly v průběhu několika let pro slavný Schneiderův pohár, což byl prestižní rychlostní závod hydroplánů.
Závod se konal v letech 1913 až 1931 s několika přestávkami (nejdelší během první světové války), celkem to bylo dvanáct ročníků s místy konání v Monaku, Velké Británii, Itálii nebo Spojených státech. Zde si dovolíme malou odbočku, při posledních dvou ročnících 1929 a 1931, konaných ve Velké Británii, zvítězil hydroplán Supermarine S.6, resp. Supermarine S.6B šéfkonstruktéra Reginalda. J. Mitchella, přičemž zkušenosti získané při jejich konstrukci určitým způsobem pomohly i ke vzniku legendární stíhačky Spitfire.
Ale zpět ke strojům italským. Závodní Macchi M.39 z roku 1926 byl postaven ve třech exemplářích (k nim přibyly ještě dva tréninkové kusy s větším rozpětím a plochou křídla). Roku následujícího to byly tři Macchi M.52, plus navíc jeden rekordní Macchi M.52R se zmenšeným rozpětím křídla. V roce 1929 následovaly tři Macchi M.67 a poslední typ z řady – Macchi M.C.72 z roku 1931 – vznikl v pěti exemplářích.
Italský závodní hydroplán Macchi M.39
Z uvedených typů Macchi se stal vítězem na Schneiderově poháru pouze typ M.39, a to v devátém ročníku konaném v roce 1926 na Hampton Roads ve Spojených státech, kdy na něm pilot Mario de Bernardi zalétl určenou trať průměrnou rychlostí 396,69 km/h. Druhá a třetí místa zde vyzdvihovat nebudeme.
Naopak vyzdvihnout musíme rychlostní rekordy. Uveďme dva nejslavnější.
Dne 30. března 1928 dosáhl Mario de Bernardi na M.52R rychlostního rekordu 512,776 km/h. Jako první tím Překonal dvě „opticky silné“ rychlostní mety, zkrátka „kulaté hodnoty“ rychlostí vyzývající ke svému pokoření, které tenkrát představovaly 500 km/h a 300 mph (tj. po našem 483 km/h).
Na posledním typu Macchi M.C.72 dosáhl 23. října 1934 rychlostního rekordu 709,207 km/h poručík Francesco Agello. Jako absolutní rychlostní rekord byl překonán až v roce 1939 německým prototypem pozemní stíhačky Heinkel He 100 V8 (ale té rekord dlouho nevydržel). V kategorii hydroplánů s pístovým motorem je však rychlostní rekord stroje M.C.72 stále platným.
Italský závodní hydroplán Macchi M.52R
Italský závodní hydroplán Macchi M.C.72
Závodní rychlostní hydroplány Macchi M.39 a výše byly prací šéfkonstruktéra Maria Castoldiho. Kvůli snaze o aerodynamickou čistotu dostaly letouny ploché povrchové chladiče. Chladiče chladící kapaliny motoru se nacházely na křídle, případně i na plovácích a jejich vzpěrách, chladiče oleje zase na spodku přídě trupu pod motorem, případně i na trupu (boky, spodek) za pilotní kabinou. Pilotní kabina byla co nejvíce utopená, aby nenarušovala horní linii trupu.
Italský závodní hydroplán Macchi M.67
Závodní hydroplány, vpředu tři tmavé (ve skutečnosti červené) italské od firmy Macchi. Vidíme dva Macchi M.67 (na trupu s čísly 7 a 10) a jeden Macchi M.52R (číslo 4). Vzadu jsou britské Supermarine S.6 (číslo 2) a Supermarine S.5 (číslo 5).
K pohonu rychlostních hydroplánů Macchi sloužily speciální závodní výkonné motory od firmy Fiat, u typu M.67 od firmy Isotta Fraschini. S motory byly logicky velké obtíže, honba za maximálními výkony znamenala jejich malou životnost a bohatý výskyt poruch.
