Fiat G.91 vítěz konkursu NATO
Fiat G.91R v barvách italského letectva
Fiat G.91 byl vyhodnocen jako vítězný stroj v konkursu NATO, vyhlášeném v roce 1953, na lehký stíhací bombardér pro evropské členy aliance. Nejsilnější konkurenty italského želízka v ohni představovaly francouzské typy Breguet Br.1001 Taon a Dassault Etendard VI. Tyto tři typy z celkem devíti přihlášených projektů postoupily do „semifinále“, což znamenalo cestu ke stavbě prototypů a jejich následné testování.
Prototyp nakonec vítězného Fiatu G.91 vzlétl poprvé 9. srpna 1956. Výsledky soutěže nebyly evidentně závazné, protože typ se standardním ve výzbroji napříč aliančními zeměmi nestal. Ostatně, aby si na přelomu padesátých a šedesátých let kupovali Francouzi nebo Britové italský letoun, se snad ani stát nemohlo.
Kromě Itálie tak zařadilo Fiaty G.91 do služby pouze Německo a následně ještě z druhé (německé) ruky Portugalsko. U Italů to bylo samozřejmé, ale významným typem se G.91 stal právě i pro německou Luftwaffe (neplést se starou Luftwaffe pana Göringa). Včetně dvoumístné cvičné verze putovalo k Luftwaffe celkem 460 strojů, většinu z nich si Němci vyrobili licenčně sami.
Celková výroba G.91 dosáhla 770 kusů a běžela v letech 1956 až 1977.
Fiat G.91R/3 v barvách německého letectva
Cvičný dvoumístný Fiat G.91T v barvách italského letectva
Fiat G.91R portugalského letectva v tygřích barvách
Hlavňovou výzbroj bojových verzí tvořila čtveřice 12,7mm kulometů (u verzí G.91R/1, G.91R4, ...) nebo dvojice 30mm kanonů (u G.91R/3) situovaných ve spodní části trupu pod pilotní kabinou. Většina strojů měla špici přídě tupou, taková příď nesla kamery pro průzkumné mise. Pod křídlem se nacházely dva, později čtyři závěsníky pro podvěšenou výzbroj. Tato externí výzbroj se používala zpravidla do celkové hmotnosti 500 kilogramů (např. dvě 250kg pumy).
K pohonu sloužil proudový motor Orpheus britské konstrukce, původně z dodávek originálních kusů, záhy však vyráběný v licenci. Motor dával maximální tah 22,24 kN a maximální rychlost letounu činila 1080 km/h.
Fiat G.91Y
Z původního G.91 vycházel výkonnější a prakticky nový typ G.91Y. Měl větší rozměry, hmotnosti (prázdnou i užitečnou) a dostal místo jednoho dva motory, které tedy ležely v trupu vedle sebe. Motory byly americké, typu General Electric J85-GE-13A. Motor dával maximální tah 12,1 kN, s přídavným spalováním 18,1 kN. A to si musíme vynásobit dvěma, abychom se dobrali k tomu, co nového fiata vlastně táhlo.
Fiat G.91Y v barvách italského letectva
Stroje G.91Y používalo pouze italské letectvo. Sériově se vyráběly v letech 1966 až 1972 v počtu 65 kusů.
