Macchi M.C.72
Dnešní referát, věnovaný italským letounům, se snaží zabít osm much jednou ranou. Na otázku proč, je odpověď prostá. Od okamžiku, kdy bratři Wrightové vyryli do písku na Kill Devil Hill startovní čáru, přinesli letečtí konstruktéři a výrobci prakticky nepočítaně typů letounů. Článek zahrnující stručné popisy několika typů italských by mohl aspoň částečně poskytnout obrázek o vývoji letadel v inkriminované zemi.
Soubor obsahuje konkrétně následující letouny:
- typovou řadu průzkumných dvouplošníků Ansaldo S.V.A. z první světové války,
- dvoutrupý létající člun Savoia-Marchetti S.55,
- typovou řadu rychlostních závodních hydroplánů od firmy Macchi,
- dopravní hydroplán CANT Z.511,
- stíhací dvouplošník Fiat C.R.42,
- vojenský transportní letoun Savoia-Marchetti S.M.82,
- proudový stíhací bombardér Fiat G.91,
- turbovrtulový dopravní Piaggio P.180 Avanti.
Zatímco některé z předložených typů patří do výběru snad bez připomínek, tak u jiných můžeme zaváhat. Neotřesitelné postavení tam mají létající čluny Savoia-Marchetti S.55 pro své slavné transatlantické lety nebo rychlostní hydroplány Macchi. Ale například výběr jednoho zástupce z doby první světové války, který prezentují stroje Ansaldo S.V.A., tak jednoduchý nebyl.
Podíváme-li se na italskou frontu 1915 až 1918, můžeme konstatovat, že vybavení italské strany leteckou technikou bylo na vyšší úrovni než strany rakousko-uherské. Italům výrazně pomohly dodávky letadel z Francie, ale objevilo se i pár povedených typů vlastních. Italský průmysl byl navíc schopen dodávat leteckou techniku ve větších počtech než průmysl rakouský, ani německé dodávky letadel Rakousku se s těmi francouzskými pro Itálii nedaly srovnávat.
A vedle strojů Ansaldo S.V.A. se Italům vyloženě povedly bombardovací Caproni Ca.3, které používali i Francouzi a dokonce si je v licenci také vyráběli. A ještě o chlup víc stíhací létající čluny Macchi M.5, které se plně vyrovnaly stíhačkám pozemním. Hydroplány Micchi M.5 se vyznačovaly excelentní obratnostní a byly rychlejší než Italy také používané klasické francouzské stíhačky značky Nieuport.
Po tvrdém boji bylo nakonec pro článek vybráno Ansaldo S.V.A. Z uvedené trojice vzniklo v největších počtech, což je celkem logické, když těžké bombardéry a hydroplány patří mezi typy specifičtější. Přeci jenom pro povedený průzkumný až víceúčelový stroj se najde víc využití. A navíc jiné hydroplány Macchi už vybrány máme. A podobně můžeme pokračovat dál a dál.
Ještě než se na vybrané typy ve stručnosti a obrazem podíváme, zmiňme jeden italský dopravní letoun významný pro historii československého letectví. Máme na mysli elegantní třímotorový dolnoplošník Savoia-Marchetti S.73 představující nejmodernější typ předválečných Československých státních aerolinií, věnuje se mu tento článek.
