Hyperloop je vize Elona Muska, jak pomocí speciální vláčků pohybujících se v uzavřeném tunelu přepravovat lidi i náklad velice vysokou rychlostí, konkurující letounům.
Vize je zajímavá, ale pro řadu lidí byla jako nápad ze sci-fi románu. Zvláště poté, co sám Elon Musk pouze nabídl samotnou představu a podle původních slov se v projektu již nechtěl příliš angažovat. Nakonec mu to nedalo, a tak vyhlásil prostřednictvím své společnosti SpaceX soutěž pro studenty na návrh designu dopravní kapsle. Soutěž na začátku února vyhrál tým z MIT, následován Nizozemci z Delft University of Technology.
Vítězný návrh kapsle pro dopravní systém Hyperloop od týmu z MIT.
Návrh kapsle pro dopravní systém Hyperloop od týmu z Delft University of Technology v Nizozemí.
Nápadu na dopravní systém se také chytlo několik firem, které chystají testovací dráhu. Nejvýraznější jsou společnosti Hyperloop Transportation Technologies a Hyperloop Technologies. Obě nyní soutěží o prvenství ve stavbě testovací dráhy a zahájení prvních zkoušek.
Jedna ze součástí budoucí testovací tratě pro dopravní systém Hyperloop
Prvně zmíněné sdružení firem staví vlastní osm kilometrů dlouhý okruh u Quay Valley v Kalifornii. Druhá firma slibuje vlastní okruh otevřený do léta v Nevadské poušti. V obou skupinách se angažují lidé ze SpaceX.
Sám Musk se nechal slyšet, že se by se první lidé mohli svézt nedlouho po roce 2020. Pojďme si tedy připomenout, co má Hyperloop umět.
Na vzduchovém polštáři
V Hyperloopu se lidé či auta budou pohybovat jako náboj v hlavni elektromagnetické pušky. Dopravní kapsle dosáhne rychlosti kolem 1 300 kilometrů za hodinu. To však bude rychlost nákladních kapslí, lidé budou jezdit téměř pětkrát pomaleji, alespoň tedy v testovacím provozu.
Hyperloop je nízkotlaká trubice s dopravními kapslemi, které se v jednu chvíli pohybují po celé délce tubusu. Původní projekt počítal s tubusem s průměrem 2,3 metru (3,3m nákladní verze). V něm má být tlak vzduchu šestkrát menší, než je tlak atmosféry na Marsu. Konkrétně 100 pascalů, což v pozemských podmínkách zhruba odpovídá tlaku vzduchu ve výšce 45 kilometrů nad mořem. Z provozních důvodů byl využit právě nízkotlaký a ne vakuový systém se zcela odčerpaným vzduchem, který by si vyžádal vyšší náklady.
Pohyb kapslí mají zajišťovat lineární elektromotory na stěnách tubusu. Měly by pokrývat jen zhruba jedno procento délky tunelu a pravidelně kapsle urychlovat. Baterie jsou podle Muska příliš těžké, než aby mohly být přímo v kapslích.
Kabiny se budou pohybovat na vzduchovém polštáři, který bude vytvořen stlačeným vzduchem a aerodynamickým vztlakem. Každá kapsle má 28 ližin, na kterých má „plout“ po vzduchovém polštáři. To se však může změnit, pokud nějaká firma nebo studentský tým vyvine kapsli lepší.
Klíčovou součástí návrhu je kompresor na palubě každé kapsle. Zaprvé vytváří vzduchové polštáře, po kterých kapse klouže, a za druhé řeší největší aerodynamický problém Hyperloopu, tedy správné obtékání.
Rychle se pohybující předmět jako kapsle by v podobné relativně úzké trubici totiž před sebou tlačil vzduch. Proudění není tak hladké, aby vzduch unikal podél stěn, i když na pohled je tam místa dostatek. Kapsle by za normálních okolností prostě fungovala jako píst ve válci. Vzduch před kabinou by pak samozřejmě vedl ke zpomalení jízdy.
Právě proto má mít každá kabinka Hyperloop v přídi kompresor, který odsává vzduch natlakovaný před kapslí, používá ho k udržení vzduchového polštáře a zbytek vypouští za kapslí.
Systém je navržen tak, aby odolal zemětřesení a byl odolný vůči povětrnostním vlivům. Každý pylon, který trubku podpírá, má být schopen unést sedm kapslí s cestujícími.
Zajímavé je, že firma počítá s určitou energetickou soběstačností. Přebytky získané solární, větrné a kinetické energie přeměněné na elektrickou se mají vracet do sítě a přinášet další příjem.
12. srpna 2013 |
