Hlavními průkopníky proudového pohonu letadel byli Angličan Frank Whittle a Němec Hans von Ohain. Whittle si už v roce 1930 nechal patentovat své řešení proudového motoru, jeho mladší německý rival si skočil se svým řešením na patentový úřad až v roce 1936. Jenže samotný patent nelétá, cílem byl funkční proudový motor instalovaný v letadle a právě v tomto dalším kroku se pořadí obou géniů prohodilo.
Zatímco německý Heinkel He 178 s motorem Heinkel HeS 3B od von Ohaina se vydal na první oficiální zkušební let 27. srpna 1939, tak britský Gloster E.28/39 s motorem Power Jets W.1, jehož otcem byl Whittle, se poprvé vznesl 15. května 1941. A to se před toho Angličana ještě stihl „vecpat“ italský letoun Caproni-Campini N.1 s tzv. motokompresorovým motorem (hybrid, který nemá turbínu a kompresor je poháněn pístovým motorem) a ještě jeden letoun německý – Heinkel He 280.
A kdo byl vůbec ten německý průkopník proudových motorů? Hans Joachim Pabst von Ohain se narodil 14. prosince 1911 v sasko-anhaltském městě Desava. Proudovým motorům se věnoval už v časech studia na proslulé Univerzitě v Göttingenu, kde získal doktorát z fyziky a aplikované mechaniky.
Vývojové práce na proudových motorech prováděl von Ohain zpočátku víceméně na koleně a ve vlastní režii. Předěl v organizaci jeho práce a krokem k určitým jistotám při věnování se danému oboru představoval nástup do služeb firmy Heinkel. Pan továrník (a letecký konstruktér) Ernst Heinkel přijal von Ohaina do pracovního poměru v roce 1936 na přímluvu jeho šéfa z univerzity Roberta Pohla.
Heinkel He 178
U Heinkela pokračoval von Ohain ve vývoji svého motoru, použitelnou se stala třetí verze, která dostala typové označení Heinkel HeS 3B. První exemplář motoru sice shořel při testech, ale druhý už mohli zabudovat do trupu pro tento účel postaveného malého experimentálního letounu Heinkel He 178.
A přišla neděle 27. srpna 1939. Toho dne v časných ranních hodinách postávala malá skupinka zainteresovaných na Heinkelově továrním letišti v Marienehe u Rostocku, všichni zúčastnění netrpělivě očekávali historicky první oficiální start proudového letounu na světě. Pravda, drobný hornoplošník provedl pár krátkých skoků už o tři dny dříve, ale to se nepočítá a navíc to bylo bez jakékoliv publicity.
První pták v motoruBěhem pojížděcích zkoušek He 178 vletěl do sání motoru malý opeřenec. Motor utrpěl pouze drobné poškození, následně být vyčištěn a opraven. Událost prý o nějaký den posunula termín prvního oficiálního vzletu He 178, který nakonec proběhl 27.9.1939. Zdroj: Air Force Magazine |
V kokpitu neobvyklého stroje seděl zkušený zalétávací pilot Erich Warsitz, který už v červnu stejného roku letěl s jiným primátem, a to s Heinkelem He 176 poháněným motorem raketovým. První let proudového He 178, spočívající ve dvou okruzích, trval pouhých šest minut. „Ohavné vytí motoru znělo našim uším jako krásná hudba,“ vzpomínal později na historický den majitel firmy Ernst Heinkel.
Konstrukce He 178 byla smíšená - trup celokovový a křídlo převážně dřevěné. Nevelký letoun s délkou 7,48 metrů a rozpětím křídla 7,2 metru měl prázdnou hmotnost 1620 kg a maximální vzletovou 2000 kg. Proudový motor HeS 3B dával maximální tah 4,4 kN. Vypočtené výkony jsou následující: maximální rychlost 700 km/h, cestovní rychlost 580 km/h a dolet 200 km. Nad malým doletem nemusíme kroutit hlavou, experimentální letoun byl určen pouze k získání prvních praktických zkušeností s proudovým pohonem. Ostatně zcela chyběla výzbroj, pro kterou by se tam stejně nenašlo místo.
Slavnostní večeře po prvním úspěšném letu proudového letadla Heinkel He 178 dne 27. srpna 1939. Stojící muž je Ernst Heinrich Heinkel, vlevo od něho v obleku zkušební pilot Erich Karl Warsitz a vpravo je nejdůležitější persona tohoto revolučního kroku v letectví - otec proudového motoru použitého v He 178, konstruktér Hans Joachim Pabst von Ohain.
Heinkel začátkem listopadu 1939 předvedl He 178, který vlastně postavil bez jakékoliv objednávky a za firemní peníze, zástupcům Luftwaffe. Ti o něj však neprojevili prakticky žádný zájem,ostatně k proudovému stroji vhodnému k operačnímu použití by vedla ještě cesta dlouhá a nelehká, popravdě řečeno by se musel vyvinout zcela nový typ. A v probíhající válce, byť momentálně stagnující ve fázi tzv. podivné, měla přednost výroba a vývoj osvědčených strojů pístových. To zpečetilo i osud druhého prototypu He 178, který byl sešrotován, aniž by jedinkrát vzlétl.
Přesto práce na proudových letadlech v Německu nepřestaly. Ještě do konce druhé světové války se objevily první bojové proudové letouny. Ve vývoji letounu schopného bojového nasazení pracoval i Heinkel, lepší parametry ale měl konkurenční Messerschmitt Me 262, který Luftwaffe začala zavádět do výzbroje od dubna 1944. V červenci stejného roku pak zařadilo do operační služby svou první proudovou stíhačku Gloster Meteor britské Královské letectvo.
Ještě zbývá dodat, co se stalo s prvním prototypem He 178. Ten vykonal celkem pouhých dvanáct zkušebních letů. Potom byl z letounu demontován motor a drak putoval do leteckého muzea v Berlíně. A zde v roce 1943 padl za oběť spojeneckému náletu.
