Jak probíhal vývoj vám nastíníme v druhém díle o jaderných zbraních, který vznikl rozhovorem s autorem nejobsáhlejšího materiálu o nukleárním šíleství na českém internetu Alanem Hájkem. Teprve po letech archivy vydávají další tajemství o vývoji a testování jaderných zbraní. Poslední odtajněné informace jsou z května 2006.
I v tomto díle chceme poukázat na to, že tento článek pouze popisuje vznik jaderných zbraní, jejich testy či nevhodnou manipulaci s nimi. Nevěnuje se politickým otázkám, vojenské strategii či propagandě, zažitým mýtům a představám. Cílem také není najít argumenty pro či proti plánům na rozmístění americké protiraketové obrany (nikoliv obrany NATO) na území ČR.
Dnešní díl bude věnován nejsilnějším jaderným zbraním na světě.
Operace Ivy (1952) Test IVY MIKE
SSSR díky špionáži dokázal přímo z tajných laboratoří v Los Alamos prostřednictvím vědce židovského původu jménem Klaus Fusch získat nejnovější projektovou dokumentaci nukleárního zbrojního programu USA. Reakce USA - Ivy Mike.
Kódové označení Mike znamenalo megatuna TNT. Test otevřel éru termonukleárních zbraní. Byl prezentován jako vrchol schopností tehdejší vědy. Bomba byla odpálena dne 01.11. 1952 na atollu Enewetak na ostrově Elugelab (Bikini). Bomba Ivy Mike měla podstatně větší sílu v jediné explozi nežli veškerá munice použitá v obou světových válkách ve dvacátém století dohromady!!! Pro bombu bylo použito do té doby největší množství štěpného materiálu, jaké mohlo vůbec explodovat (na základě tehdejších znalostí technologie nukleárních bomb).
Bomba již byla sestavena ze tří stupňů, kdy první stupeň byl tvořen plutoniovou bombou TX-5, druhý stupeň sestával z kapalného deuteria uloženého v cylindrické „Dewarově nádobě“ a třetí stupeň představoval obal Dewarovy nádoby, jenž byl vyrobený z 5 tun přírodního uranu 238. Celé zařízení bylo uschováno v masivním ocelovém válcovém obalu a vážilo 82 tun.
Obrovské množství uranu a plutonia se podílelo ze 77 % na celkové síle bomby. Nukleární hřib dosáhl během 90 sekund výšky 17km, prorostl stratosférou, o minutu později se již nacházel ve výšce 32km a zastavil se až, když dosáhl výšky 36km. Hodinu a půl po explozi se hřib rozprostřel nad oblastí velkou 60 mil a jeho „noha“ měřila od povrchu země ke spodní hraně hřibovitého útvaru 15km.
Trojice ostrovů před explozí a kráter po vypařeném ostrově Elugelab po explozi. Tento test představuje dosud historicky 4. nejsilnější explozi provedenou USA . Vrchol schopností tehdejších vědců vypařil ostrov, na němž se test konal. Místo ostrova zde zbyl kráter široký 2,1km a hluboký 55 m.
Operace Kastle (1954) Test CASTLE BRAVO
Operace Castle zahrnovala sérii testů vysokotonážních bomb síly převážně několika megatun. Test Castle Bravo představuje historicky nejsilnější explozi thermonukleární bomby, jakou kdy USA provedly. Test byl ještě o 44% silnější než Ivy Mike. Právě o této operaci byly aktualizovány informace z archivu 17. května 2006
Bomba „Castle Bravo“ byla odpálena formou povrchové exploze za úsvitu dne 01.03. 1954 v na tradiční nukleární střelnici – na atollu Bikini a dosáhla síly 15 Megatun TNT.
Obal bomby Castle Bravo
Jednalo se o první použití tzv. „suchého“ neboli pevného paliva tvořeného Lithium deutheridem. Honba za nejděsivější zbraní na světě, jež měla vyděsit SSSR, málem přerostla v celoplanetární thermonukleární reakci, neboť toto monstrum mělo ve skutečnosti o 185 % až 375 % (propočty se nejvíce přibližují 250 % až 270 %) větší sílu, než pro jakou bylo navrženo.
Čím jsou jaderné zbraně nebezpečné1. Gama záření Gama záření je elektromagnetické záření o velmi malé vlnové délce.Má schopnost narušit buňky živých organismů a způsobit jejich rozpad. 2. Světelný záblesk, tepelná vlna Místo (epicentrum) výbuchu je vlastně velmi horká bublina s teplotou mnohem vyšší, než je teplota povrchu Slunce. V malé vzdálenosti (řádově stoky metrů) se vlivem tepelného záření vypaří i beton. Na větší vzdálenosti (řádově km) se zapálí všechny hořlavé předměty. Ve vzdálenosti řádově v desítkách kilometrů vše živé oslepí (spálí se sítnice), pokud se díváte do epicentra výbuchu. 3. Rázová vlna Od místa exploze se nadzvukovou rychlostí šíří tlaková vlna, která je příčinou zhroucení budov apod. na vzdálenost několika kilometrů. Za tlakovou vlnou následuje oblast zředění, ve které je živým bytostem vysán vzduch z plic… 4. Elektromagnetický impuls Ten vyřadí vše nebo téměř vše na el.proud na vzdálenost desítek až tisíců km. Polovodiče se spečou (i u vypnutých přístrojů), autům se vyřadí zapalování, vodiče vysokého napětí se vytrhnou z upevnění… (Někde jsem četl, že na elektrické vypnutí USA stačí pět jaderných pum ve vhodné výšce). 5. Ionizace atmosféry Ta způsobí dočasné přerušení nebo intenzivního rušení rádiové komunikace (telekomunikační spoje). Taktéž „oslepnou radary“ atd. Nabité částice proudí vlivem magnetického pole Země a ovlivní chod družic. Některé družice zcela vyřadí (některé družice systému GPS vyřadí i velmi silná sluneční erupce). 6. Zemětřesení Od místa výbuchu se na povrchu šíří zemětřesení. V případě výbuchu pod vodní hladinou se do okolí šíří mohutná vlna, která ničí plavidla. Podzemní jaderný výbuch vyvolává se zpožděním na vzdálenosti tisíců km zemětřesení. Více zde... 7. Radioaktivní spad Jadernou reakcí vzniknou radioizotopy, které se promísí s vodou a zeminou již při explozi. Výbuch je vymrští desítky kilometrů vysoko. Pak vlivem gravitace padají k zemi i ve velké vzdálenosti od výbuchu a způsobí jaderné zamoření prostředí. Výsledkem je kontaminace nejrůznějších zemědělských produktů, které se tak dostávají do potravního řetězce a způsobují tak dlouhodobé poškozování živých organismů (které může vést k předčasnému úmrtí). Zvláště nebezpečné jsou izotopy kobaltu, jódu a uhlíku. 8. Změny ve stratosféře Zvláště velmi silné vodíkové a lithiové pumy mohou poškodit ozónovou vrstvu a změnit vzdušné proudy v atmosféře Země. 9. Nukleární podzim až zima V případě výbuchu řady nukleárních zbraní (desítky až stovky v krátkém sledu) se do zemské atmosféry dostane tolik prachu a kouře z požárů, že dočasně zastíní přicházející sluneční záření. Výsledkem je dočasné ochlazení, které může vést k poklesu teplot o 10 stupňů Celsia (nukleární podzim) a v případě více mohutných explozí i na -40°C (nukleární zima). 10. Psychologické efekty Ti, kteří přežijí jadernou explozi, trpí posttraumatickými syndromy. Navíc dojde k rozpadu tradičních struktur (stát, infrastruktura) a přeživší musí překonat rozklad společenského systému. |
Video z testu Ivy Mike
Nečekaný nárůst síly způsobil Tritium bonus v kombinaci s prvně použitým izotopem Lithia. Ve skutečnosti se spustila křížová reakce mezi jednotlivými stupni v opačném sledu a štěpná reakce zpětně dramaticky zesílila probíhající termonuklární fůzi.
Během první minuty dosáhl nukleární hřib výšky 15km a o dvě minuty později prolomil hranici 30km a zastavil se až ve výšce 40km nad zemským povrchem pouhých 6 minut po explozi. Pouhých 8 minut po explozi se tento monstrózní útvar rozprostřel nad územím větším než 100 km, jeho spodní hrana se nacházela 16,5km vysoko a průměr „nohy“ dosáhl 7km.
Po nečekaně silné explozi zmizel kus atollu Bikini a zůstal zde kráter 1,9km široký a 75m hluboký.
Test Castle Bravo způsobil nejhorší jadernou katastrofu v dějinách USA kombinovanou s dočasnou změnou celosvětového klimatu. Japonští rybáři na rybářské lodi Šťastný Drak nacházející se 100km daleko od exploze obdrželi expozici vysoké dávky radiace a jeden rybář na následky ozáření zemřel.
Celý atoll Bikini samozřejmě včetně armádní posádky byl kontaminován různými stupni radiace. Vznikla zakázaná zóna okolo atollu Bikini o velikosti 570 000 mil čtverečních, což je ekvivalentní zničení 1 % života na celé Zemi.
Sovětské nukleární testy:Jaderné testy USA od 16.07. 1945 do 29.07. 1996 Odkaz na 34 stran reportů celkem 40 stránkového dokumentu Semipalatinská jaderná střelnice * 456 jaderných výbuchů Jaderná střelnice v Nové Zemi Raketová střelnice Kapustin Jar * 11 startů raket s jadernými hlavicemi |
Video z testu Kastle Bravo
Ruská odpověď – Car bomba
SSSR, který díky špionáži získal plány na výrobu vodíkové bomby z laboratoří Los Alamos a sestrojil jakéhosi klona bomby Ivy Mike. Naštěstí Rusové vynechali i třetí stupeň z přírodního uranu, protože jinak by Car bomba neměla sílu 50MT TNT, ale 100MT TNT. Nad ostrovem Novaja Zemlja dne 30.10. 1961 proveden test s názvem Car bomba, který byl i přes poloviční sílu oproti plánované kadenci více než čtyřikrát silnější, než nejsilnější americká bomba Castle Bravo.
Bombu vyneslo do vzduchu letadlo, ale přesný čas exploze byl kontrolován z pozemního stanoviště.
Bomba měla padák, aby se zpomalil její sestup a aby měla posádka letadla možnost uniknout do dostatečné vzdálenosti od epicentra výbuchu.
Bohužel minimálně jedno civilní dopravní letadlo, jehož cestující asi jako jediní civilisté explozi viděli, takové štěstí nemělo a zřítilo se k zemi. Tenkrát se spekulovalo, zda se dopravní letadlo zřítilo po zásahu rázové vlny nebo jej sestřelila sovětská armáda.
Exploze byla tak silná, že prorazila vrstvu mraků tak rychle, že od země k mrakům byla vidět jen noha a hřib vyrostl až nad mraky ve výšce 60 kilometrů.
Test byl sice proveden nad neobydlenou oblastí, ale i tak rázová vlna oběhla třikrát Zeměkouli.
V okruhu 50km od epicentra výbuchu bylo vše vlivem tepelné radiace kombinované s rázovou vlnou spáleno na prach a smrtelnou dávkou radioaktivity byla kontaminována oblast velikosti kruhu o průměru 180 kilometrů.
Jaderné mocnosti 1945 USA |
Podle nepřímých důkazů vlastní jaderné zbraně také Izrael, který se k tomu ovšem odmítá oficiálně vyjádřit. Severní Korea se k vlastnictví jaderných zbraní přiznala 10. února 2006.
O výrobu jaderné zbraně se pokoušely i další státy. Podle tvrzení USA se ji pokouší vyrobit Irán. Některé země svůj jaderný program zastavily či zrušily na základě smluv o nešíření jaderných zbraní, např. JAR se rozhodla své jaderné zbraně zničit.
Některé státy východní Evropy získaly následkem rozpadu Sovětského svazu jaderné zbraně, většinou je však předaly zpět Rusku.
Konec šílenství… nejdůležitější mezinárodní smlouvy (zdroj: NATO)
- 22. až 26. 10. 1962. Kubánská raketová krize. SSSR se zavázal stáhnout sovětské rakety z Kuby. USA se zavázaly stáhnou rakety (Jupiter a Thor) z Turecka.
- Smlouva o částečném zákazu zkoušek (PTBT - Partial Test Ban Treaty). Smlouva zakazuje zkoušky jaderných zbraní v atmosféře, ve vesmíru a pod vodou. Smluvní strany souhlasily s tím, že zkoušky jaderných zbraní nebo jiné jaderné exploze budou provádět výhradně pod zemí. Podepsána 5. srpna 1963; vstoupila v platnost 11. října 1963.
- Smlouva o mimozemském prostoru (vesmíru). Smlouva o principech, kterými se řídí činnosti států při využívání mimozemského prostoru, včetně Měsíce a dalších nebeských těles. Zakazuje umisťovat na oběžnou dráhu kolem Země, instalovat na Měsíci nebo na jiných nebeských tělesech, či jiných stanovištích v mimozemském prostoru, nukleární zbraně nebo jiné zbraně hromadného ničení. Podepsána 27. ledna 1967; vstoupila v platnost 10. října 1967.
- Smlouva o nešíření (NPT - Non - Proliferation Treaty). Smlouva o nešíření jaderných zbraní. Byla zkonstruována jako nástroj prevence šíření jaderných zbraní, zatímco umožňuje mírové využívání jaderné energie. Smluvními stranami této smlouvy je více než 160 států. Podepsána 1. července 1968; vstoupila v platnost 5. března 1970. Smlouva přetrvává již 25 let. Její bezpodmínečné prodloužení na dobu neurčitou bylo přezkoumáno na Revizní a rozšiřující konferenci NPT v roce 1995.
- Smlouva o mořském dně. Smlouva o zákazu umisťování jadrných zbraní a dalších zbraní hromadného ničení na mořském dně a dně oceánu a ve svrchních vrstvách horniny na těchto dnech. Podepsána 11. února 1971; vstoupila v platnost 18. května 1972.
- Prozatímní dohoda SALT I. Prozatímní dohoda mezi USA a SSSR o určitých opatřeních, která se týkají omezení strategických útočných zbraní. Zmrazuje existující souhrnné úrovně odpalovacích stanovišť amerických a sovětských strategických jaderných raket a ponorek do doby, než bude moci být dosaženo dohody o účinnějších opatřeních. Podepsána 26. května 1972; vstoupila v platnost 3. října 1972.
- Smlouva ABM. Smlouva mezi USA a SSSR o omezení protiraketové obrany (proti balistickým střelám). Omezuje rozmístění amerických a sovětských protiraketových systémů. Podepsána 26. května 1972; vstoupila v platnost 3. října 1972. (Protokol o omezení protiraketových systémů, který každou ze stran omezuje na jedinou oblast rozmístění systému ABM, byl podepsán 3. července 1974; vstoupil v platnost 23. května 1976.
- Smlouva o omezení podzemních zkoušek (TTBT - Threshold Test Ban Treaty) Smlouva mezi USA a SSSR o omezení podzemních zkoušek jaderných zbraní. Zakazuje podzemní zkoušky jaderných zbraní o větší síle než 150 kilotun. Podepsána 3. července 1974; vstoupila v platnost 11. prosince 1990.
- Smlouva o jaderných explozích pro mírové účely (PNET - Peaceful Nuclear Explosion Treaty) Smlouva mezi USA a SSSR o podzemních jaderných výbuších pro mírové účely. Omezuje sílu jednotlivých jaderných explozí prováděných mimo americké a sovětské zkušební polygony na 150 kilotun. Podepsána 28. května 1976; vstoupila v platnost 11. prosince 1990.
- Úmluva ENMOD. Úmluva o zákazu vojenského využívání a jiného zneužívání technologií měnících životní prostředí. Zakazuje zneužívání určitých technologií měnících životní prostředí, které působí v širokém měřítku a mají dlouhodobé a vážné důsledky. Podepsána 18. května 1977; vstoupila v platnost 5. října 1978.
- Smlouva SALT II. Smlouva mezi USA a SSSR o omezení strategických útočných zbraní. Nahrazuje dočasnou smlouvu SALT I. Podepsána 18. června 1979; nikdy nevstoupila v platnost a byla nahrazena smlouvou START I z roku 1991.
- Smlouva INF. Smlouva mezi Spojenými státy americkými a SSSR o likvidaci raket středního a krátkého doletu. Likviduje a zakazuje všechny (US a sovětské) ze země odpalované balistické a křižující střely (střely s plochou dráhou letu) a doletem v rozsahu 300 až 3 400 mil (500 až 5 500 km). Podepsána 8. prosince 1987; vstoupila v platnost 1. června 1988. Zcela splněna 1991.
- START I. Smlouva mezi USA a SSSR o snížení a omezení strategických útočných zbraní. Určila výrazně snížené limity pro mezikontinentální balistické střely a k nim náležející odpalovací zařízení a bojové hlavice; odpalovací zařízení pro balistické střely vypouštěné z ponorek a jejich bojové hlavice; a pro těžké bombardéry a jejich výzbroj včetně křižujících střel velkého doletu vypouštěných ze vzduchu s nukleárními hlavicemi. Podepsána 31. července 1991; vstoupila v platnost 5. prosince 1994.
- Protokol ke smlouvě mezi USA a SSSR o snížení a omezení strategických útočných zbraní (Lisabonský protokol START z 28. května 1992). Umožňuje realizaci smlouvy START I v nové mezinárodní situaci, která nastala po rozpadu Sovětského svazu. Protokol tvoří přílohu a je nedílnou součástí smlouvy START a zavazuje Rusko, Bělorusko, Ukrajinu a Kazachstán plnit povinnosti Sovětského svazu vyplývající ze smlouvy. Bělorusko, Kazachstán a Ukrajina se rovněž zavázaly připojit se v co nejbližším termínu k Dohodě o nešíření jadrných zbraní (NPT) jako státy nevlastnící nukleární zbraně. V původních dokumentech se zavazují odstranit všechny jaderné zbraně ze svého území během sedmi let. Bělorusko se ke smlouvě NPT připojilo v červenci 1993, Kazachstán v únoru 1994 a Ukrajina v prosinci 1994.
- Moratorium na jaderné testy:
1990 SSSR
1991 Francie a Velká Británie
1992 USA - START II Smlouva mezi spojenými státy americkými a Ruskou federací o dalším snížení a omezení strategických útočných zbraní. Dále snižuje stavy amerických a ruských strategických útočných zbraní prostřednictvím likvidace všech mezikontinentálních balistických střel vybavených samostatně naváděnými vícenásobnými hlavicemi (včetně všech “těžkých” mezikontinentálních balistických střel) a prostřednictvím snížení celkového počtu bojových hlavic každé na 3 000 až 3 500. Podepsána 3. ledna 1993; vstoupí v platnost na základě ratifikace Spojenými státy a Ruskem a po nabytí účinnosti smlouvy START I z roku 1991.
Další informace: