Teprve po letech archivy vydávají další tajemství o vývoji a testování jaderných zbraní. Poslední odtajněné informace, ze kterých čerpá i tento článek, pochází z května 2006.
V následujících odstavcích je popsán vznik jaderných zbraní, jejich testování a případy nevhodné manipulace s nimi. Článek se nevěnuje politickým otázkám, vojenské strategii či propagandě, zažitým mýtům a představám. Cílem také není najít argumenty pro, či proti plánům na rozmístění americké protiraketové obrany (nikoliv obrany NATO) na území ČR.
„S jistotou lze říci, že nukleární zbraně představují nejnebezpečnější věc, jakou kdy člověk nejen vyrobil, ale navíc i použil a ještě ke všemu sám proti sobě,“ říká Alan Hájek, autor nejobsáhlejšího materiálu o jaderných experimentech na českém internetu. „Jako děti jsme v dobách studené války každoročně nacvičovali evakuaci pro případ nukleárního útoku, čistili jsme masky buničinou namočenou v nějakém roztoku. Smrdělo to pak jako bolavá noha."
"Dle názoru oficiálních míst na nás byly namířené americké nukleární hlavice a stačilo pouze stisknout červený knoflík. Tehdy bral každý podobná prohlášení s rezervou jako projev studené války mezi kapitalistickým západem a bolševickým východem,“ pokračuje Alan.
Záběr jaderné exploze 1 milisekundu po odpálení v roce 1952 v Nevadě. Výbuch měl energii 14 kilotun TNT
Jaderné exploze, které psaly technologické dějiny
Český svědek prvního jaderného výbuchu
Na samém začátku panovaly obavy, aby Adolf Hitler nevyrobil něco tak šíleného jako atomovou bombu sám. Byla sháňka po vědcích a mezi nejschopnější patřili mnozí vědci židovského původu z celé Evropy včetně Alberta Einsteina. Nejlepší mozky byly importovány do USA z Německa, Švýcarska, Rakouska, ale i SSSR, Maďarska, Bulharska a nakonec i z České republiky. Naším zástupcem byl geniální charismatický český vědec Georg Plazcek.
Placzek vytvořil teorii Ramanova rozptylu, teorii spekter polyatomických molekul, teorii rozptylu světla v kapalinách. Podílel se na objevu jaderného štěpení, spoluzaložil obor fyziky neutronů, pomáhal otevřít cestu k jadernému reaktoru i k atomové bombě. Do projektu Manhattan přispíval napřed z Montrealu, okolo konce války pracoval přes rok přímo v Los Alamos, nakonec jako vedoucí teoretického oddělení. Velmi pravděpodobně byl jediným československým svědkem prvního pokusného výbuchu atomové bomby (16. 7. 1945).
"Snad ještě důležitější však byl jeho vliv (odborný i společenský) na kolegy, často držitele Nobelovy ceny. Jeho zásluhou Oppenheimer vystřízlivěl z komunistických iluzí a snad i přijal vedení projektu Manhattan. On přivedl Otto Frische k vysvětlení štěpení uranu a Bohra k objevu, že pomalými neutrony se štěpí jen izotop uranu 235,“ zmínil se o české stopě Alan.
Co říká o projektu Manhattan encyklopedie Wikipedia a Navajo
Manhattan je krycí název pro výrobu atomové bomby v letech 1942 až 1946. Vývoj byl pod kontrolou americké armády pod vedením generála Leslie R. Grovese. Vědecký vývoj řídil fyzik J. Robert Oppenheimer. Výzkumy se prováděly na třech místech a to na Columbia University v New Yorku, dále na univerzitě v Chicago (v roce 1942 zde byl zprovozněn první jadrný reaktor) a nakonec na univerzitě státu Kalifornia. Konstrukce bomby byla vypracována v Los Alamos. Výsledkem projektu bylo odpálení tří jaderných explozí v roce v 1945. První byl test 16. července 1945 (test Trinity) v novém Mexiku. Poté následovaly jaderné bomby dvou různých typů na Hirošimu a Nagasaki.
Jak probíhal test Trinity
Bylo vybráno místo v poušti v Novém Mexiku vzdálené 75 km od města Alamogordo. Místo mělo starý indiánský název - Jornada de Muerto (cesta smrti).
Nejprve proběhl 7. května 1945 takzvaný Stotunový test. Měl umožnit kalibraci měřících přístrojů pro vlastní jaderný pokus. Na dřevěnou plošinu, vzdálenou asi 730 metrů od budoucího epicentra jaderného výbuchu, byly narovnány bedny s 108 tunami výbušniny TNT (trinitrotoluen). Do hromady beden byly umístěny trubky obsahující radioaktivní materiál z jaderného reaktoru. Test dovolil kalibraci prostředků ke změření účinků tlakové vlny a poskytl také některé údaje, jak by se mohly explozí šířit produkty jaderného štěpení. Zároveň se jednalo o největší zdokumentovaný výbuch.
Závěrečné sestavování samotné pumy začalo večer 12. července 1945 ve staré budově na ranči. Bomba nesla název Gadget (přístroj). V sobotu 14. července 1945 byla puma vytažena na vrchol čtyřicetimetrové ocelové věže. Celý den a ještě ten následující pokračovaly přípravné práce, které zahrnovaly napojení zařízení k uskutečnění exploze a montáž celé řady dalších přístrojů. Ve stanoveném čase nastal oslňující záblesk. Ohlušující řev exploze bylo slyšet stovky kilometrů daleko. Kdo nebyl schovaný v bunkru, toho nemilosrdně smetla tlaková vlna, jež se s drtivou silou šířila z epicentra. Po výbuchu se utvořil charakteristický hřibovitý mrak. Vystoupil až do výše 13 km. Oblaka, která mu stála v cestě, rozrazil a vyčistil oblohu.
Vědci, ohromeni silou exploze, chtěli spatřit její následky. Speciálně upravené a vybavené tanky vjely do míst, kde stála ocelová věž, která se výbuchem vypařila. Na jejím místě vznikl kráter o průměru 400 metrů a hloubce až 8 metrů z tvrdé skloviny, utvořené přetavením pouštního písku. V okruhu několika set metrů od epicentra byl pouštní písek roztavený a připomínal zelené sklo. Později byla tato hmota pojmenována trinitit. V okruhu 1,5 km bylo vše živé (včetně rostlin) zničeno.
Výbuch byl naprosto úspěšný, všechny výpočty a teoretické předpoklady vědců byly daleko překonány a předstihl i nejbujnější fantazii. Pokus samozřejmě nebylo možné utajit před veřejností. Tlaková vlna rozbíjela okna domů ještě 190 kilometrů od místa výbuchu. Veřejnost dostala informaci, že na vojenské základně vybuchl sklad munice.
Záznam z testu Trinity, podívejte se na video.
Hirošima
Druhá byla bomba z obohaceného uranu pojmenovaná jako Little Boy (Malý chlapec). Ta vybuchla 6. srpna 1945 nad Hirošimou v Japonsku.
Její odpálení ve správné výšce nad povrchem zajistil radar. Asi 15 minut po explozi vystoupal radioaktivní mrak v podobě hřibu do výšky 12km a přešel v černý déšť.
Ohnivá koule dosáhla velikosti 300 m a vlna extrémní tepelné radiace rozžhavila vzduch okolo epicentra výbuchu na 3 až 4 tisíce °C. Až na výjimky zmizely v okruhu 2 km veškeré budovy. Hydrodynamické proudění extrémně zahřátého sloupce vzduchu přecházelo děsivou rychlostí v plamenné jazyky, jež se rozpínaly všude tak dlouho, dokud měly plameny co pozřít
Takto to asi vypadalo v Hirošimě - video.
Část dokumentu pojednávajícího o následcích jaderného výbuchu v Hirošimě je ke spuštění zde.
Nagasaki
Třetí byla bomba z plutonia, nesla název Fat Man (Tlusťoch). Bomba Fat Man byla vyrobena teprve 4. srpna 1945 a byla shozena již 9. srpna 1945 (dost nepřesně -pozn. autora) na Nagasaki v Japonsku.
Exploze v Nagasaki - podívejte se na video.
Obě pumy zabily okamžitě zhruba 130 000 lidí a dalších 100 000 umíralo na následky výbuchu v dalších letech. Little Boy měl sílu 15 kilotun TNT, Fat Man 21 kilotun TNT.
Prohlédněte si fotografie od prvních jaderných pokusů až do roku 1992.
Testy účinků jaderné bomby
Budeme se věnovat pouze těm testům, které znamenaly zásadní průlom v konstrukci jaderných zbraní.
Operace Crossroads, (1946 ) Test BAKER
Série nukleárních testů se souhrnným názvem „Crossroads“ představovala první testy nukleárních zbraní po druhé světové válce. Jednalo se o testy, pomocí kterých měly být získávány poznatky o specifických formách účinků na různé cíle. Záměrem této série bylo zmapovat ani ne tak průběh explozí jako v případě série „Trinity“ (testy předcházející nasazení bomb proti Japonsku), ale hlavně vyzkoušet, co provede efekt nukleární exploze s námořními loděmi, s letadly a se zvířaty.
V případě testu „Baker“ byla na Marschallových ostrovech v laguně atolu Bikini rozmístěna v těsné blízkosti epicentra flotila 71 vyřazených plavidel z druhé světové války. Jako cíl v tomto testu posloužily slavné spojenecké lodě jako např. letadlová loď Saratoga, bitevní lodě Nevada, Pennsylvania, Arkansas a New York, americké ponorky Apogon a Pilotfish, betonový suchý dok ARDC-13, německý křižník Prinz Eugen, japonská bitevní loď Nagato a další.
Bomba „Baker“ (historicky v pořadí 5. odpal nukleární zbraně) byla odpálena 27,5 metrů pod hladinou moře dne 23.07. 1946, měla sílu 23kt TNT a jednalo se o typ plutoniové bomby Fat Man Mk 3A. Byl to tedy stejný typ, jaký byl svržen na Nagasaki. Exploze bomby proměnila 1 milion tun vody ve sloupec radioaktivní páry, která pršela dolů celých 7 minut. Vzhledem k tomu, že až do 60. let byla kontaminace prostředí radioaktivitou podceňována, byla vymezena zakázaná zóna v okruhu tří mil na dobu pouhého jednoho týdne.
Chronologický záznam testu
V průběhu prvních 4 milisekund po explozi dosáhla rázová vlna povrchu mořské hladiny a vytlačila vzhůru sloupec páry rychlostí 2,5 mach (2 700 km/h) do podoby bubliny tvořené horkými plyny. Fotografie zachycuje růst hřibu v dalších několika milisekundách, záblesk pocházející z podvodního výbuchu je jasně patrný.
Jakmile ohnivá koule sestávající z vaporizované vody dosáhla povrchu mořské hladiny, začala se intenzivně rozpínat, přičemž z centra koule se do vodního sloupce uvolňovala vysoce radioaktivní plynná směs. Naředění tlaku při rozpínání ohnivé koule vlivem pulsu vytvoří tzv. „Wilsonův mlžný efekt“ zachycený na fotografii. Pod Wilsonovým mlžným efektem je viditelný sloupec vody jako jakási „korunka“ na vrcholu koule. Z něho se v dalších okamžicích vyvinul typický nukleární hřib tvořený zkondenzovanou vodní párou přecházející v radioaktivní déšť. Šířící se rázová vlna, nazývající se v tomto případě trefně „Crack“, je patrná jako bílá zóna zpěněné vody šířící se v kruhu do svého okolí.
V době 10 sekund po explozi vystoupal nukleární hřib do výšky 2 kilometrů, na šířku měřil 600 metrů a šířka „nohy“ tvořené vodním sloupcem dosahovala 100m. Exploze vytvořila též menší tsunami. Vlna či spíš vodopád tvořený směsí vody a páry, jenž pohltil letadlovou loď Saratoga (byla 300m od epicentra výbuchu), měřil na výšku 30 m. Vodní vlna naměřená 7 kilometrů od epicentra měla výšku hřebenu 2 metry
Prohlédněte si video z testu, nebo o něco delší záznam bohatší o speciální testy při jiných explozích.
V příštím díle se blíže podíváme na jaderné testy Ivy Mike a Castle Bravo, na výbuch který vymazal z mapy světa ostrov Elugelab, na exploze u atolu Bikiny ... a mnoho dlaších.