Je to k vzteku. Pár dní do konce světa a nám se v redakci sejdou dvě úžasné novinky: kapesní přehrávač Astell&Kern a sluchátka Sennheiser IE800. Představují kombinaci, o které jsme několik let jen snili. Celá sestava vyjde dohromady na 32 500 korun (17 500 sluchátka + 15 000 přehrávač), ale stojí to za to. Samozřejmě, že přehrávač a sluchátka se prodávají zvlášť, ale zvukově dokonalejší mobilní sestavu na českém trhu zatím nenajdete.
Přehrávač iriver Astell&Kern je v Česku zatím dostupný v počtu tří kusů, sluchátka jsou zde pro pět zájemců. Iriver i sluchátka k nám doputovaly přímo z továren z Koreje a z Německa.
Co je na tom tak zajímavého?
Sluchátka i přehrávač jsou vytvořeny s jediným cílem: nabídnout na cestách zcela nekompromisní kvalitu reprodukce zvuku. A již na začátku můžeme říci, že se jim to daří perfektně.
Přehrávač je jako první přenosný přístroj osazen D/A převodníkem Wolfson WM8740. Ten si umí poradit i se vzorkovací frekvencí 192 KHz a rozlišením 24-bit, což jsou parametry digitálního signálu, se kterými pracují například nahrávací studia. Pro srovnání: hudební CD mají vzorkovací frekvenci 44,1 kHz a rozlišení 16-bit. Nahrávka v původní kvalitě tedy obsahuje 6,5krát vice hudebních informací než její kopie na CD.
Přehrávač je precizně mechanicky zpracován. Velmi příjemné je kolečko ovladače hlasitosti. Regulace je plynulá a jemná, náhodným otočením si uši neutrhnete. Jen nesmíte při zasouvání do kapsy utrhnout samotné kolečko.
Přehrávač si poradí s formátem FLAC 192 kHz/24-bit, nebo WAV 192 kHz/24-bit. Ten druhý se pro to však příliš nehodí, protože má stejnou zvukovou kvalitu jako FLAC, ale zabírá mnohem více úložného prostoru. I v případě bezztrátově komprimovaného formátu FLAC zabírá jedno běžné album v (dostupnější) kvalitě 96 kHz/24-bit zhruba 1 GB prostoru.
Majitele externích D/A převodníků nebo špičkových AV receiverů potěší optický digitální výstup. Přehrávač do něj posílá PCM signál v parametrech nahrávky. V domácích podmínkách tedy může sloužit jako hudební zdroj i pro velice kvalitní aparaturu. I když zde podobnou službu zastanou i některá mnohem levnější mediacentra (hovoříme o použití digitálního výstupu).
Obrázek si přehrávač umí načíst z adresáře, ve kterém se nachází hudba, zcela automaticky. Zobrází jej s nízkým jasem, takže jsou všechny překrývající informace dobře čitelné. Kliknutím na displej navíc můžete "infografiku" schovat.
U každého souboru se můžete podávat na jeho podrobnosti. Tento FLAC má vzorkovací frekvenci 88.2 kHz (dvojnásobek CD) a velikost 120,4 MB. Chybí mi informace o rozlišení (zde 24 bit), údaj o datovém toku je zbytečně hodně zaokrouhlen.
Třešničkou na dortu je možnost využít přehrávač jako velmi kvalitní externí D/A převodník. Do optického vstupu přivedete signál z optického výstupu CD přehrávače, DVD přehrávače nebo třeba počítače. O jeho konverzi na analogový signál se postará WM8740, což v případě zvukových karet počítačů nebo levnějších CD/DVD přehrávačů bude znamenat znatelné zlepšení zvukové kvality.
Paměti přehrávače můžete prohledávat dle kategorií ve vygenerované knihovně, nebo obyčejně přes adresářovou strukturu. Dotykový displej funguje bezchybně, s ovládáním jsme neměli potíže. Zklamal nás přibalený obal, je to obyčejný pytlík, který moc ochrany nepřinese - maximálně proti poškrábání. Vypolstrované zapínatelné pouzdro by přehrávači slušelo víc.
Sluchátka se chlubí tím, že jsou jako jediná high-endová in-ear sluchátka osazena pouze jedním, širokopásmovým měničem. Ten má průměr membrány 7 milimetrů, výrobce jej nazývá XWB a dokáže reprodukovat frekvenční spektrum 5 - 46 500 Hz (tolerance -10 dB), respektive 8 - 41 000 Hz (tolerance - 3 dB) při celkovém harmonickém zkreslení 0,06 %. Lidskou řečí to znamená, že maličké reproduktorky v těchto sluchátkách jsou schopny zahrát (více než) celé slyšitelné pásmo v podstatě bez zkreslení.
Kabel je v "rozdvojení" rozdělený pomocí Jack 2,5 mm konektoru, je příjemně poddajný, ale nešmodrchá se. Bohužel jej nelze od sluchátek odpojit jako u staršího modelu IE8, kde byla výměna kabelu otázkou několika vteřin.
Místo tradičního plastu nebo kovu vyrobil Sennheiser ozvučnici z keramiky. Uvnitř ukrývá nejen zmíněný XWB reproduktor, ale také dvoukomorový tlumený "absorbér", který má za úkol potlačit rezonance, které mohou v některých akustických situacích vzniknout uvnitř zvukovodu.
Zvenčí je patrná ještě jedna technická zajímavost: dva maličké kovové trychtýřky s miniaturním otvorem uprostřed. Ty ústí těsně za magnety a podle výrobce kompenzují chvění vzduchu, která při pohybu membrány vzniká v okolí magnetického systému a zpětně membránu ovlivňuje.
"Špuntíky" jsou vyrobeny ze silikonu a v příslušenství je najdete v pěti velikostech - snadno tak vyberete ty optimální pro své ucho. Zajímavým detailem je mřížka kryjící reprodukční mechanismus. Je totiž dvojitá - jedna je součástí sluchátek, druhá špuntíku. Nemusíte se bát, že se ušní maz dostane až do sluchátek a špuntík můžete čas od času dokonale vyčistit vypráním v mýdlové vodě.
Kriticky musím hovořit o konstrukci pod rozdělením jednoho kabelu na dva. Je vyřešena spojkou s konektorem Jack 2,5 mm. Díky tomu je docela velká a třeba u mikiny se zipem se mi často zachytávala a sluchátka mi vypadávala z uší. A když už ji výrobce takto vytvořil, škoda že není "nad" spojkou delší kablík. Stačilo by odpojit "prodlužovací" část a samotný kratší přívod použít, když si dáte přehrávač do náprsní kapsy. Takto variabilita postrádá výhodu a zůstává mínus v podobě zbytečného konektoru navíc.
Nepovedlo se pouzdro, které sice působí luxusně a sluchátkům dává dostatek ochrany, ale manipulace s ním není kupříkladu v MHD nejšikovnější a navíc se v některých ohybech kabel zbytečně namáhá.
Jak to celé hraje?
Co se reprodukce týče, nezbývá moc prostoru ke kritice.
Přehrávač jsme poslouchali především s IE800, ale pro kontrolu jsme zkusili i dostupnější IE8 a domácí dospělá Beyerdynamic DT880. IE800 jsme poslechli nejen s AK-100, ale i se starým Microsoft Zune 32GB a špičkovým D/A převodníkem Benchmark DAC1 Pre.
Poslouchali jsme především FLAC soubory, dílem ve 44.1 kHz/ 16 bit - vlastní ripy z hudebních CD, dílem v 96 kHz/ 24 bit a 192 kHz/ 24 bit stažených nejčastěji z obchodu HDtracks.com. Nezapomněli jsme ani na klasické MP3 s 320 kbit/s.
Reprodukce uspokojí i opravdu velice náročné posluchače. Upoutala nás nádherně čistým a jakoby samozřejmým projevem. Není "navoněná" jako u některých třípásmových systémů, ale umí jít frekvenčně velmi hluboko a zachovat si přitom strukturu a plasticitu. A zároveň i vysoko, a zároveň chirurgicky přesně. Vokál zní nádherně plně a jasně definovaně, nic s ničím nesplývá. Množství detailů, kterým vás přehrávač i sluchátka zahrnou, je úžasné.
Dokonale nahranou hudbu ve špičkové kvalitě můžete koupit třeba přímo u vydavatelství Linn Records.
Není třeba se bavit o tom, na jaký žánr se hodí. Zahrají cokoli. Vychutnáte si elektronickou tvrdost a razanci slovinské kapely Laibach (Anthems, Mute Records, 2004), mohutnost a malebnost kantát Carmina Burana (Carl Orff, Chandos records, 2008), swingovou svěžest a hravost Dicka Hymana (Swing is Here, Reference recordings, 1996) nebo dravost AC/DC (Black Ice, Columbia, 2008). Vše zní perfektně a mám-li hnidopišsky najít jednu výhradu, pak jsou to někdy skoro až příliš ostře vykreslené výšky.
Krásně jsme se zaposlouchali do Mše h moll od Johanna Sebastiana Bacha (Mass in B Minor, Dunedin Consort, Breitkopf & Härtel Edition, Linn Records 2006) nahrané ve 192 kHz / 24 bit. Spousta barev, živé dynamiky a jemných detailů. Zní jako naživo a díky skvělým zvukovým inženýrům audiofilského nahrávacího studia nejspíše lépe, než ve skutečnosti.
Pokud jsme stejnou nahrávku pustili přes D/A převodník Benchmark (USB portem připojen k Acer Aspire M5, nahrávky přehrával Foobar2000), dostali jsme výraznější a plastičtější basy a lepší prostor. Uznáváme, že srovnání s profesionálním převodníkem za 36 tisíc Kč není fér, ale chtěli jsme zjistit, co určuje kvalitativní maximum. V naší kombinaci je to přehrávač. Ale nijak dramaticky.
Širokou nabídku muziky ve formátu FLAC nabízí například obchod HDtracks.com
Zkusili jsme to i opačně. S perfektními domácími circumaurálními sluchátky Beyerdynamic DT880. Hrálo to výborně, ale bylo patrné, že mají na přehrávač příliš vysokou impedanci a jeho zesilovač s nimi měl hodně práce.
Fantastický zvuk nás čekal při poslechu Jen Chapin - reVisions: Songs of Stevie Wonder (Chesky records, 2006) ve 96 kHz / 24 bit. Basa Stephana Crumpa, saxofon Chrise Cheeka i vokál Jen Chapin byl podán s úžasnou přesností, smyslem pro detail a zároveň muzikální plností a vášní. Mimo mírně omezené lokalizace prostoru jsme neměli jakékoli výhrady.
Na spodní straně naleznete USB port pro připojení k počítači. Přenosová rychlost na paměť je 6 MB/s, přenést album ve 24/96 tedy chvilku trvá. Škoda, že přehrávač nefunguje i jako USB zvuková karta. Perfektní je slot na dvě SDHC karty, použít můžetev až 32GB modely, celková kapacita přehrávače tak může být skoro 96 GB. Pokud vezmeme v potaz, že kupříkladu Bach Mass in B Minor zabírá 3,2 GB prostoru, je to tak akorát.
Vzdalme se ale od audiofilních nahrávek. Co se stane, pokud si pustíme poslední album Pink (Truth About Love, RCA records, 2012) v MP3 s datovým tokem 320 kbit/s (vytvořeno v Exact Audio Copy za použití Lame Encoder)? I zde oceníme kvalitu přehrávače i sluchátek, ale ...
Je slyšet, že producent nechal zvuk poladit tak, aby zněl poutavě i z mizerných sluchátek dodaných se smartphonem. Hodně ostré, na výškách mísy až bolestivé, s razantními pumpujícími basy a vokálem díky snaze o co nejvyšší střední hlasitost vyhnaným až k chraplavosti. Ale za to námi testovaná kombinace nemůže ...
