„Sice žádný úlovek, který by mi uvázl v hlavě, nemám, ale Vltava je opravdu úžasná řeka. Člověk neví, jestli vytáhne kapříka, co má padesát centimetrů, nebo metrového s osmnácti kily,“ zasní se ten, kterému ve volejbalovém prostředí občas říkají Malý velký muž. Na volejbalistu měří jen 179 centimetrů.
Sám však pobyty u vody bere spíš jako relax, za rok si pro sebe nechá maximálně dvě ryby. „To byly vždycky krásné chvíle, když jsme se sešli s klukama, třeba s Bohoušem (přezdívka Tomáše Fily) nebo Valdou Toduou, tak jsme skoro ani nechytali a jen se bavili o volejbale a o životě.“
V dnešním sportovním světě je až neobvyklé být členem jednoho klubu osm let. Martin Kryštof si to vysloužil svými stabilními výkony a výbornou povahou. Nejen klub, parta kamarádů, ale i město se jemu a jeho rodině výrazně zarylo pod kůži.
Stal se z rodáka z Velkého Meziříčí také tak trochu Budějčák? „Já v to doufám,“ říká jasně. „Narodila se nám tu dcera, děti tu chodí do školy i školky, manželka tady má práci. I díky všem kamarádům a známým vnímáme Budějovice jako svůj domov,“ doplňuje.
Libero Českých Budějovic Martin Kryštof na příjmu.
Poté, co letos Jihostroj získal stříbrné medaile, se definitivně rozloučil se svou kariérou. Ve hře byla varianta, že by v klubu nadále působil jako asistent trenéra a s rodinou by dál zůstal v Českých Budějovicích. Vše ale změnily Vánoce, které si s rodinou užili v novém domě ve Velkém Meziříčí.
„Tam se za pár dnů všechno otočilo o sto osmdesát stupňů. Přijela za námi rodina, v krbu hořelo dřevo, prostě krásná vánoční atmosféra. Pak u nás zaklepali sousedi a nabídli manželce stejnou práci, jako dělá tady, tedy zubní sestřičku a laborantku. A bylo jasno,“ vysvětluje bývalé libero Jihostroje. To je post, který do pravidel hry zařadili v roce 1998. Jeho úkolem je přijímat soupeřovo podání a útoky a dobře přihrát míč svému nahrávači. Kryštof, který si v mládí vyzkoušel všechny posty, na něm zůstal po přechodu z juniorky mezi muže.
Bude trenérem v Meziříčí
„Moc si vážím toho, že mi klub nabídl pozici asistenta, ale už chci vrátit ztracený čas rodině. Obětovali mi toho v mé kariéře hodně, všem a zejména manželce Zuzce musím poděkovat za to, kam až jsem se dostal. Mají na tom velkou zásluhu. Teď jim to chci splácet,“ říká Kryštof, budoucí trenér. Přijal totiž nabídku mateřského Spartaku z Velkého Meziříčí a zapojí se do chodu klubu, kde ho volejbalově vychovali.
I proto se už musí začít učit na zkoušky na trenérskou licenci. „Ale zatím jsme ještě neřešili, jestli půjdu rovnou ke chlapům, nebo k mládeži. Moc se však na novou výzvu těším,“ dodává.
Kdo Kryšpína, jak mu ve volejbalovém prostředí všichni říkají, zná, tak si možná řekne, že on zrovna není ten typ, který by na tréninku či při zápase někoho pořádně sepsul, když je to potřeba. „Ale jo, zařvat umím,“ usmívá se.
Ve finále už nám síly chyběly, soudí kouč budějovických volejbalistů |
V domácí nejvyšší soutěži hrál za Příbram, Liberec a České Budějovice. Na jihu Čech se obrovsky zasloužil o zisk dvou titulů, dvou stříbrných a také dvou bronzových medailí. Navrch s Jihostrojem získal třikrát Český pohár. Sedm let působil i v nejvyšší německé soutěži v Berlíně, kde pohár pro mistry zvedl nad hlavu třikrát. Dlouhá léta byl i členem českého národního týmu.
„Když to vezmu zpětně, tak mě mrzí, že mi chybí do sbírky německý pohár. Jednou jsme byli tak blízko, prohráli jsme v tie-breaku 15:17 proti Friedrichshafenu. Ale užil jsem si mistrovství světa i Evropy nebo třeba Světovou ligu. Co je asi snem každého sportovce, je olympiáda, ale tam je kvalifikace nastavená tak, že je dost nereálné se tam dostat,“ myslí si volejbalista, který si teď chce léto užít pokud možno bez svého sportu. Ani kamarádi u něj neuspěli s pozváním na beachvolejbal.
„Nedávno mi pípla zpráva, jestli si nechci jít zahrát. Tak jsem dostal osypky,“ směje se Kryštof. „Naše sezona byla náročná, a i když jsme pohár nad hlavu nezvedli, tak byla úspěšná. Za tím si stojím. Já stejně volejbal neopustím, v nové roli to ani nepůjde a zase za čas si rád se známými či manželkou zahrajeme třeba ten beach,“ podotýká už smířlivějším tónem.
Tituly slavili v Masných krámech
Kryštof už zmínil, že na život na jihu Čech jen tak nezapomene. Stejně tak na vyhrané tituly s Jihostrojem. „A následné oslavy tady v Masných krámech, kde sedíme. To bylo vždycky něco skvělého,“ usmívá se a dodává, že jednou například lezli volejbalisté do restaurace okny.
„Z pohledu toho lidského budu vzpomínat na šatnu týmu, ta byla opravdu výjimečná. On to sice každý říká, ale to si musíte prožít. Za tím si pevně stojím, každý rok byl kolektiv nastavený tak parádně, že v naprosté většině sem každý zapadl. A jsem si stoprocentně jistý, že to tak i zůstane, pokud tedy v Jihostroji bude nadále Křápa (masér Filip Hoch). On je základním stavebním kamenem celého klubu,“ vzkazuje Kryštof svému kamarádovi.
Radost hráčů českobudějovického Jihostroje v zápase Poháru CEV proti chorvatskému Osijeku
Už teď se těší, až se bude čas od času do Budějovic vracet, aby se ve sportovní hale podíval na zápasy. „A až si s Tomášem Filou stoupneme nahoru za plexiskla a budeme do nich bouchat a fandit. Vždycky jsme se tomu smáli, ale to je opravu zdejší kolorit, k zápasům to patří. A už jsme se k tomu taky dopracovali,“ těší jednoho z nejlepších tuzemských volejbalistů své doby.
„Co mi bude doma z Budějovic chybět? Rybníky a revíry na řekách u nás máme, v tomto to bude v pohodě. Ale osm let je dlouhá doba, takže mi budou chybět lidé z klubu, kamarádi a bývalí spoluhráči. A možná i rovina okolo Budějovic, tu u nás nemáme. Takže asi vyměním kolo za skútr. A v nadsázce taky pivo, protože mi Budvar jako bývalému Plzeňákovi opravdu začal chutnat,“ směje se volejbalista, kterému se na krku houpá čerstvá stříbrná medaile.
„Všechno má svá pro i proti. Zase se těším na rodinu, na bráchu, tři sestry a veškeré příbuzenstvo. Až budeme doma, kolem mě žena a děti,“ přináší Kryštof svůj pohled na ideální volejbalový důchod.
