Poslední zápas sezony byl v neděli večer dohraný už zhruba půl hodiny a volejbalistky KP Brno ještě pořád zůstávaly na palubovce. Fotily se s pohárem, radovaly se s fanoušky, šly z objetí do objetí.
Chvíle, kdy se do Králova Pole po šestnácti letech vrátil extraligový titul, si chtěl každý zapamatovat.
„Loni jsme ve finále prohrály s Prostějovem, skončily jsme druhé. O to větší byla letos touha po titulu. Okolí nás začalo brát jako favority, my jsme to chtěly dokázat. Zocelila nás loňská zkušenost, prohrané finále nás připravilo na to, jaké budou tlaky, jak boj o zlato umí být náročný,“ líčila Ela Koulisiani, opora mistrovského týmu.
Ne, úplně hladká cesta to nebyla. Do konce listopadu se vicemistr rozjížděl, zaostával za všeobecným očekáváním. Na Královo Pole padla únava z loňské sezony, na hráčkách se podepsalo nabité léto s reprezentačními povinnostmi.
Změna přišla na začátku prosince. „Začaly jsme makat, výrazně se zvýšila kvalita tréninků. Vyvinuly jsme si na sebe menší tlak, který nás hnal,“ ohlédla se smečařka či univerzálka Simona Jelínková.
Z odhodlání vznikla unikátní série čtyřiadvaceti vítězství v řadě, která skončila až v semifinále play off. Tam KP Brno jednou prohrálo s Prostějovem. Ve finále dvakrát nestačilo na Šelmy, v pátém rozhodujícím duelu muselo první dva sety otáčet z propastně nepříznivého stavu, vyhrálo je však oba a třetí sadu navrch.
„Všechny holky hnalo, že druhé finále v řadě nechtějí prohrát. Mentálně jsme se snažily nastavit na to, že na to máme, že si to za celou sezonu zasloužíme,“ řekla slovenská hráčka.
Před rokem se hned v prvním utkání finále vážně zranila, pak se těžce vracela do formy. „Kopec slz, kopec dřiny,“ shrnula svoje martyrium. „Jsem na baby nesmírně hrdá. Bylo náročné, co jsme dokázaly,“ ohlédla se za obdobím, v němž KP Brno obhájilo prvenství v Českém poháru a dobylo extraligové zlato.
Jestliže její soukromou motivací byl návrat na palubovku, hnací motor týmu byl pro zbývající hráčky ještě osobnější: už nějakou dobu věděly, že ve složení, v jakém nastupují do závěrečných zápasů sezony, se už příště nesejdou. Za roky budování družstva dorostlo do české špičky nejen KP Brno, ale i ony samy.
Byl to jejich volejbalový Last dance.
Kapitánka Daniela Digrinová odchází do Belgie, Ela Koulisiani a Magdalena Bukovská společně do Francie. Za dalšími výzvami zamíří zahraniční posily v čele s kubánskou nahrávačkou Gretell Morenovou.
„Věděli jsme, že je vyšleme do světa, ke konci základní části extraligy už se odchody začaly rýsovat. Řekli jsme, ať se holky svými odchody nezabývají během play off, tam ať mají klid. Bylo jasné, že opory s námi nezůstanou,“ vyprávěl klubový prezident Richard Wiesner.
Cíl dojít až na vrchol nastavil už před několika lety, když parta budoucích reprezentantek kolem kapitánky Daniely Digrinové začala vycházet z mládeže. Do loňska Wiesner svůj výběr i koučoval, na tuto sezonu předal pozici trenéra Eriku Nezhodovi. Ten je dalším „produktem“ královopolského systému.
„Takhle je úspěch obrovsky cenný a uvěřitelný. Hrozně moc to pro mě znamená. Jsem rád za všechny, s nimiž jsem si to prošel, s mnohými jsme tady deset let,“ řekl Nezhoda o dlouhodobém budování jádra týmu, doplněného o výrazné zahraniční hráčky. „Takhle nám Magda Bukovská dorostla do role lídra extraligy, to samé Ela Koulisiani nebo Dáda Digrinová, se kterou pracujeme od třinácti let. Kde to šlo, tam jsme měli nejlepší české hráčky, a já jsem měl jako trenér štěstí, že družstvo právě letos dospělo. Energie, kterou holky investovaly do toho, aby se rozešly jako šampionky, byla neuvěřitelná,“ uvažoval.
Nezhodova práce nebyla tak snadná, jak se by možná nyní mohlo jevit. Jako nováček v extralize měl navazovat na svého nadřízeného, navíc se v prvních měsících sezony projevila loňská finálová kocovina. „Věděli jsme, že začátek nebude dobrý. Holky se vrátily z nároďáků, Gretell (Morenová) z Kuby. My sami jsme na sebe trpěliví byli, zabrat nám velelo očekávání okolí. I sázkové kanceláře nás favorizovaly,“ připomněl, že cílem dobýt zlato se v Králově Poli v této sezoně netajili. Za klíčový zlom označil prosincové 1. kolo Poháru CEV a postup přes řecký PAOK. „Sice šlo jenom o jeden dvojzápas, ale dodali jsme si tam obrovské sebevědomí,“ sdělil. Po finále ocenil i kvalitu soupeřek. „Nešlo o to, že ostatní by hráli průměrně a my to vyhráli. Evoluce Šelem byla neskutečná, ve finále to byl nádherný volejbal. Hrály neskutečně dobře,“ dodal.
Digrinová odchází z Brna do Belgie s českým titulem i pohárem |
I proto, že spolu hrály po dlouhých letech naposled, některé královopolské volejbalistky se zlatými medailemi na krku neudržely slzy dojetí. Nad hlavami jim duněl šlágr Príbeh nekončí, do jehož rytmu se vlnily.
Ten jejich právě skončil.
„Začala jsem tady v přípravce, hrála jsem tady dvanáct let a od příští sezony tady nebudu. Jsem neuvěřitelně šťastná, že jsem tady tu cestu mohla ujít, budu na Královo Pole vzpomínat v dobrém a doufám, že třeba za pár let se tady zase ukážu. Teď je to krásná tečka,“ bilancovala Ela Koulisiani. V nejbližší době si půjde koupit učebnici francouzštiny a začne se chystat na přestup. „Věřím, že ani jedna z nás se venku neztratíme. Nejdeme do ciziny sedět na lavičku,“ zamyslela se.
To v Králově Poli aby nastavili nové cíle. Budou podobné jako ty, které se podařilo naplnit v neděli. Kdo ví, třeba zůstane i transparent, který provázel tažení tamního týmu od loňska. Tehdy se na něm skvěl obrovský nápis ROAD TO 2022 MEDAL, na letošek jeho výrobci pouze přemalovali letopočet na 2023.
Ten příští ponese pravděpodobně slogan ROAD TO 2027 MEDAL. Zatímco na začátku století systematické budování družstva v KP Brno přineslo pět titulů během šesti let, letos je zřejmé, že tak bohatá zlatá sklizeň nebude. S novým týmem ani nemůže hned být.
„Některé holky zůstávají po zraněních. Pro ty uděláme první poslední, aby se vrátily do své předchozí výkonnosti. Znovu budeme hledat mladé hráčky a začneme je vychovávat k podobnému úspěchu, jaký mají ty současné. Aby družstvo mělo drajv, chuť vyhrávat a prát se s nesnázemi,“ podíval se směrem k budoucnosti trenér Nezhoda.