Už se těšíte na svou novou roli v týmu?
Moc. Zase je tu pro mě nová výzva a jsem zvědavý, co z toho bude. Z pohledu asistenta trenéra ještě nevím, jak klub vypadá. To všechno pro mě bude nové.
Bylo rozhodování o tom, jestli nabídku klubu přijmout, dlouhé, nebo ne?
Příliš dlouhé nebylo, protože klub velice dobře znám a věděl jsem, že jdu do příjemného prostředí. Pak jsme to řešili i s René Dvořákem, ani tady nebyl žádný problém, takže moje rozhodování bylo celkem rychlé.
Na druhou stranu, netěšil jste se například po tak dlouhé době v profesionálním sportu, že si na chvíli odpočinete? Že budete mít například volné víkendy. Co tomu vlastně říká vaše rodina?
Samozřejmě, že než jsem na asistenta kývl, tak jsme to doma řešili. A rodina mě podpořila, protože věděli, že bych pak byl sám na sebe naštvaný, kdybych tuhle výzvu nepřijal. Je to další etapa „normálního“ života, i když to bude hodně podobné tomu sportovnímu.
Konzultoval jste to i s vaším předchůdcem Tomášem Skolkou či jinými lidmi z volejbalu?
Ano, hlavně tedy s ním. On mi říkal, do čeho všeho jdu. Také mi říkal, že v kombinaci s plným úvazkem ve škole to bude velký masakr a že moc času mít nebudu. Ale už jsem to říkal, být asistentem je další moje životní výzva a já bych si vyčítal, kdybych ji nepřijal a nezkusil.
S hlavním koučem René Dvořákem máte na volejbal stejný pohled a názor?
Myslím si, že ano. Jen má každý z nás jinou specializaci, já hrával na bloku, Renda na nahrávce. Takže oba více rozumíme trochu něčemu jinému a to si myslím, že je a bude naše výhoda. Jeden druhému nemluvíme do věcí mimo naši specializaci. Samozřejmě, že se napřed domluvíme na obecné taktice, jak budeme chtít hrát, ale pak si dané tréninky pro jednotlivé posty povedeme každý sám.
Jaká bude vaše role v týmu, co přesně práce asistenta trenéra a vedoucího mužstva vyžaduje?
Všechny herní tréninky povede Renda Dvořák. Ale budeme chtít také zavést hodně takzvaných půlených tréninků. Ty by se měly více zaměřovat na herní činnosti jednotlivce, ať už to bude hra v poli, blok, či podání. Nahrávači také budou trénovat zvlášť. A tady bych měl dostat i svůj prostor, abych také například trénoval jen blokaře.
Novinka to bude i pro vaše bývalé spoluhráče. S některými z nich jste hrával opravdu dlouho. Jak to přijali, že z bývalého spoluhráče teď bude jejich trenér?
S velkou většinou kluků jsem se vlastně ještě ani neviděl a ani moc nebavil. A když už jsme se potkali, tak jsme si nepovídali o práci, ale spíš to byl pokec úplně o jiných věcech, než je volejbal.
Momentka z extraligového duelu mezi Českými Budějovicemi a Kladnem. Na snímku se raduje domácí kapitán Radek Mach.
S přípravou na novou sezonu začínáte už v úterý v posilovně. Co bude následovat?
Startujeme fyzickou přípravou. A také musíme dřív začít s herním stylem, protože nás co nevidět čeká jeden z vrcholů sezony, a to zářijový Superpohár s Karlovarskem. To musíme zohlednit, protože máme dost nových hráčů a hlavně nového nahrávače. Mnohem více budeme pracovat na souhře a podobně, i proto jsme zařadili co nejvíce přátelských zápasů. Jinak bude příprava obdobná jako poslední léta, hodně budeme v posilovně, chodit zase na Kleť, do bazénu a podobně. A budeme doufat, že nás brzy pustí do naší haly. (V současné době se rekonstruují části českobudějovické sportovní haly.)
S čím byste byl spokojený, až skončí vaše první sezona pro vás jako asistenta trenéra?
Asi bych teď pominul nějaké trofeje a poháry. Ale byl bych spokojený s tím, že moje působení v klubu a práce s klukama bude mít hlavu a patu. Aby mě také pochopili v tom, co bych jim chtěl předat dál, že to s nimi myslím dobře, a aby byly za mnou vidět i nějaké výsledky a na konci bylo vidět, že jsme kus cesty přece jen ušli.
