Jako kluk byl přilepený u televize doma v Kněžmostu a sledoval, jak čahoun Tomáš Berdych dává bez bázně perdy od základní čáry a táhne tenisty za Davis Cupem. „Jeho hra se mi strašně líbila,“ vypráví Lehečka v podcastu Z voleje. O deset let později je českou jedničkou, co si může dovolit Berdycha, svůj vzor, přizvat do svého týmu jako superkouče, či spíše mentora. „Vůbec mě to nenapadlo, byl jsem tehdy malej a hrál tenis dvakrát týdně. Teď bych rád šel žebříčkem nahoru.“
Z volejepodcast iDNES.cz |
Lehečka má za sebou průlomový rok. Posunul se o padesát míst na 31. pozici. V Melbourne poprvé postoupil mezi nejlepší osmičku na grandslamu, porazil i hráče z top 10 Auger-Aliassimeho a Rubljova. „Můžu být spokojený. Šel jsem do toho s tím, abych nevypadl ze stovky, obhajoval jsem v únoru velké body, byl jsem 80. na světě. Skončil jsem skoro v první třicítce, super sezona,“ ohlíží se na konci roku. „Bylo plno momentů, kdy jsem hrál výborně a kdy jsem nehrál tak dobře.“
Z nejsilnějších chvilek na kurtu vypíchne tři: první finále na okruhu ATP ve Winston-Salemu, 4. kolo ve Wimbledonu a přirozeně čtvrtfinále Australian Open. „Když nepočítám Davis Cup, byly to tři mé nejhezčí momenty. A byl to první rok, kdy jsem odehrál všechny největší turnaje, které jsem odehrát mohl. Byla to má první sezona na nejvyšší úrovni ATP.“
Čtvrtfinálové tažení v Davis Cupu v něm také zanechalo velké zážitky, byť ne jen pozitivní. Vyřazení od Austrálie musel dlouho trávit, neboť nedotáhl nadějně rozehraný duel s Alexem de Minaurem. „Měli jsme to na lopatě, měl jsem to doservírovat,“ lituje. „Ale byl jsem se svou hrou spokojený, ve čtyřhře byli lepší, tam to nešlo.“
Je paradoxní, že Berdych se teď snaží svého nástupce trošku mírnit v riskantním práskání do tenisáku, které bylo i pro něj typické. „Riskování mi je přirozené, Tomáš se to snaží ve mně uklidnit, ať riskuji, jen když si to můžu dovolit. Pracujeme na tom, i trenér Michal Navrátil mi říká, abych byl trpělivější.“
Český tenista Jiří Lehečka.
Už jako capart slýchával, že má nohy stejně velké jako Berdych. Tomu srovnání se nevyhnul. Oba do světa vyrazili z vyhlášeného prostějovského klubu, i když se v něm o pár let minuli. „Nikdy jsem neměl velké vzory v kariéře, ale když, tak Tomáše,“ vyznává se. „Líbilo se mi, jak hrál, dovedl jsem si představit projektovat svoji hru podle jeho, bral jsem si inspiraci. Je strašně fajn, že je v týmu, spolupráce má smysl, cítím se skvěle, rozumíme si. Přináší rady, které jsou hodny největšího tenisu. A to je můj cíl, tak je musím a chci aplikovat.“
Někdejší světová čtyřka pomáhá naslouchajícímu učni i s turnajovým plánem. „Několikrát všude hrál, organizační smysl má vyvinutý velice dobře, ví, kdy a kam přeletět,“ oceňuje.
Na letošní spolupráci si zvykl rychle, třebaže musel překonat určitý ostych. „Ze začátku to bylo trošku zvláštní, neznal jsem ho, jen z televize. Všemu pomohlo, že se od čtrnácti let zná s mým trenérem Michalem Navrátilem. Dal nás dohromady, proto to funguje, chemie rychle naskočila,“ považuje si.
V příštím roce k 80. místu. Menšík o cílech na ledničce, bubnování i kouzlení |
I s přičiněním parťáků z prostějovského dospívání chce ambiciózní mládenec dál posouvat svou hru a stoupat v nadcházejícím roce žebříčkem. „Ambice budou vysoké,“ prohlásil v podcastu, který se natáčel v prostějovském klubu. „Chci se přiblížit první dvacítce, třeba i patnáctce. Hlavně ale chci být zdravý, mít více konzistentní výkonnost a vyhrát první titul.“
Pak uslyší, že s Berdychem toho má společného ještě víc než jen kurážný styl hry a velikost nohou.
