Po dvou hodinách a 31 minutách boje se vydala na svůj 44. útok k síti. Soupeřka v tísni udělala chybu, míček pleskl o pásku.
Krejčíková klekla na wimbledonské trávě na jedno koleno, zaťala pěst a zařvala: „Póóójď!“
Její vítězná šňůra se protáhla na 15 zápasů. Houževnatou sokyni udolala 7:6, 3:6, 7:5. O vyrovnanosti mače svědčí celkový počet získaných bodů 110:108.
Krejčíková opět potvrdila, jak udatnou je válečnicí. Ze dvanácti třísetových utkání jich letos vyhrála jedenáct.
ZPRAVODAJSTVÍKrejčíková a Muchová jsou v osmifinále, Siniaková nestačila na jedničku |
Když pak mávala obecenstvu a zhluboka vydechovala, jen málokdo tušil, že její sobotní šichta byla ještě krušnější, než si kdokoliv pomyslel.
Podrobnosti vysvětlila až později, při videokonferenci s českými i zahraničními reportéry.
„Bojovala jsem sama se sebou, protože jsem se necítila moc dobře. Moc si nepamatuju, co se dělo. Jen jsem se snažila prát o každý míč. Po proměněném mečbolu jsem byla extrémně šťastná, že je po všem. Jsem strašně vyčerpaná.“
Čím to, že jste se cítila špatně?
Bylo mi hodně zle už od rána. Ty stavy jsou spojené s tím, co se u holek děje každý měsíc. Nedá se s nimi bojovat, člověk je musí nějak přežít. Nejraději bych se viděla v posteli, ležela bych a nic nedělala.
Co vám letělo hlavou po mečbolu?
Vítězství pro mě znamená hrozně moc. Dívám se na trenéra a říkám mu, že jsem úplně mrtvá, třesou se mi nohy, necítím ruce. Ale vědomí, že hraju Wimbledon, mě hnalo dopředu, i když jsem dneska na kurtu fakt nechtěla být. Lidi nám fandili. V poslední výměně jsem se dostala z defenzivy, po čopu jsem naběhla na síť a věřila jsem, že to tam zakončím. Povedlo se, byla jsem nadšená.
Na síti jste měla úžasnou osmdesátiprocentní úspěšnost. Jak bylo důležité vyrážet k ní pro body?
Nesmírně. Když jsem fit, nevadí mi hrát delší výměny, cítím se v nich dobře. Ale dneska jsem věděla, že je musím za jakoukoliv cenu zkrátit. Věděla jsem, že bych se v nich ještě víc zatavila. Včera jsem se bavili s trenérem o tom, že bych měla víc chodit dopředu. A dneska mě k tomu zdravotní stav donutil.
Patří tahle výhra za daných okolností k vašim nejtěžším v životě?
Přirovnala bych to k utkání s Marií Sakkariovou v Paříži, což byla strašně dlouhá a fyzicky náročná řežba. Tohle bylo podobné. Dva nejnáročnější zápasy za poslední měsíc. Zase jsem bojovala do posledního balonu.
Při singlové premiéře jste ve Wimbledonu v osmifinále. Co vy na to?
Zatím jsem necítila žádný stres, ale jak budu v turnaji postupovat dál, nervozita určitě přijde. Teď jsem velmi šťastná a hrdá. A také vděčná. Snažím si užívat všeho, co se tady děje. Hodně věcí, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že se stanou, jsou skutečností.
 |
Změnilo triumfální tažení na Roland Garros vaše sportovní myšlení?
Objevila jsem v sobě ohromnou bojovnost. Ačkoliv jsem se v zápasech ocitla hodně dole, dokázala jsem je vyhrát. I když jsem unavená a připadá mi, že už to nemůžu zvládnout, stejně se vyhecuju. Před Paříží jsem určitě nevěděla, že ve mně tahle schopnost vězí.
Umocňuje ji váš vítězný lauf?
Všechno se rozeběhlo od začátku sezony. V Austrálii jsem skončila v tvrdé karanténě na dva týdny. V Dubaji jsem se po těžkých utkáních dostala do finále. Pak jsem v Římě prohrála s Igou Šwiatekovou z mečbolu. Ve Štrasburku jsem otáčela dva mače. Postupně se ty zkušenosti nashromáždily, posouvala jsem se nahoru. Pozitivní věci se nabalovaly. A Paříž mi ukázala, že když se nevzdám, vždycky mám šanci.
I v pondělí, kdy narazíte na světovou jedničku Ashleigh Bartyovou?
Na první start ve Wimbledonu jsem si dosud vedla extrémně dobře. Nečekala jsem, že postoupím do druhého týdne, což je vynikající výsledek. Ash znám hodně dlouho. Ráda se na ni dívám. Zaslouží si být číslem 1, hodně se na něj nadřela. A já? Chvílemi se sama sebe ptám, jestli nesním, jestli jsem vzhůru. Ale jo, každé ráno se probouzím, takže se to všechno opravdu děje. A já jsem za to velmi vděčná.
