„Jsem malinko zklamaný, neboť jsem čekal opravdu velké finále,“ hodnotil Mats Wilander, sám trojnásobný pařížský šampion a nyní komentátor Eurosportu. „Ale daleko víc jsem překvapený tím, jak moc dobře Rafa hrál.“
Dobře? Spíš báječně, grandiózně, chvílemi bezchybně.
Antukový král! Nadal vymazal Djokoviče a potřinácté ovládl Roland Garros |
Díky tomu má Nadal svůj antukový grandslamový titul číslo 13. „Ten, kdo by dokázal každý z grandslamů ovládnout, dejme tomu, aspoň dvakrát, dokáže něco neuvěřitelného,“ říká Guy Forget, šéf Roland Garros.
„Ale to, aby někdo vyhrál tady v Paříži třináctkrát, v mých očích představuje rekord, který nikdy nebude překonán. Je to daleko za hranou toho, co by si před nějakými deseti lety kdokoli z nás uměl představit. Pro mě jde o největší počin v dějinách sportu.“
Ach, ta zapeklitá srovnání... Těžko vybrat ze všech supermanů napříč disciplínami jednoho. Nadalova pařížská nadvláda však dozajista má čestné místo ve vitríně.
A ten způsob, jak pokořil Djokoviče! Úvodní set byl vpravdě historický. Přitom trval 45 minut, což není žádná rychlohra; jen pro srovnání, když ve 3. kole zničil Nadal „kanárem“ Itala Travagliu, stačilo mu na to jen 26 minut. Djokovič se odmítal vzdát. I on předváděl záblesky naprosté tenisové mimořádnosti.
A stejně neuhrál ani game.
Navíc v podmínkách, které mu měly sedět lépe než Španělovi. V chladu, kvůli němuž se Nadalova manželka na tribuně choulila v zimní bundě a rukavicích. S těžkými míči, na těžké antuce.
„Vůbec nechyboval. Neminul žádný míč. Všechno mi vrátil,“ vystihl to Djokovič. „Absolutně mě přehrál. Já obdivuju spoustu věcí, které dokázal, ale tohle ze všeho nejvíc. Za celý život prohrál na Roland Garros dva zápasy. Má 13 titulů. Co říct víc? Použijte libovolný superlativ a on si ho s jistotou zaslouží.“
Tenis je globálně nejexponovanějším individuálním sportem. Nabízí sice každý rok relativně vysoké množství šancí, ale právě to, že Nadal 13 ze svých celkem 20 grandslamových titulů slavil na oranžovém povrchu, je totální unikát. Vtěsnal je do rozmezí let 2005 až 2020.
Proměnil se z teenagera v ženáče, z mládím poháněného bijce ve třicátníka s tělem plným šrámů.
No a? Vítězí dál a dál. Jak říká Forget: „Už kvůli tomu, že průměrná hráčská kariéra trvá takových 15 let, mi hlava takové množství titulů pořádně nedokáže pobrat. Björn Borg u nás vyhrál šestkrát – a Rafa to více než zdvojnásobil.“
 |
Možná byl Djokovič vyčerpaný semifinálovou pětisetovou řežbou proti Tsitsipasovi. Možná duel neustál v hlavě... Možná.
Djokovič ale sám nabídl jinou, jednodušší a přitom logičtější verzi: „Podívejte se, i já si myslel, že by podmínky mohly víc pasovat mně. Rafa nás všechny vyvedl z omylu. To dělají šampioni. Byl prostě o tolik lepší – a to je všechno. Když hraje na antuce tak jako dnes, je hrozně těžké vzít mu i jediný set.“
Totéž šlo zrcadlově prohlásit rovněž o něm samotném, když v Melbourne loni Nadala ve finále roztloukl na atomy poměrem 6:3, 6:2, 6:3. Djokovič nyní za tuhle výpůjčku zaplatil s opravdu velkým úrokem. Přesvědčil se, že jeho jediný pařížský titul zůstává výjimkou potvrzující pravidlo.
Protože tady bylo, je a bude Nadalovo. Někdo takový, kdo by mohl jeho šťastnou třináctku překonat, se ještě nenarodil. A on kariéru nebalí – i v roce 2021 bude favoritem.
