Přesto, berete i takovéhle vítězství?
Samozřejmě, že ano. Hrála jsem, co jsem potřebovala, jen jsem si pak všimla, že soupeřka říká trenérovi, že ji bolí záda. Od druhého setu jsem viděla, že nebude hrát jako v prvním, takže asi dávalo smysl, že utkání skončilo dřív.
Prožíváte první grandslamovou výhru speciálně?
Možná před začátkem jsem byla trochu nervózní, protože před turnajem jsem neměla moc zápasů nebo kvalitních tréninků. V úvodu jsem se hledala, navíc na vedlejším kurtu fandila spousta lidí, byl tam hluk... Ale po pár gamech jsem se do zápasu dostala.
Fruhvirtová vzdorovala hvězdě, Krejčíková se trápila. Nosková postupuje |
Poprvé jste se na grandslamu dostala rovnou do hlavní soutěže, jak vám výhoda pomohla?
Opravdu hodně. Byla jsem ještě doma, když ostatní holky začaly hrát kvaldu. Je to odměna, že jsem za poslední rok uhrála dobré výsledky. Doufám, že už kvaldu nebudu muset hrát nikdy.
Nastoupila jste k teprve třetí grandslamové hlavní soutěži v kariéře, i když jste v pořadí WTA padesátá. Je těžké najít rovnováhu mezi očekáváními a faktem, že ještě nejste tolik otrkaná?
Na těžší turnaje jezdím hlavně sbírat zkušenosti a zápasy než hrát na body a tituly. Jestli budu hrát dobře, tak výsledky přijdou samy. Pořád je mi jen osmnáct let, takže nepotřebuju tlačit na pilu a posouvat se žebříčkem. Hlavně, ať se mi lepší výkonnost.
V Paříži jste před dvěma roky ovládla juniorku, co vám zde tak sedí?
Mám ráda hlavně fakt, že ať hraju předtím na trénincích jakkoli, tak jakmile nastoupím na kurt, všechny dobré věci se do mé hry jako kouzlem vrátí. Jsem ráda, že nemusím být ve stresu, že mi to před grandslamem nejde, protože vždycky když nastoupím, cítím se opravdu dobře. A s tímhle se sem každý rok vracím.
Zato loni vám těsně nevyšlo první kolo dospělých proti Britce Raducanuové. V čem jste se od té doby posunula?
Pořád se snažím hrát agresivně, to se v brzké době určitě nezmění. Ale hodně jsem zapracovala na podání, které vždycky není mou nejsilnější stránkou. Taky zlepšuju pohyb na kurtu, což je má druhá slabina. Na začátku roku v Adelaide se mi podařilo zvítězit proti pár skvělým hráčkám, takže si zvykám, že se s nimi mohu měřit a porážet je.
V polovině dubna jste skrečovala zápas na menším podniku v Portugalsku, co vám bylo?
Byla jsem nachlazená, nemocná. Potom jsem se ještě přes dva týdny léčila, takže jsem nechtěla hrát Madrid, který byl hned potom. Byla by to ztráta času. Ale nešlo o nic vážného, myslím, že jsem to chytla někdy při letu z BJK Cupu do Portugalska.
Tady v Paříži jste s trenérem Tomášem Krupou, v týmu máte i Davida Kotyzu. Jak spolupráce funguje?
Oni mají dost rozdílný způsob trénování, takže jsem ráda, že si mohu vyslechnout oba úhly pohledu. Vždy jsem na turnaji buď s jedním, nebo druhým. A je to fajn. Třeba pan Krupa mi neříká, jak přesně bych měla hrát, spíš mi pomáhá v tréninku. V zápase se na něj nedívám.
