Kniha Open od Andreho byla pro mě jednou z nejsilnějších biografií vůbec.

A takovëho otce bych fakt nechtěl. Andre tenis nenáviděl. Ze srdce ho nenáviděl!

Ta kniha je super.

Andre by skvělý tenista a také tak trošku rebel. On byl jeden z prvních(ne-li vůbec první), co začal bojkotovat to striktně bílé oblečení a vyrazil na kurt klidně v černé. Vidím to jako dnes...

A na Wimbledonu v džínových kratasech... to byl šok. :)

Nemyslím si, že je otec tímto článkem adorován. Popis událostí přece neznamená vyjádření obdivu. Vaše reakce odpovídá přecitlivělosti dnešní doby. Důležité je, že Andre je s odstupem doby otci vděčný. Jinak by zřejmě nedosáhl takových úspěchů. Že by byl Andre psychicky poznamenaný se mně taky nezdá. Na druhou stranu Andreho výchova otcem raplem určitě ovlivnila jeho přístup k vlastním dětem, na které dědovy metody na stopr neaplikoval (i kdyby chtěl, Steffi by mu dala čočku). Vím, o čem píšu, zažil jsem to...

tohle byla reakce na Martina Práška

A matka byla celou dobu kde? Zadupaná někde pod zem? Ano, na kariéru a život dětí má velký vliv ne/činnost rodičů. Dítě a teenager bez tlaku a formování často ničeho nedosáhne, když je doma klid a hojnost.

Takže tatínek byl psychopat. A tady to vypadá jak kdyby to byla nějaká přednost?

Psychopati mají tah na bránu, umí dosáhnout svých cílů a pak se o nich učíme v hodinách dějepisu.

Nevím, zda má být adorován agresivní psychopat (kdo vytahne za zatroubení pistoli rozbije cizí auto a zmlát8 řidiče ten násilným psychooatem prostě je.), jen proto že jeho děcko něco dosáhlo

Vůbec adorován není, špatně jste pochopil tect.